Reviewovaný dokument: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html čili Listina základních práv a svobod. Wayback Machine: zde, revize zachycená dne 2026-07-31 (revizí je tam mnoho, pravděpodobně textově shodných). Tento dokument (tato listina práv a svobod) je snad/patrně inkorporovaný/začleněný do české ústavy odkazem/referencí, podle mého chápání věty "Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv
a svobod." z ústavy, byť tam se hovoří o součásti ústavního pořádku a nikoli ústavy.
Reviewer: Mgr. Daniel Polanský, 1977, magistr informatiky čili počítačové vědy (jež zahrnuje řadu čistě či primárně matematických předmětů) a nositel ceny rektora; žádné formální právní vzdělání; filozofie na gymnáziu ve čtvrtém ročníku; filozofie vědy coby dvousemestrální předmět na vysoké škole; formální klasická predikátová logika (též někdy zvaná kalkulus funkcí) na vysoké škole; profesní zkušnost s reviewováním, upravováním a implementací softwarových specifikací (dokumentů stanovujících, jak se software má chovat).
Principy/zásady užité pro review: 1) Neaplikovatelné věty dlužno neopravovat až pozdějšími větami nýbrž je dlužno v nich alespoň signalizovat, že k opravě/úpravě dojde, např. skrze dodatek "až na výjimky stanovené níže", "až na výjimky níže" apod. (I by k tomuto účelu snad bylo možné vymyslet nějakou krátkou latinskou frázi či zkratku.) 2) Vůči větám, které tak jak jsou formulovány nelze rozumně aplikovat, dlužno zvednout defekt/připomínku. Výmluvy na "ducha" apod. se zamítají. Přesnost/akurátnost první ctnost; ostatně, jak říká prezidentská standarta, "pravda vítězí", čímž je poeticky řečeno, že pravdě se má dopomoci k vítězství. 3) Terminologicky suboptimálnímu (prakticky zlepšitelnému) užití jazyka je dlužno se vyhnout. Například se lze přímočaře vyhnout sice rozšířenému nicméně technicky nesprávnému užívání slova "pojem" jeho náhradou slovem "slovo" či "termín". 4) Formulace má být pokud možno jednoznačná, až na potřebu nečinit ji příliš složitou tam, kde s využitím kontextu už formulace jednoznačná je (požadavek jednoznačnosti lze nalézt např. v Legislativních pravidlech vlády publikovaných roku 2016).
Omezení: review je zběžné/povrchní. Reviewer (já) neprovedl důkladné a úplné review artefaktu/dokumentu.
Defekty/vady/nedostatky/potenciály k zlepšení:
1) Praví se "(2) Nikdo nesmí být zbaven života." a dále "(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven
života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právo
bránit život svůj či jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek,
které stanoví zákon." To je spor/kontradikce. Je to patrně ona kodifikační praxe, při které se nejprve učiní výrok nepravdivý a teprve později se tento opraví. Tedy je výrok (2) patrně nepravdivý (zjednodušující) a výrok (4) ho upravuje/opravuje. V tomto případě se patrně jedná například o to, že když někdo zbaví někoho života v sebeobraně (např. zastřelí), tak podle zákona smí, a nikoli že nesmí.
2) Praví se "(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu." To řekněme není zase tak špatně, nicméně "ponižujícímu zacházení" jsou ze strany státu vystaveni občané běžně či příliš často; jako aspirace prima, jako legální kodifikace to budí pochybnosti (a část ústavy nemá být pouhá aspirace). Jinak, k etymologii, kruté jednání je lidské čili lidem vlastní; podle mě je konvenční idiom "nelidský" (anglicky inhuman) pouhé natírání na bílo (whitewashing, schönreden, hezkořečení) lidského rodu; ale to spíše na okraj.
3) Praví se "(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno." To není pravda; dobrá pověst toho, kdo by učinil závadné činy, o kterých by jiný učinil pravdivé výroky ve veřejném prostoru (ale nevím, zda kritik má i dokazovací povinnost), zachována nebude a cíl/terč kritika nemá v tomto případě právo na zachování dobré pověsti. Dále pak "osobní čest" je něco, co nečestnému člověku po spáchání nečestného činu zachováno není a s tím ani nemá stát co do činění.
4) Praví se "(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena." To je nejednoznačné. Svoboda pohybu a pobytu kde? V Česku? Na celém světě? Zjednoznačnění je přitom přímočaré: "(1) Svoboda pohybu a pobytu na území státu je zaručena." Jenomže je tu další otázka: svoboda pohybu a pobytu koho? (Řekněme, že zvířat nikoli.) Pouze občanů? Nebo kteréhokoli fyzické osoby (neformálně člověka)? Pakliže to druhé, dostáváme, že svoboda pohybu a pobyt kohokoli z celé planety na území České republiky je zaručena. Lze opravit: "(1) Svoboda pohybu a pobytu občanů státu na území státu je zaručena." Jistě stát, který vůbec vydává povolení k pobytu, nezaručuje komukoli pobyt.
5) Praví se "(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý
má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského
vyznání." a dále "(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám
nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním,
náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu." Ve skutečnosti svoboda myšlení ve smyslu jeho zveřejnění zaručena není; například, pakliže tomu dobře rozumím, jsou kriminalizováni ti, kteří by otevřeně hlásali hitlerismus. Dále pak má svoboda náboženského vyznání nepřijatelné důsledky v případě, že by existovalo či existuje nějaké náboženství, které prosazuje hrubé potlačení lidských svobod.
6) Praví se "(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny." Ve skutečně neomezená svoboda projevu zaručena není. Například se nesmí hlasitě projevovat v noci tak, že by to rušilo spánek. Dále pak není dovoleno svobodně projevovat svoji preferenci k nudismu pochodem obnažený (včetně genitálií) po ulici. Dále je svoboda projevu omezena zákonnou regulací pomluvy a nactiutrhání. Dále pak "právo na informace" zcela jistě zarušena není, např. na obchodní tajemství komerční korporace či právo na soukromé údaje soukromých osob.
7) Praví se "(3) Cenzura je nepřípustná." Naopak je cenzura někdy zjevně přípustná, neboť zákon regulující pomluvu a nactiutrhání je forma cenzury. Stejně tak je vypnutí Russia Today v Evropě forma cenzury.
8) Praví se "Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon." To je absurdní. Odměnu za práci v soukromých firmách určuje trh (až na minimální mzdu a možná jiné výjimky) a je často nespravedlivá. Pracovní podmínky jsou často neuspokojivé (což však zaměstnanec může řešit výpovědí.) Ale dobře. Pakliže bychom alespoň aspirativně usilovali o spravedlivou odměnu pro zaměstnance, mohl by stát zaměstnance naučit, jak si mají co nejlépe vyjednat co nejspravedlivější odměnu. A to by mohl učinit v materiáliích pod svobodnou licencí. Vzpomeňme na román Farma zvířat: tam kůň pracuje až se upracuje k smrti, vedoucí pracovníci jsou prasata a kočku nikdo pracovat neviděl, ale přesto je na farmě. To jsou tedy ze strany Orwella hodně silné metafory. Moje pointa: někdo by měl toho koně naučit, jak být menší kůň a vyjednat si spravedlivou odměnu.
9) Praví se "1) Každý má právo na příznivé životní prostředí." To mi přijde nejednoznačné či příliš vágní a budící otázky. Kdyby například někdo bydlel v místě, kde dochází k značným emisím škodlivin do ovzduší kvůli průmyslu, znamenalo by to, že znečišťovatel porušuje listinu (potažmo ústavu)?
10) Praví se "(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka." To budí otázky. Není to příliš luxusní? Navíc tak, jak je to formulováno, to vysloveně vybízí k "trolování"/provokování, protože se nepíše "plauzibilně prohlásí" nýbrž pouze "prohlásí"; možná je zde omezení, že by se nepravdivým prohlášením něčeho zakázaného dopustil, ale to v listině ošetřeno nevidím.
11) Praví se "(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy." Ve skutečnosti o tom, zda je někdo vinen, si každý obviňující pro sebe může rozhodnout sám. Například očitý svědek trestného činu, kde tento svědek však jiné důkazy než svědectví nemá a je pro něj obtížné dosáhnout rozhodnutí soudu ve svůj prospěch, si přesto pro sebe smí rozhodnout, že pachatel je vinen. Zda toto své posouzení smí zveřejnit mi jasné není; mohlo by se možná jednat o trestný čin křivého obvinění, ale tomu nerozumím a i se mi to nezdá/jeví nepravděpodobné.
12) Praví se '(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.' Technicky přesně se nejedná o pojem nýbrž o slovo; technicky přesně je pojem zhruba totéž co jeden význam nějakého slova či jeden význam jiného označení pojmu (např. pojem černé díry jen označen výrazem "černá díra" nebo anglický výraz "black hole"; pojem kočky domácí je poznačen slovem "kočka", kde domácí se rozumí aj.).
13) Praví se "Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům
pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být
odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a
svobodami." Z toho to vypadá, že listina vznikala v době, kdy relevantní stát byl "Česká a Slovenská Federativní Republika". Nyní by bylo dlužno to opravit na Česká republika, byť je to maličkost. V URL https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html není nic, co by naznačovalo, že se jedná o hitorickou verzi dokumentu překonanou jinou verzí.
14) Praví se "(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem". Prvně druhá věta je ve sporu s první. Oprava:"(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena kromě případů stanovených zákonem". Nicméně to vede k zjištění, že tento bod ústavy je téměř bezzubý, zejména proto, že nijak neomezuje zákonodárce.
15) V listině nevidím ani jednu definici slova či víceslovného výrazu, ani přibližnou, ani jiný pokus o osvětlení slova či výrazu. Ale vágních slov je v listině řada, včetně např. "důstojnost" a "čest". Ani dokument neidentifikuje jiný dokument, který by definice či zpřesnění poskytl. Jeden by mohl spekulovat, že se jde do moderního slovníku, ale snad jsou před jazykovými slovníky upřednostňovány odborné publikace z oboru. Ale byla-li listina původně pořízena v angličtině a jsou-li rozdíly v pojímání klíčových pojmů mezi anglofonní a českou odbornou literaturou (např. důstojnost/dignity/Würde), pak (a to se pak týká i jiných jazyků, např. němčiny) listina de fakto říká něco jiného v různých jazycích. Z toho by měla být ona naléhavá potřeba definovat/klarifikovat termíny patrná. Toto mi přijde jako zcela zásadní nedostatek.
16) Praví se "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.": Slovo "lze" zahrnuje i možnost a nikoli povolení. Tedy je v jednom čtení věta zjevně nepravdivá. Ošetřilo by se to následovně: "Státní moc se smí uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." Tím je jednoznačně užita deontická/povinnostní modalita, aniž by tím nepřiměřeně narostla délka textu. Lokací tohoto druhu defektu je více, např. se píše "Každý může činit, [...]", což lze vylepšit na "Každý smí činit, [...]". Pro doložení: např. SSČ: moct jako první význam praví "že slovesný děj se jeví mluvčímu jako uskutečnitelný vzhledem k [...] e) vhodnosti, záhodnosti: [...]", byť bod e) připouští něco jako povinnostní modalitu (i když jasně povinností též není a já namítám, že i když něco není záhodno, pořád je to uskutečnitelné, tedy působí definice ze SSČ pochybně). Jinými slovy SSČ sloučilo několik významů do jednoho. Oproti tomu SSČ: smět: "1. mít dovoleno něco udělat (často s vypuštěním inf.) [...]"; významů je více.
17) Praví se "(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá." Tento bod je patrně duplicitní bodu z ústavy: "(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá."
Jak jsem uvedl v úvodu, defektů může být v dokumentu (listině) mnohem více, než toto zběžné review odhalilo. Najdu-li k tomu energii, možná provedu důkladnější review.
Z pohledu právních tradic se možná o defekty nejedná. Možná je podle těchto tradic v pořádku nejprve říct něco nepravdivého a pak to opravit. Možná je podle těchto tradic v pořádku říct větu, která tak jak řečena neplatí či není zamýšlena, a pak se ohánět nějakým "duchem", co už to přesně může být. Mě to nepřesvědčuje. Nabízí se řada oprav užívajících jasný, jednoduchý, přímočarý jazyk, které text nijak nepřiměřeně "nenafouknou"; některé jsem uvedl výše.
Bylo by možné, že ona listina je aspirativní dokument, který neusiluje o přesnost nýbrž jen velmi přibližně stanoví, kterým směrem by se věci zhruba měly ubírat. Dobrá. Ale v tom případě není přípustné, aby tento dokument byl inkorporován/začleněn do ústavy odkazem/referencí (je-li tedy).
Terminologická poznámka: review vs. recenze: zvolil jsem review, byť by v českém kontextu možná slušelo recenze. Rozumím tím review takové, jaké znám ze softwarového inženýrství, zvedající číslované, konkrétní, jasně a podrobně formulované připomínky/identifikující vady. Se slovem recenze mám spojeny různé texty, které review v inženýrství nepřipomínají, např. tím, že jsou vágní, obecné, bez číslování vad aj. Možná by to celé šlo přejmenovat ještě na "Připomínky k Listině základních práv a svobod"; proces se česky jmenuje "připomínkování".
Výhrady k defektům (též klíčový výraz "Možné námitky k mému přístupu"):
- Výhrada k defektům: Vágnosti se nelze v zákonech, včetně ústavy, vyhnout. Z toho důvodu jsou stížnosti na vágnost liché. Odpověď: To není tak jednoduché. Ano, jisté vágnosti se vyhnout nelze. Ale vágnost lze jistě často poměrně přímočaře snížit, či když ne přímočaře, tak alespoň s užitím relativně malého počtu slov, jenom je potřeba je nalézt. Je tedy vždy na zvážení, zda je vhodné výhradu směrem k vágnosti ošetřit přidáním slov, frází či vět, či zda už to v daném případě vhodné není. (Tento odstavec je sám vágní, což jaksi ideální není. Nejsem právník. Nemám k tématu vypracované materiály a příklady.)
- Výhrada k defektům: defekty/připomínky výše se zakládají na literalismu/doslovářství. Věty listiny se nesmí vykládat doslova. Odpověď: Výzva k nedoslovnému výkladu zákonů, včetně základního zákona (ústavy), směřuje k poškození principů právního státu, přijde mi, zejména požadavku, že právo má být předvídatelné. Ideálně má být občan schopný posoudit, zda tím či oním činem porušuje zákony (včetně základního zákona) či neporušuje. Sice závazný výklad podá až soud, ale to nezbavuje občana povinnosti učinit si i vlastní výklad zákonů, protože občan má povinnost zákony dodržovat. Občan, který zákonu nerozumí a neví ani, jak se ten zákon má vykládat, protože jsou možné všelijaké nedoslovné výklady, nemůže zákon snadno dodržovat; snad by se musel držet jakoby "bezpečného jádra" či něčeho takového. Podle mě rozumná míra literalismu/doslovářství je ideál a odpovídá prvnímu principu britské statutární interpretace: "plain meaning rule". Ale pak je tam ještě něco jako ošetření absurdity, čili vede-li doslovná interpretace k absurditě, tak se činit nemusí. Jenže to, co jednomu přijde absurdní, druhému nikoli, alespoň z mé zkušenosti. Takže ten druhý protiabsurditní princip, když aplikován příliš často, podle mě vede k značnému poškození principů právního státu. Další záporný důsledek je, že tato výhrada poskytuje výmluvu k téměř všem opravám: vždy můžete tvrdit, že ona oprava je něco, co udělá až výklad/interpretace a že věta se nemusí vykládat doslovně (nebo tak mi to přijde).
- Výhrada k defektům: Nepovedou požadavky (včetně
jednoznačnosti) k textu, který bude nepříjemně dlouhý a obtížně
srozumitelný? Přece byla evropská navržená ústava dlouhá a nakonec
zamítnuta. Odpověď: Nevím. První úpravy, které mě napadají, k nepřiměřené
složitosti nevedou. Například místo zákazu zásahu do práva na dobrou
pověst lze hovořit o neoprávněnému zásahu do dobré pověsti. Tím se jak připouštím jednoznačnosti nezíská, nicméně alespoň už věta bude realisticky aplikovatelná
Otázky:
- Nutí Evropská unie Českou republiku přijmout tuto listinu? Je možné, že Listina základních práv Evropské unie obsahuje podobně problematické formulace, které jsou pro Česko závazné? Můj první dojem je, že dokument opravdu obsahuje některé podobné ale i jiné položky, které ve mě budí otázky ohledně vhodnosti. Např. "Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna." nebo "Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu." (Má výhrada byla zejména ohledně "ponižujícímu".) Ale to je na separátní review.
- V jakém stavu je tato listina u jiných evropských zemí? Působí to na mě tak, že tato listina sice není celoevropská, nicméně podobná Listina základních práv Evropské unie ano, a odkaz obsahuje k ukázání jako html či stažení jako pdf překlady do různých jazyků Evropské unie.
- Které jiné evropské země mají tuto listinu či jí podobnou zakotveny v ústavě? Nevím, co mají země v jejich ústavách, ale Listina základních práv Evropské unie je snad závazná od té doby, kdy byla ratifikována Lisabonská smlouva, pro všechny ratifikující země.
- Existují nějaká rozhodnutí ústavního soudu České republiky, kde se tento odkazuje na tuto listinu? Čili opravdu se v praxi zachází s listinou jako s částí ústavy?
- Je někde jinde na internetu kritika této listiny? Gemini zmiňuje Institut V.K. a Mises institut; dlužno vyšetřit. Zatím jsem našel Právo na důstojný život je naprostý nesmysl? Proč nás výrok Václava Klause tak dráždí, autor Petr Janaš, 6. srpna 2026, medium.seznam.cz.
- Který je nejlepší dokument na internetu o této listině, ale seriózní, což wiki v principu není? Je to, s vynechání požadavku serióznosti, nakonec Wikipedie, byť ta v principu není spolehlivá?
Disclaimer: Tímto nenabádám nikoho k porušování ústavy ani zákonů České republiky. Nabádám k tomu, aby se chyby v dokumentu a případně jiných souvisejících dokumentech opravily namísto výmluv, leda by tomu něco bránilo, jako že by nás k podepsání listiny bez postatných změn nutila Evrospká unie (činí tak?). Začít můžeme tím, že tam nezůstane viset "Česká a Slovenská Federativní Republika".
Co lze provést k zjednání nápravy?
- Lze vady v listině opravit, leda by tomu něco bránilo, jako je požadavek Evropské unie.
- Lze inkorporaci/začlenění listiny du ústavy zrušit a všechny rozumné body převzít, případně s úpravou, do ústavy přímo. (Je ostatně nehezké inkorporovat text pouhou referencí.)
Situace na Slovensku: listina práv, jež patrně vznikla za ČSFR (a tedy před rokem 1993), je patrně v ústavě Slovenka přímo začleněna. Například z ústavy Slovenska: "Každý má právo na zachovanie ľudskej dôstojnosti, osobnej cti, dobrej povesti a na ochranu mena."
Dokumenty, ze kterých listina vycházela: dle české Wikipedie takto: "Listina [v letech 1990-1991] vycházela především z Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966), Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Evropské konvence o ochraně práv člověka a základních svobodách (1950), Evropské sociální charty, ale také z československé ústavy z roku 1920 a rakouské ústavní úpravy z roku 1867."
K "nadústavnímu" charakteru: dle české Wikipedie měla tato listina v jisté fázi to, čemu Wikipedie říká "nadústavní" charakter. To vzbuzuje můj podiv. Ústava je to, čemu říká němčina základní zákon (Grundgesetz). A ta myšlenka je, že je to zákon nadřazený všem ostatním, který zároveň nelze změnit prostou většinou, byť změnit ho lze, v Česku 60% většinou nebo tak něco. Je to stabilizační prvek proti nedobrým změnám zákonodárné soustavy. Byla-li by listina nadústavní, potom by byla něco jako základní-základní zákon: listina by byla nadřazena ústavě a ta by zase byla nadřazena ostatním zákonům. Nedokážu teď nahlédnout, proč by někdo chtěl vytvářet základní/nadřazený zákon úrovně dvě; třeba důvody existují či existovaly. Navíc bych si myslel, že základní zákon by měl ošetřovat především meta-záložitosti (zákon o zákonech) coby rámcové mechanismy, tedy např. jakým mechanismem lze změnit zákony, složení sněmoven, mechanismy volby zástupců lidu, aj. Základní zákon by se neměl naklánět napravo či nalevo; to už je věc politické reprezentace a zákonů podřízených. Ale působí to na mě tak, že se ona listina naklání nalevo (a to je defekt zvednutelný výše.) Nicméně je možné, že onen můj postoj, že by se základní zákon neměl nikam naklánět, je spíše pravicový. No to jsou pěkné sebereference a úrovně reference (viz též knihu Gödel, Escher, Bach od Douglase Hofstadtera).
Co brání přímému začlenění listiny do ústavy, což by dokumentovou situaci zpřehlednilo: Možná tomu brání to, co uvádí česká Wikipedie: "Při přechodu z federálního do právního řádu České republiky byla Listina od tohoto ústavního zákona oddělena a nově vyhlášena formou zvláštního usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., přičemž takový postup Předsednictva ČNR v následujícím období posloužil ke zpochybnění normativní povahy Listiny jako takové." Jestliže tedy dodnes někdo zpochybňuje normativní charakter této listiny, tento zpochybňovatel by mohl chtít bránit přímému začlenění do ústavy. Sice je v ústavě jakási inkorporace/začlenění, kterou jsem citoval výše, ale tam se dokonce hovoří o "ústavním pořádku" namísto "ústavy", což do toho vkládá další interpretační pružení. Nevím; je to zajímavé. Nicméně. Je-li pravda, že ústavní soud České republiky tuto listinu opakovaně citoval ve svých rozhodnutích, pak, protože dle mého porozumění každou další citací ji afirmoval/stvrzoval jako závaznou a relevantní, přijde mi nepravděpodobné, že by ji někdo doopravdy mohl účinně zpochybnit, leda snad skrze výměnu ústavních soudců, kteří by pak prohlásili všechny ta předchozí citace jako chybné či pomýlené. Srovnejme Roe v. Wade v U.S.A, kde sice nikoli ústavní ale pro tento účel ekvivalentní soud zrušil předchozí výklad soudu. Nicméně právní rámec U.S.A. je snad více založen na common law, byť jejich ústava je jistě příklad statutory law. Na druhé straně tvrzení, že listina je normativně závazná, pokud by to byl výklad ústavního soudu a kontroverzní věc, by byl aspekt z common law a nikoli statutory law i v České republice, nebo něco takového (připomínám, že nejsem právník). Ať již tomu rozumím správě či méně správně, závazný výklad ústavy dává v České republice onen ústavní soud, nikoli já coby neodborný analytik.
Dobře. Máme tady v České republice zoufale špatnou ústavu, listinu práv a zoufale špatný právní řád? To mi tak vůbec nepřijde. Svobody jsou značné. Novináři smí kritizovat vládu a poslance a také tak často činí. Opozice záhadně nemizí a nekončí ve vězení. Nemám to moc promyšlené, ale přijde mi, že je to tu hodně prima. Jistě, leccos by se ideálně mělo zlepšit. A k tomu by mohl přispět i tento text, pakliže by ho někdo vzal vážně.
Odkazy:
Disclaimer ohledně Gemini: užívám pro obohacení myšlenek a námětů; formulace jsou všechny moje.
Disclaimer o zdrojování z Wikipedie: kdykoli zdrojuji z Wikipedie, činím tak s vědomím, že tato informace je nejistější, než kdybych citoval ze seriózního zdroje.
Připomínky k tomuto textu lze zvedat v komentářovém rozhraní Bloggeru nebo mi někdo může poslat email skrze wiki rozhraní např. z českého Wikislovníku či české Wikipedie (User: Dan Polansky).
Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední úprava: 19. srpna 2026.
