Chyby ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře

Coby zástupce úřadu pro uvádění věcí na pravou míru, pod záštitou Saturnina, si dovoluji představit seriózní odbornou kritiku dobrodružného a výpravného filmu Poklad na Stříbrném jezeře (Der Schatz im Silbersee, dle Petzel).

Především je bezpodmínečně nutno (zwingend erforderlich) určit, co bylo cílem celé operace Poklad na Stříbrném jezeře, čili jaké zadání obdrželi agenti operaci realizující. Německý a český zdroj se v tomto rozchází. Podle německého zdroje se jednalo o nemilosrdné boje za pohádková bohatství (um den Besitz märchenhafter Reichtümer, Schatz 1962, Petzel). Oproti tomu, podle české verze se jednalo o nemilosrdné boje za čest a slávu (Poklad; což upomíná na řeckou arete; hrdina Odysey je úlisný pletichář, umí vyorat rovnou brázdu a nechá se dojmout písní k slzám aj., tolik Pirsig a Kitto.) Na jedné straně je německá verze původní a byl-li pořizovatel románu Karel May očitým svědkem líčených událostí, je odůvodněné se domnívati, že spíše věděl, kolik uhodilo, než čeští autoři. Na druhé straně nelze vyloučit, že čeští překladatelé provedli důkladnou analýzu věrohodnosti a učinili opravy tak, aby se dílo stalo více soudržným či rozporuprostým. Co je ten případ dlužno vyšetřit.

V jednom místě Old Shatterhand (Smrdící pěst, tak Kaiser a Lábus) uvádí, že nikoli kvůli pokladu ale kvůli spravedlnosti s nimi pojede. Je-li tomu tak, pak by to mohlo lépe odpovídat hledání cti a slávy. Nicméně mohl aparentní self-promák Old Shatterhand celou věc realizovat anonymně (v masce), a místo slávy hledat právě a přesně spravedlnost. Jeho užívání libého značkového jména Old Shatterhand naopak naznačuje, že mu šlo právě o onu slávu a že celá domnělá či skutečná ochrana hledačů pokladu na Stříbrném jezeře byla především marketingová propagační operace.

Nabízí se však otázka, zda šlo německému policistovi v U.S.A. Old Shatterhandovi skutečně především o spravedlost a zda vyšetřil nejvíce spravedlivý postup. Především měl vyšetřit, kdo je oprávněným majitelem onoho pokladu, či alespoň oprávněným disponentem či uživatelem. V případě tohoto pokladu se pravděpodobně jedná o asset/statek typu store of value, čili o nějakém vlastním užití spíše nemůže být řeči (byť ze zlatého poháru lze pít); spíše se očekává pozdější směna tohoto druhu assetu za jiný asset/statek, např. kořalku, u níž se po požití očekávají tranzientní hedonické projevy. Ať už je to jak chce, nejsou mi známy žádné důkazy (listinné, svědecké aj.) o tom, že by skupina bělochů disponující půlkami mapy nabyla práva disponovat pokladem nějakým legitimním způsobem. Nedomnívám se, že onen Indián, který v jeskyni poklad hlídal, ho hlídal jenom proto, aby ho tito lidé mohli nabýt. Jako nejplauzibilnější se jeví hypotéza (která čeká na svou falzifikaci [Popper], i když by v rámci paradigmatu mohlo dojít k pozdržení falsifikace v rámci normální vědy v krizi [Kuhn]), že se tito lidé pokusili poklad zcizit. Intervence ze strany Cornela Brinkleyho tomuto zcizení mohla zabránit, nicméně je na bíledni (liegt nah), že Cornel Brinkley, spíš než že by usiloval o zabránění zcizení jako takového (an sich; viz Izer a Dobrodinský), nejspíš usiloval o to, stát se zcizitelem sám. Po této nutné předpřípravě se nutně musíme ptát: podnikl onen německý policista vystupující pod přezdívkou Old Shatterhand dostatečně šetření ohledně oprávněného majitele pokladu? Film žádné doklady či důkazy tohoto neposkytuje. Je nutno, dlužno či záhodno (každopádně modálno) uzavřít, že Old Shatterhand se dopustil hrubé chyby, když namísto šetření poskytl budoucím potenciálním zcizitelům ochranu. K tomu jistě musel mít nějaký motiv. Tím motivem mohla být naděje, že přece jen část pokladu získá jako odměnu za poskytnuté bezpečnostní služby (poskytnutí podílu pokladu za jeho získání jako odměny uvádí jako možnost Tolkien 1937, byť tam se jednalo o služby lupiče). V tom případě se ale Old Shatterhand rozhodl věci zkreslit, když uvedl, že mu jde výhradně o spravedlnost.

Co z toho, soudruzi a soudružky, kolegové a kamarádi, čtenáři, čtenářky a čtenářstva (i nebinární a nedekadické a neoktální) plyne? Je to tedy nejenom kapitalismus, který je zmítán vnitřními rozpory, ale i románová postava Old Shatterhanda. Možnost, že se z něj sypou drtiny (Jirotka), je nutno vzít vážně v potaz.

Dobře. Old Shatterhand nejspíš není tak křišťálově čistá duše, jak by se mohlo zdát. Své finanční zájmy patrně zakrývá rouškou upřímného hledání spravedlnosti. A víme, že policie je někdy úplatná, německá v U.S.A. ale i jinde. Zde nelze upřít jistou plauzibilitu. Chyba snad i může spočívat ve čtení tohoto díla vysoké umělecké hodnoty v první, denotační, rovině. Lidé, kteří většinu života stráví v doslovné, rigidisticky mechanistické, rovině, mohou mít někdy problém toto nahlédnout. Správnou interpretací, za použití technik poetické a rétorické analýzy, je pravděpodobně možné obržet hlubší porozumění dané problematice (nebo i vzané problematice).

Snížená soudržnost postavy Old Shatterhanda však není jediný problém. Musíme se dále ptát, co na výpravě za pokladem dělá Merilovo štěně, dospělá osoba ženského pohlaví, která samu sebe patrně identifikuje jako ženu. Její přítomnost přidává do procesu podproces dodatečného řízení rizik. Vyplnění související Excelovské tabulky, pokud nějaké, může celou operaci zpozdit. Ale i mitigace rizik pomocí kolaterálu nemusí být dostatečná. Hrozí únik, či možná spíš unesení, této osoby. A k tomu také skutečně došlo. Nevěděl snad Old Shatterhand, že svolením účasti této cisženy na výpravě ohrožuje výpravu jako takovou nebo i výpravu jako zcela jinou? Kdo, když ne zálesák Old Shatterhand, měl mít povědomí o této tematice či problematice? Nabízí se vysvětlení, že Old Shatterhand úmyslně zvolil strategii ponechání rizika (místo jeho účiné mitigace či rovnou eliminace), aby tím zvýšil hodnotu jím poskytovaných bezpečnostních služeb.

V jedné ze závěrečných scén svírá topící se Cornel Brinkley jakýsi zlatý pohár, zatímco už je z něj vidět pouze ruka. Není-li toto filmová nadsázka či poetika, jedná se nutně o podvrh.

Nedostatků by v reviewovaném artefaktu typu film, kategorie FLM-13, bylo pravděpodobně možné nalézt více. Uvedené nedostatky naznačují, že promítáním filmu zejména mladším divákům dochází k zásadnímu zkreslování reality a zejména k vytváření zkreslených představ o hodnotové či rovnou axiologické orientaci. Diváci, kteří pod vlivem těchto nepřesností ztrácí orientaci v hodnotách a nejzazších cílech, pak upadají do aktivit, o jejichž bytí dírou lze pochybovat, a to bez ohledu na to, že se patrně jedná o entity, do kterých lze upadnout.

Co říci na závěr? Stejně jako Redlův bezejmenný moderátor tímto přeji čtenáři hezký zbytek života.

Postcript: Vložil jsem text výše do Google Gemini a pak se málem počural smíchy. Dále zmíním, že když to po sobě čtu, rozeznávám v textu humorné tahy nedostižného Felixe Holzmanna, stejně jako jeden tah z pera Luďka Soboty a Miroslava Šimka.

Postcript 2: Připadám si nyní jako pitomec. Vůbec jsem si neuvědomil, že je zcela jednoznačné, že německá verze je dobře, když jde o onen boj o pohádkové bohatství. I kdybychom nakrásně připustili, že self-promák Old Shatterhand a jeho pokrevní bratr (zde vidíme onen moment té alienace skrze alienantní/privativní adejektivum "pokrevní") Winnetou bojují za čest a slávu (byť jinde tvrdí, že za spravedlnost), jistě bojuje Cornel především o onen poklad coby zdroj bohatství. O nějakou čest zde Cornelovi snad nejde, leda snad o pochybnou čest a slávu coby úspěšného bandity, který nemá žádnou loajalitu ke svým spolubanditům, nýbrž pouze k pokladu. A protože básník prérie říká jasně, že v té touze po pokladu, on nezůstane vztahu (v české verzi), tím je německá interpretace zabetonována jako jediná správná. Richtig.

Postscript 3: Jeden rozdíl mezi německou a českou verzí, který nebyl zmíněn, je v názvu filmu: zatímco v české verzi se poklad patrně nachází na jezeře, v německé verzi je v jezeře (im = in dem). Ani jedna z verzí nezachycuje realitu věrně. Z obrazových důkazů filmu víme, že poklad se nachází (befindet sich) v jeskyni, nikoli na jezeře. Nacházel-li by se poklad na hladině jezera, pak bez podpory skrze nějaký artefakt jsoucí pevným tělesem, případně přírodní výstupek (skalka?) by se tam nacházel velmi tranzientně, ba efemerálně. Lze očekávat, že pod vlivem působení gravitační síly by se voda rozestoupila a umožnila pokladu klesnout na dno jezera. Česká verze tedy plauzibilní není. Německá hypotéza, že poklad se nachází v jezeře, alespoň neodporuje fyzikálním zákonům: jistě se může nacházet poklad na dně jezera a nazíráme-li jezero jako schránku (container) obsahující jak vodu tak poklad (ale není jezero spíše vodní těleso, dle anglického water body?), jazyková forma "v" je adekvátní. To však odporuje zjištěným skutečnostem ohledně vztahu mezi jeskyní a pokladem. Česká forma "na jezeře" nicméně nemusí realisticky zachycovat podkládající ontologii či logickou formu, nýbrž být jakousi českou idiomatikou. Tomu by odpovídal název písně "Na jezeře zlatých ryb" slovensko-moravského písničkáře Vlasty Redla (byť německé příjmení dává podezírat, že se spíš jedná o agenta Velkoříše). Ještě jinak. Jiná varianta by byla, že by se poklad nacházel v truhle dostatečně velké na to (obsahující dostatek vzduchu), aby mohla za pomoci Archimédova zákona plovat na hladině. Nevýhodou takového řešení by bylo, že by truhlu každý mohl vidět ze břehu. Dále není jasné, co by se s polohou truhly dělo bez jejího ukotvení. Pakliže by truhla pod vlivem Brownova pohybu podnikala něco jako náhodnou procházku (mysleme standardní finanční teorii od Bacheliera, dle Mandelbrota, podle které ceny řady statků podnikají něco takového), teoreticky by zájemci o truhlu stačilo počkat, až truhla dospěje chaoticky ke břehu. Nelze patrně počítat s tím, že by truhla driftovala specificky na sever (ve smyslu Ponk a Pechfógl, Konkvest nordického pólu). Tato varianta odporuje pokladojeskynní hypotéze prezentované ve filmu. To vede k otázce, zda se v tomto bodu film odchyluje od románové předlohy. Ale i románová předloha může prezentovat pokladojeskynní hypotézu chybně. Pořizovatel/zapisovatel románového textu nepředložil žádné objektivní či alespoň fotografické důkazy, že se poklad opravdu nacházel v jeskyni. Ve prospěch hypotézy, že se poklad nacházel na dně jezera, místo aby byl střežen Indiánem v jeskyni, hovoří především ekonomické a logistické konsiderace. Alokovat humánní zdroj (onoho Indiána) k jedinému účelu a sice hlídání pokladu, je nehospodárné; vznikají náklady oportunity, ušlých příležitostí plynoucích z neužití Indiána k jiným účelům. Navíc vzhledem k pokročilému stáří Indiána hrozilo riziko, že ten nebude způsobilý odolat případné přesile putativních zcizitelů pokladu. Co se týče logistiky, Indián musel něco jíst a pít. Jistě si mohl ulovit v jezeře rybu. Avšak během lovu ryb nemohl zároveň hlídat poklad (store-of-value asset).