Několik stížností na České dráhy a IDS JMK a námětů na zlepšení

Na úvod chci říct, že mi přijde systém veřejné dopravy v Česku geniální. A to se týká i Českých drah a IDS JMK. Máme tady báječně hustou dopravní síť, včetně MHD a mimo MHD pak vlaků a autobusů. Spoje více méně jezdí na čas. Kdo se chce obejít bez auta (např. já), často bez větší bolesti může (ale lidé mají různé potřeby). České dráhy či IDS JMK zavedly v mnoha spojích klimatizaci, což řada cestujících ocení. Máme se v této věci zde v republice dost dobře. Ale ne vše je růžové. Někteří zaměstnanci Českých drah se chovají k zákazníkům, jako by to byli trestanci, jejich děti či snad pes. Patrně si léčí nějaké komplexy méněcennosti; něco takového naznačil Gemini při jiné příležitosti. Takových zaměstnanců je sice malá menšina (řekněme každý desátý průvodčí?), ale mě tedy dokáží dokonale otrávit den. Co následuje je inspirováno filozofií uživatelnosti (usability) od Nielsena. Podle Nielsena je potřeba uživatele při testech uživatelnosti vysloveně instruovat, že testován je systém a nikoli oni, jinak se kvůli chybám cítí špatně. A další doktrína je, že putativní chyby uživatelů jsou často spíše designové defekty systému (například možnost smazat celý adresář napsáním a vložením "rm -r ." a to bez potvrzení uživatelem je podle mě hrubý designový defekt Unixu; další defekt je co se stane, když napíšete "ren *.txt *.bak" -- nejspíš přijdete v Unixu o data; zdroj inspirace: The UNIX-HATERS Handbook).

Následují incidenty (nepříjemné příhody) ve vlacích IDS JMK (IDS si je snad pronajímá od Českých drah, ale nerozumím tomu), které jsem zažil:

• Prasklá karta šalinkarty/tramvajenky. Jel jsem vlakem. Přišla průvodčí. Ukázal jsem jí papírový zónový lístek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK) bez zón 100 a 101 a pak z kapsy vytáhl šalinkartu čili tramvajenku ve formě platební karty (ta pokrývá ty dvě zóny). Karta byla prasklá. Průvodčí nepříjemným hlasem začala kázání. Začal jsem něco říkat, ale nenechala mě dokončit větu. Po jakési nepříjemné interakci se ukázalo, že k ověření stačí občanka. Požádala mě o číslo občanky, které si chtěla začít opisovat. To mě udivilo a místo toho jsem jí dal občanku (kartu), kterou pak byla schopná přiložit ke svému přístroji a ověřit, že mám šalinkartu zaplacenou. K tomu:
• Dobře. Chápu, že České dráhy (nebo IDS JMK) chtějí vytvořit incentivu/pobídku, aby lidé nepoužívali občanky místo šalinkaret. V tom případě nemám problém zaplatit manipulační poplatek 50 Kč za to, že museli ověření provést přes občanku (což trvalo méně než minutu). Ale jak jsem později zjistil, pokuta za nákup lístku až ve vlaku v IDS JMK stejně činí 50 Kč. Nějaké kázání, nepříjemné hlasy a podobně mě nezajímají; nejsem ničí dítě ani pes.
• Později jsem věc konzultoval s Gemini. Upozornil mě, že lze koupit jakousi klíčenku coby nosič šalinkarty a ta se mi možná jen tak nezlomí. Šel jsem na hlavní nádraží v Brně a koupil jsem si onu klíčenku. Je menší, vypadá robustně a opravdu se neláme. Stála pouhých 30 Kč. Prima, České dráhy a IDS JMK v principu umí problémy řešit. (Jsou to problémy, které zavedli oni: já jsem neudělil souhlas k náhradě praktické papírové šalinkarty nějakým elektronickým podle-mě-nesmyslem, ale dobře, má to i výhody.) Dobře. Zavedli elektroniku, která měla chyby, jako že se láme, a pak to napravili. A nyní. Jak vypadá zákaznický přístup ze strany průvodčí? Například následovně: "Pane zákazníku, České dráhy/IDS JMK se vám omlouvají, že vám prodaly nepraktickou kartu, která se láme. Naštěstí pro vás máme řešení: můžete si místo toho koupit klíčenku za 30 Kč; ta se neláme." Dobře. To je možná příliš vlídné. Zkusme hruběji: "Pane, vaše povinnost je mít platný a funkční doklad o zaplacení šalinkarty. Příště si to dejte do pořádku. Upozorňuji vás na možnost zakoupit klíčenku, která se neláme." V principu taky ne zcela špatné, řekněme známkou ve škole za 4 (dostatečný, když už ne dobrý). A taky šlo takto: "Vážený zákazníku, omlouváme se, že jsme vám prodali kazový nosič dokladů o zaplacení [ono je to složitější; ty doklady na tom nosiči ani nejsou]. Máte-li občanku, můžeme naštěstí zaplacení šalinkarty ověřit jejím prostřednictvím". Dobrá. Ale rozumíme si. Jak si bude osoba drábského typu, s pocitem méněcennosti, léčit své komplexy vlídným prozákaznickým chováním? Těžko.
• Tutéž průvodčí jsem bohužel potkal ještě dvakrát a stejně se chovala neurvale, z jiných důvodů. Potřetí mě došla trpělivost a požádal jsem ji o služební číslo. Odmítla ho sdělit a ptala se, na co si stěžuji. Odmítl jsem stížnost sdělit a chtěl jsem služební číslo. Nedostal jsem ho. Nedaleko seděl cestující s modrými vlasy a tetováním, který mi řekl: "Pane, vy jste X", kde X je vulgární urážka. Něco jsem mu řekl; už nevím, co. Později jsem se vrátil na hlavní nádraží v Brně a ptal jsem se na přepážce, zda má průvodčí povinnost sdělit mi služební číslo; odpověď zněla, že ano. Ještě později jsem hledal v přepravních podmínkách IDS JMK, kde je tam taková povinnost specifikována, ale nic jasného jsem nenašel.
• Co jsem pochopil, průvodčí v tomto případě byla zaměstnankyní IDS JMK, které si vlak od ČD pronajímají; tak mi to bylo sděleno. Defekt by v konečném důsledku musel jít za IDS JMK a případně ostatními IDS (Vysočina např. má VDV). 
• Nákup lístku dvakrát ze strachu z průvodčí. Jel jsem vlakem IDS JMK. Vidím nastupovat dvě starší paní, jak si povídají. Jedna paní měla označený papírový lístek, kde ono označení bylo mimo ono pole k tomu určené, což vzniklo patrně chybou označovacího přístroje ("validátor"). A ty paní si povídaly o tom, že ta paní si radši koupila další lístek, aby neměla problém s průvodčí. Vytřeštěně jsem to poslouchal.
• Označení lístku z "chybné" strany. Omylem jsem si označil lístek z druhé strany než té "správné" a průvodčí to nepříjemným hlasem problematizovala. Pak jsem zjistil, že to byl lístek, který mi prodalo okénko IDS JMK a že okénko Českých drah prodává poněkud jiný lístek, který není tak matoucí. Tak poslouchejte, myšáčci. Něco vám prozradím. Co je za problém udělat lístek, který má zpoloviny velké bílé pole k označení (druhá polovina obsahuje ochranné prvky), takže i vadný přístroj se do něj trefí, a kde jsou platné obě strany, totiž že obě mají ono bílé pole? Nielsen: při testování uživatelnosti je v právu uživatel, ne systém. Tento přístup lze přehnat (např. kočka v mikrovlnce), ale tady Nielsenova doktrína sedí: není problém zjistit, že v této věci dělají uživatelé často chybu a systém upravit tak, aby na chybu nebyl náchylný. Který zcenzurováno tyto lístky vůbec designoval, to nechápu. Jste snad zcenzurováno? To přece není žádná raketová věda? To je přece banda zcenzurováno!
• Průvodčí s ozbrojenci. Nastoupil jsem do vlaku (Vysočina, IDS JMK) a šel do místa, kde je přístroj umožňující nákup lístku ve vlaku. Tam ale stála průvodčí s dvěma jakýmisi ozbrojenci. Ozbrojence jsem ve vlaku ještě neviděl. Měli černý oděv a na něm červené nápisy, což mě nějak vadilo. Průvodčí na mě nastoupila, že v zastávce byl žlutý přístroj a že jsem si tedy podle pravidel měl koupit lístek tam a ne až ve vlaku. Snad měla podle pravidel pravdu. Byl jsem zvyklý, že ze zastávek, kde nebyl prodej jízdenek, šlo lístek koupit ve vlaku a to bylo velmi pohodlné. Tady tedy jaksi prodej jízdenek byl, byť strojový. Dobře. Došlo elektronizací k zlepšení zákaznického komfortu? Za mě ne; spíš byly vytvořeny nové pasti, do kterých zákazník může spadnout. Protože: pakliže v zastávce žlutý přístroj není a ani prodejna jiná (a takové jsou), pak naopak onen přístroj ve vlaku je určen k použití. Vůbec přítomnost toho přístroje ve vlaku sugeruje, že lístek lze zakoupit až po nástupu. A vědomí toho, že lístek do autobusu se nakupuje při nástupu, do toho zapadá. Podle mě tady někdo navrhl šikanózní systém? Kdo? Kdo je za to odpovědný? Která banda zcenzurováno?
• Napadá mě též, že tato nucená elektronizace je abuzus (zneužití či obtěžování). Když už ne mě, tak občanů v důchodovém věku (je mi 49). A tuto nucenou elektronizaci (namísto hotovosti) provádí státní kvazimonopolista. Dobře, ona nucená elektronizace je omezená: pořád lze např. koupit papírové lístky předem, např. na hlavním nádraží v Brně. Ale jistě není pohodlné nosit s sebou zásobu papírových lístků. Předtím to přece fungovalo dobře, z pohledu zákazníka. Enshittification/fekalizace? Ještě na to existuje jiná vulgarita, související etymologicky s jistou profesí. Dobře, třeba teď České dráhy/IDS JMK vyberou více peněz, protože lépe podchytí lidi, kteří systém předtím zneužívali a někdy nezaplatili vůbec, když jeli ze zastávky, kde nebyla prodejna. Ale stojí to za ono snížení zákaznického komfortu? Já bych místo klimatizace měl radši vědomí, že si nikdo vůči mě nebude hrát na drába a přinejhorším mě v klidu nechá zaplatit 50 Kč pokutu; nekrachuji a rád bez nějakých divadelních výstupů ze strany průvodčí (název profese by asi spíš měl být vynucovačka či donutilová; připomeňme od známého humoristy, že kdo v donucování uspěl, jmenuje se Donutil) pokutu zaplatím.
• Nákup lístku nenápadně selhal. Koupil jsem si lístek elektronicky ve vlaku, nebo jsem si to alespoň myslel. U průvodčí se však nepodařilo nákup ověřit. Průvodčí byla relativně slušná, byť trochu nepřjemná, a nechtěla pokutu; šel jsem znovu k tomu zařízení s tím, že si tedy lístek koupím, a když jsem to vyklikal, tak jsem si všiml, že to na obrazovce píše, že nákup se nezdařil. Ten nápis mi nepřipadl dostatečně křiklavý; fotografii jsem nepořídil.
• S tím souvisí něco, co mě osobně výsostně irituje: kdo má důkaz o zaplacení. U papírového lístku jsem já držitel důkazu: lístek má ochranné prvky a otisklou časovou známku. U karty žádný důkaz nemám a až se zase bude po mě někdo vozit (ne všichni!), nemám se jak bránit. Z toho, co rozumím, ten důkaz ani na kartě není; ta pouze dává identitu, pomocí které se přistoupí do informačního systému. Mě toto v principu nevyhovuje; jsem z toho nervózní. Ten, kdo proti mě vynucuje/utočí, je zároveň ten, kdo si schraňuje mé obranné prostředky. Na této úrovni popisu to na mě působí absurdně, byť to není zase tak dramatické. Konečně ponechané riziko je pokuta 50 Kč, jen kdyby se to obešlo bez výstupu připraveného v dramatickém kroužku. (Jsou různé divadelní spolky pro amatéry. Třeba by je průvodčí mohli vyzkoušet jako alternativní seberealizaci. No já taky.) Konečně v tomto případě se mi průvodčí ani neomluvila za chybu na jejich straně; třeba si myslela, že to byla moje chyba, že jsem si jejich chyby nevšiml.
• Ukázání zónového lístku bez šalinkarty vedlo k hrubosti. Incidenty výše jsou z let 2025 a 2026, zatímco tento už je hodně dávný, možná 2010. Ve vlaku jsem ukázal zónový lístek IDS JMK, ale šalinkartu jsem nechal v kapse. Průvodčí se zeptala "a ještě něco?".Vytáhl jsem šalinkartu, tehdy papírovou. Průvodčí přešla do velmi kárného tónu, jako že jsem měl povinnost ukázat šalinkartu bez vyzvání (a nikoli, jak říká Sobota, bez vyznání). Šalinkartu držela v ruce, stejně jako můj lístek, a vypadalo to, že mi ji nechce vrátit. Vznikl z toho jakýsi konflikt. Dnes bych považoval za lepší jí nabídnout uhrazení pokuty, což by možná ale kárný tón neošetřilo. Dodnes praktikuji to, že šalinkartu ukazuji až na vyzvání, protože je to pro mě pohodlnější, a téměř žádnému průvodčímu to nevadí. Vlastně nastal incident tohoto druhu jednou a právě jednou, a přesto si ho s rozhořčením pamatuji.

Antiincidenty (milé chování nad hranici požadavků slušnosti):

• Milá průvodčí při protipravidlovému nákupu lístku ve vlaku. Byl jsem naštvaný a nastoupil jsem do vlaku IDS JMK schválně bez lístku, abych viděl, co se bude dít, připraven zaplatit pokutu 50 Kč. Přišla průvodčí, upozornila mě, že mám povinnost je koupit si lístek předem a že příště už to bude pokuta. Řekla to milým, neagresivním hlasem. Za mě na jedničku. Jako výhradu lze uvést, že toho lidé mohou zneužívat. A v tomto směru by mi vůbec nevadilo, kdyby komunikovala normálně bez emoce (ani ne nějak výrazně mile, ale také ne drábsky jako na psa) a já zaplatil 50 Kč pokutu; za mě prima.
• Nekontrolování šalinkarty. Často průvodčí šalinkartu nekontrolují a tak ji nemusím vytahovat. Mě je to příjemné, i když by to jakoby kontrolovat měli, aby nikdo nemohl podvádět.

Nevím, jak tyto věci řeší Jančura s jeho žlutými vlaky (RegioJet), konkurent Českých drah (a ještě existuje další konkurence v osobní dopravě, včetně Leo Express). České dráhy jsou kvazimonopolista; na velké většině tratí vlaková konkurence není, byť je tam ještě v principu konkurence autobusů (kde se lístek může koupit při nástupu do spoje) a osobních aut. Jedno je mi jasné: kdyby z místa jely dva vlakové spoje, a jeden z dopravců byl znám tím, že se chová slušně a že když už dojde k incidentu, je naprosto přímočaré ho zarekordovat/zaznamenat online s užitím služebního čísla, které mi zaměstnanec bez diskuze (žádné pokud a ale) musí poskytnout, jel bych s ním a na druhého dopravce už si ani nevzpomněl (až na jiné nevýhody; věci bývají složitější).

Bylo by řešením zvýšit konkurenci na železnici v Česku? (Jak? Přidáním další konkurence? Privatizací Českých drah?) Snad ano, ale toto řešení mi není sympatické. Peter Hitchens si stěžuje, že privatizace železnic v Británii vedla ke zhoršení služeb (Hitchens 2009 a Hitchens 2024). České dráhy přece nejsou špatné, či? Ale protože je to státní kvazimonopolista, musí počítat s veřejnou kritikou a s veřejným review a zvedáním defektů/připomínek. Defekty si může tento podnik opravit a být ještě lepší. Špatní zaměstanci z kola ven; stejně je jich malá menšina. (Uvedl jsem, že by to mohl být každý desátý průvodčí, ale možná je to každý padesátý; nevím. Mě stačí málo, abych byl otrávený ještě několik měsíců poté, co se vůči mě někdo choval nepříjemně policejně vynucovacícm způsobem, když stačilo zaplatit pokutu 50 Kč.) A k odpovědnosti může být přiveden ministr dopravy. Náprava je přímočará; stačí ji nařídit shora.

Dotknu se ještě specificky možnosti privatizace Českých drah. Současné dráhy mají téměř jistě solidaritní efekt a to považuji za velmi dobré, z mého hodnotícího pohledu. Čili: některé tratě a spoje jsou i mírně ztrátové a ty jsou dotované z těch ziskových spojů. A tak mají lidé na malých či odlehlých vesnicích alespoň nějaké spojení. Ano, někdo tu solidaritu musí zaplatit, například obyvatelé Prahy, kteří mají svítící dopravní značky (co si pamatuji), jak ožralí milionáři, mají výborný přístup do škol (Univerzita Karlova aj.), do nemocnic, do televize a jejích soutěžních pořadů, do parlamentu aj. Lidé v Praze se mají velmi dobře a přece mohou být solidární s někým, kdo bydlí na vesnici (solidární jsou pochopitelně i obyvatelé jiných měst). Ano, to je semisocialismus, aspekt, který byl realizován za ČSSR. Mě to neuráží. Jde mi o svobodu, ne nutně o manchesterský kapitalismus devatenáctého století, jak ho připouští i Popper (kritik marxismu), když cituje úmrtí chlapce přepracováním v továrně. Cíl Sametové revoluce bylo jednak radikálně zvýšit svobodu (včetně svobody slova a dále takzvané ekonomické svobody) a jednak učinit ekonomické změny směřující ke kapitalismu ve smyslu soukromého (private, v kontrastu k osobnímu) vlastnictví výrobních a jiných kapitálových prostředků. A například svoboda slova a cestování se může realizovat i tehdy, pokud se neimplementuje plně kapitalismus. Ale to je poněkud mimo téma a dost možná jsem tu věc posoudil zjednodušeně; to by bylo na debatu s někým, kdo by mi chtěl oponovat.

Není vlastně 50 Kč pokuta dohromady s divadelním kázáním vstřícná v tom, že ono vyslechnutí kázání je forma disincentivizace/odrazení a bez ní by pokuta musela být vyšší? Snad; nevím. Já radši zaplatím vyšší pokutu bez divadla, které je mi velmi nepříjemné. A ukazuje se jasně, že tuto formu disincentivizace používají pouze někteří. Když je to tedy taková úmyslná, vlastně vlídná, forma, dobře: asi by pak všichni průvodčí měli podstoupit divadelní kurz, kde se naučí jednat zhurta, skákat do řeči, apod., aby se princip aplikoval konzistentně/soustavně uniformě.

Ohledně chybějícího služebního čísla Gemini namítá, že stačí uvést datum, čas, číslo vlaku a úsek vlaku. To mi nevyhovuje; přijde mi to příliš složité. Datum a čas dám dohromady, ale ta čísla musím někde vyčíst na vlaku. (Navíc mi průvodčí neřekla, že mi sice služební číslo nedá, ale že pomocí těchto údajů si přesto můžu stěžovat.) Předně však entita vykazující podle-mě-závadné jednání je průvodčí a chci tuto entitu jasně identifikovat v daném kontextu (kontext je dopravce). Chápu, že občanské jméno je citlivý údaj, ale služební číslo snad ne (nebo je-li, nechť to někdo někde vyargumentuje).

Nemohou služební čísla vést k šikanózním koordinovaným stížnostem (jako že se skupina lidí domluví, že budou zvedat falešné stížnosti)? To nevím. Předně by ty stížnosti měly být rozumně nezávislé a rozprostřené v čase. Stížností by třeba muselo být 10 nezávislých než by to mělo dopad na zaměstnance. Dopad by zkraje mohl být jen jakési školení, což je sice obtěžující, ale nemusí vést ani k vyhazovu ani k snížení platu či odebrání prémií (to přijde až později). Snad by šlo i nějak vyšetřit, zda jsou stížnosti textově (výrazivem? stylem?) nějak podobné; nevím. V čase GenAI jsou možné nové způsoby útoku. Ať je to jak chce, nechť tedy provozovatel tuto věc argumentuje na svůj náklad, ať je jasné, proč se služební čísla nesdělují.

Na začátku jsem zmínil kontext informační a výpočetní techniky a sice operační systém Unix, k němuž podobný je Linux. Tady musím nejspíš říci toto. Co všechno si různí dodavatelé informační techniky dovolí odevzdat uživatelům k užívání, to je vrcholná nestydatost. Oproti tomu jsou České dráhy (a IDS JMK) vlastně zlaté. Ale informační systémy alespoň neprovozují divadlo, kázání, kárání aj., alespoň ne pomocí pro člověka typických emočních prostředků. Zato dokáží i tak vytvořit neskutečné množství frustrace a ztraceného času a pozornosti (nebo i dat?), a to také není zanedbatelné. Užívá-li někdo FreeMind a má pocit, že je to nestydatě špatný software, pak jsem se coby spoluautor/rozšiřitel střelil do vlastní nohy. No FreeMind je svobodný software doručený neplacenými dobrovolníky a existuje k němu řada placených alternativ; FreeMind není kvazimonopolista.

Některé principy/požadavky, které by podle mě měly platit/uplatnit:

• PDP1: Zaplatil-li někdo jízdenku apod., způsob prokázání zaplacení by neměl být rozhodující. Zda se tedy prokazuje šalinkartou nebo občankou by nemělo být rozhodující, ale dopravce smí žádat manipulační přirážku za jím nepreferovaný způsob ověření.
• PDP2: Nastane-li chyba na straně dopravce (např. selhalo spojení vlaku s informačními systémy), zaměstnanec by se zákazníkovi měl omluvit, alespoň pro formu (byť by třeba ne zcela upřímně).
• PDP3: Nastane-li chyba na straně zákazníka, zvlášť chyba, kterou zákaznici dělají často, dopravce smí žádat nějakou formu finanční kompenzace (jinak by zákazníci chybu mohli dělat schválně, aby si ušetřili jízdné), ale nesmí hrát drábské divadlo. Může podat poučení, ale nikoli povýšeným tónem policie, učitelky mateřské školky, drába apod.
• PDP4: Pakliže dopravce není schopen opravit jednoduše opravitelnou designovou chybu uživatelnosti (třeba kvůli paralyzující byrokracii či zaměstnávání neschopných návrhářů systémů), dopravce nesmí přenášet stres na zákazníka a naopak se má omluvit. Pakliže například přístroj označil lístek příliš daleko za bílým polem, dopravce se musí omluvit zákazníkovi za vadný či vadně nastavený přístroj a nikoli ho peskovat. Pakliže zákazník označil lístek z "chybné" strany, dopravce se musí omluvit za to, že není schopen dodat lístek, kde jsou obě strany, tj. rub a líc, platné (nebo by musel někdo vysvětlit, proč je to designový cíl).

Proč se principy/požadavky výše mají kodifikovat v na internetu veřejně přístupném dokumentu: zákazník si v případě pochybnosti otevře dokument ve svém mobilním zařízení (iPhone, Androidí telefon, iPad, Androidí tablet, aj.) a relevantní citaci z dokumentu zaměstnanci přečte. Následkem toho již zákazník neargumentuje obecnou slušností (kterou patrně různí lidé chápou různě) nýbrž dokumentem zaměstnavatele.

Pakliže se státním zaměstnancům veřejný oversight/kontrola nelíbí a příliš je stresuje, mají možnost si od stresu a přepracování (pokud nějakého) odpočinout v soukromé sféře, ne-li? Já bych si naopak myslel (ale data na to nemám), že se přece ve státní sféře nemají zase tak špatně; plat je snad často horší, ale méně práce a stresu (bych si myslel, jak říkám). To hovořím o průměrech, nikoli o každém jednom případě.

Ještě jiné řešení, ale nevím zda se to dle zákona smí, by bylo, že dopravce jako organizace pošle do systému provokatéry či snad mystery shopping. Vzpomeňme na film Grand restaurant pana Septima, kde pan Septim (herec Louis de Funès, v tomto filmu i jeho Muskatnuss, Herr Müller!), v restauraci trochu provokuje, aby zaregistroval vadné chování zaměstnanců. Ti se podle mého posouzení chovají nadmíru dobře, jenom si snad z něho dělají legraci, když se ho ptají, zda by chtěl přinést ředkvičku či tak něco, nebo jogurt. Takže provokatér by dělal přesně ty věci, které by mohly vést k drábskému chování a pak by zarekordoval defekt sám. Výhodou proti zákaznickému rekordování je, že zde organizovaná šikana zvenčí není možná. A tito provokatéři by věc nějak mohli brát na kameru i s audio, takže by měli důkazy; ovšem nevím, co s důkazy udělá GenAI. Nevím, zda se něco takového v jiných zemích a organizacích děje. Je to jakoby ošklivé, nicméně na ošklivé lidi. Provokací však nemyslím nějaké vysloveně ofenzivní chování, jako např. urážky. Tím myslím jen to, že ten provokatér/mystery shopper si např. jde koupit lístek až ve vlaku ze zastávky, kde je žlutý automat (což je tedy snad proti pravidlům), chová se navenek zdvořile a slušně, ale pakliže je průvodčí příliš příkrý, pořídí o tom záznam.

Co může dělat koncový zákazník na své straně:

• Koupit si lístek s ignorováním toho, že má zákazník šalinkartu pro Brno a jeho zóny 100 a 101. Následek: zlomená šalinkarta není problém a proaktivně neukázaná šalinkarta také není problém. Následek: vyjde to dráž.
• Koupit si pro šalinkartu klíčenku, která se neláme nebo se láme méně.
• Obrnit se hroší trpělivostí. Jak se to dělá?
• Omezit komunikaci na minimum. Zaplatit bez řečí pokutu, vědět, kolik pokuta činí, a co nejdříve požádat o souhlas s ukončením komunikace. Zda to naopak nebude nakonec k horšímu nevím.
• Nasadit omluvný tón a hrát s důležitými osobami ono divadlo, které si žádají. "Omlouvám se, příště si dám pozor". Někdo to umí. To možná, když to jeden umí, funguje nejlépe. Něco takového radí Dale Carnegie ve své knize Jak získávat přátele a působit na lidi. Kdybych se dokázal častěji touto knihou řídit, žilo by se mi o mnoho lépe.
• Koupit si něco jako celoroční celostátní lístek na dráhy. Díky tomu už si ani nemusí pamatovat, jak dlouho zónová jízdenka vydrží. Karta IN 100 pro 2. třídu stojí bratru 22 000 Kč. To je připuštěno docela hodně to je bratru 1840 Kč měsíčně. Jenže to je přesně ten druh karty, který snadno praskne, přijde mi. Omezení: nepokryje nevlakové části IDS. Nepraktické.

Poznámky k terminologii:

• kvazimonopolista: Technicky vzato České dráhy nejsou monopolista a to ani v sektoru osobní vlakové dopravy, protože mají konkurenci. Říkat jim však oligopolista už by však bylo podsazené, protože de facto téměř monopolista v tomto sektoru jsou. Jako řešení jsem vybral slovo kvazimonopolista s užitím alienantního/privativního prefixu kvazi-. Lze se dohadovat, zda by byly lepší prefixy pseudo- či semi-; mě přijde kvazi- dostatečně dobrý.

Apropó (na tangentě), k české Wikipedii: kdo nevyplní shrnutí editace je někdy blokován. Kdo do shrnutí editace vyplní např. "aktualizace", blokován není, byť je toto shrnutí informačně nevyplnění téměř ekvivalentní. Vidím jakousi souvislost s tématem tohoto článku: vynucovat hovadinky bez ohledu na podstatu věci.

Výhrady k textu:

• V konečném důsledku se u mě snad vždy jednalo o chování zaměstnanců IDS JMK a nikoli Českých drah. Proto je možná nadpis zavádějící. Sice jsem to na mnoha místech poupravil, ale zcela uspokojivé to není. Moje odpověď: snad se problémy v principu týkají všech integrovaných systémů a nikoli pouze IDS JMK, a nakonec i Českých drah. A z odkazu níže plyne, že i na České dráhy jsou zvedány stížnosti v tomto duchu. Zapracování principů/požadavků výše do pravidel těchto integrovaných systémů (nebo upravených) by přeci věci mohlo pomoci. Principy jsou zveřejněny pod svobodnou licencí, dle níže. A pakliže mě někdo požádá, mohu je zveřejnit i jako veřejně dílo (například mi lze napsat email z rozhraní na Wikislovníku a jiných wiki).
• Jistě lze mnoho dalšího v textu zlepšit. Připomínky můžete zvedat v komentářovém systému Bloggeru/Blogspotu, nebo je můžete i poslat emailem.
• Text neobsahuje tabulku odkazů na přepravní podmínky integrovaných dopravních systémů, ani Českých drah, ani na takovou tabulku neodkazuje, ne-li?

Odkazy: 

• České dráhy, wikipedia.org
• Seznam integrovaných dopravních systémů v Česku, wikipedia.org
• Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje, wikipedia.org
• Konkurence dopravců v osobní železniční dopravě v Česku, wikipedia.org
• Seznam českých železničních dopravců, wikipedia.org
• VašeStížnosti.cz - České dráhy, a.s., vasestiznosti.cz
• Je lanovka na Petřín turistická past?, 5. listopad 2023,  kanál Kluci z Prahy, youtube.com – hlášení o nesympatickém (ne-li rovnou šikanózním) chování jistých pražských kontrolorů (novináři: Janek Rubeš a Honza Mikulka)

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední změna: 8. sprna 2026.