Review Listiny základních práv a svobod a vady tímto review nalezené

Reviewovaný dokument: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html čili Listina základních práv a svobod. Wayback Machine: zde, revize zachycená dne 2026-07-31 (revizí je tam mnoho, pravděpodobně textově shodných). Tento dokument (tato listina práv a svobod) je snad/patrně inkorporovaný/začleněný do české ústavy odkazem/referencí, podle mého chápání věty "Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod." z ústavy, byť tam se hovoří o součásti ústavního pořádku a nikoli ústavy.

Reviewer: Mgr. Daniel Polanský, 1977, magistr informatiky čili počítačové vědy (jež zahrnuje řadu čistě či primárně matematických předmětů) a nositel ceny rektora; žádné formální právní vzdělání; filozofie na gymnáziu ve čtvrtém ročníku; filozofie vědy coby dvousemestrální předmět na vysoké škole; formální klasická predikátová logika (též někdy zvaná kalkulus funkcí) na vysoké škole; profesní zkušnost s reviewováním, upravováním a implementací softwarových specifikací (dokumentů stanovujících, jak se software má chovat).

Principy/zásady užité pro review: 1) Neaplikovatelné věty dlužno neopravovat až pozdějšími větami nýbrž je dlužno v nich alespoň signalizovat, že k opravě/úpravě dojde, např. skrze dodatek "až na výjimky stanovené níže", "až na výjimky níže" apod. (I by k tomuto účelu snad bylo možné vymyslet nějakou krátkou latinskou frázi či zkratku.) 2) Vůči větám, které tak jak jsou formulovány nelze rozumně aplikovat, dlužno zvednout defekt/připomínku. Výmluvy na "ducha" apod. se zamítají. Přesnost/akurátnost první ctnost; ostatně, jak říká prezidentská standarta, "pravda vítězí", čímž je poeticky řečeno, že pravdě se má dopomoci k vítězství. 3) Terminologicky suboptimálnímu (prakticky zlepšitelnému) užití jazyka je dlužno se vyhnout. Například se lze přímočaře vyhnout sice rozšířenému nicméně technicky nesprávnému užívání slova "pojem" jeho náhradou slovem "slovo" či "termín". 4) Formulace má být pokud možno jednoznačná, až na potřebu nečinit ji příliš složitou tam, kde s využitím kontextu už formulace jednoznačná je (požadavek jednoznačnosti lze nalézt např. v Legislativních pravidlech vlády publikovaných roku 2016).

Omezení: review je zběžné/povrchní. Reviewer (já) neprovedl důkladné a úplné review artefaktu/dokumentu.

Defekty/vady/nedostatky/potenciály k zlepšení:

1) Praví se "(2) Nikdo nesmí být zbaven života." a dále "(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právo bránit život svůj či jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon." To je spor/kontradikce. Je to patrně ona kodifikační praxe, při které se nejprve učiní výrok nepravdivý a teprve později se tento opraví. Tedy je výrok (2) patrně nepravdivý (zjednodušující) a výrok (4) ho upravuje/opravuje. V tomto případě se patrně jedná například o to, že když někdo zbaví někoho života v sebeobraně (např. zastřelí), tak podle zákona smí, a nikoli že nesmí.

2) Praví se "(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu." To řekněme není zase tak špatně, nicméně "ponižujícímu zacházení" jsou ze strany státu vystaveni občané běžně či příliš často; jako aspirace prima, jako legální kodifikace to budí pochybnosti (a část ústavy nemá být pouhá aspirace). Jinak, k etymologii, kruté jednání je lidské čili lidem vlastní; podle mě je konvenční idiom "nelidský" (anglicky inhuman) pouhé natírání na bílo (whitewashing, schönreden, hezkořečení) lidského rodu; ale to spíše na okraj.

3) Praví se "(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno." To není pravda; dobrá pověst toho, kdo by učinil závadné činy, o kterých by jiný učinil pravdivé výroky ve veřejném prostoru (ale nevím, zda kritik má i dokazovací povinnost), zachována nebude a cíl/terč kritika nemá v tomto případě právo na zachování dobré pověsti. Dále pak "osobní čest" je něco, co nečestnému člověku po spáchání nečestného činu zachováno není a s tím ani nemá stát co do činění.

4) Praví se "(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena." To je nejednoznačné. Svoboda pohybu a pobytu kde? V Česku? Na celém světě? Zjednoznačnění je přitom přímočaré: "(1) Svoboda pohybu a pobytu na území státu je zaručena." Jenomže je tu další otázka: svoboda pohybu a pobytu koho? (Řekněme, že zvířat nikoli.) Pouze občanů? Nebo kteréhokoli fyzické osoby (neformálně člověka)? Pakliže to druhé, dostáváme, že svoboda pohybu a pobyt kohokoli z celé planety na území České republiky je zaručena. Lze opravit: "(1) Svoboda pohybu a pobytu občanů státu na území státu je zaručena." Jistě stát, který vůbec vydává povolení k pobytu, nezaručuje komukoli pobyt. (Je tato aparentní nejednoznačnost náhodná, pouhá neobratnost specifikátora/kodifikátora?)

5) Praví se "(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání." a dále "(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu."  Ve skutečnosti svoboda myšlení ve smyslu jeho zveřejnění zaručena není; například, pakliže tomu dobře rozumím, jsou kriminalizováni ti, kteří by otevřeně hlásali hitlerismus. Dále pak má svoboda náboženského vyznání nepřijatelné důsledky v případě, že by existovalo či existuje nějaké náboženství, které prosazuje hrubé potlačení lidských svobod.

6) Praví se "(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny." Ve skutečně neomezená svoboda projevu zaručena není. Například se nesmí hlasitě projevovat v noci tak, že by to rušilo spánek. Dále pak není dovoleno svobodně projevovat svoji preferenci k nudismu pochodem obnažený (včetně genitálií) po ulici. Dále je svoboda projevu omezena zákonnou regulací pomluvy a nactiutrhání. Dále pak "právo na informace" zcela jistě zarušena není, např. na obchodní tajemství komerční korporace či právo na soukromé údaje soukromých osob.

7) Praví se "(3) Cenzura je nepřípustná." Naopak je cenzura někdy zjevně přípustná, neboť zákon regulující pomluvu a nactiutrhání je forma cenzury. Stejně tak je vypnutí Russia Today v Evropě forma cenzury.

8) Praví se "Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon." To je absurdní. Odměnu za práci v soukromých firmách určuje trh (až na minimální mzdu a možná jiné výjimky) a je často nespravedlivá. Pracovní podmínky jsou často neuspokojivé (což však zaměstnanec může řešit výpovědí.)

9) Praví se "1) Každý má právo na příznivé životní prostředí." To mi přijde nejednoznačné či příliš vágní a budící otázky. Kdyby například někdo bydlel v místě, kde dochází k značným emisím škodlivin do ovzduší kvůli průmyslu, znamenalo by to, že znečišťovatel porušuje listinu (potažmo ústavu)?

10) Praví se "(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka." To budí otázky. Není to příliš luxusní?

11) Praví se "(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy." Ve skutečnosti o tom, zda je někdo vinen, si každý obviňující pro sebe může rozhodnout sám. Například očitý svědek trestného činu, kde tento svědek však jiné důkazy než svědectví nemá a je pro něj obtížné dosáhnout rozhodnutí soudu ve svůj prospěch, si přesto pro sebe smí rozhodnout, že pachatel je vinen. Zda toto své posouzení smí zveřejnit mi jasné není; mohlo by se možná jednat o trestný čin křivého obvinění, ale tomu nerozumím a i se mi to nezdá/jeví nepravděpodobné.

12) Praví se '(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.' Technicky přesně se nejedná o pojem nýbrž o slovo; technicky přesně je pojem zhruba totéž co jeden význam nějakého slova či jeden význam jiného označení pojmu (např. pojem černé díry jen označen výrazem "černá díra" nebo anglický výraz "black hole"; pojem kočky domácí je poznačen slovem "kočka", kde domácí se rozumí aj.).

13) Praví se "Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami." Z toho to vypadá, že listina vznikala v době, kdy relevantní stát byl "Česká a Slovenská Federativní Republika". Nyní by bylo dlužno to opravit na Česká republika, byť je to maličkost. V URL https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html není nic, co by naznačovalo, že se jedná o hitorickou verzi dokumentu překonanou jinou verzí.

14) Praví se "(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem". Prvně druhá věta je ve sporu s první. Oprava:"(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena kromě případů stanovených zákonem". Nicméně to vede k zjištění, že tento bod ústavy je téměř bezzubý, zejména proto, že nijak neomezuje zákonodárce.

15) V listině nevidím ani jednu definici slova, ani přibližnou, ani jiný pokus o osvětlení slova. Ale vágních slov je v listině řada, včetně např. "důstojnost" a "čest". Ani dokument neidentifikuje jiný dokument, který by definice či zpřesnění poskytl. Jeden by mohl spekulovat, že se jde do moderního slovníku, ale snad jsou před jazykovými slovníky upřednostňovány odborné publikace z oboru. Ale byla-li listina původně pořízena v angličtině a jsou-li rozdíly v pojímání klíčových pojmů mezi anglofonní a českou odbornou literaturou (např. důstojnost/dignity/Würde), pak (a to se pak týká i jiných jazyků, např. němčiny) listina de fakto říká něco jiného v různých jazycích. Z toho by měla být ona naléhavá potřeba definovat/klarifikovat termíny_patrná. Toto mi přijde jako zcela zásadní nedostatek.

16) Praví se "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.": Slovo "lze" zahrnuje i možnost a nikoli povolení. Tedy je v jednom čtení věta zjevně nepravdivá. Ošetřilo by se to následovně:  "Státní moc se smí uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." Tím je jednoznačně užita deontická/povinnostní modalita, aniž by tím nepřiměřeně narostla délka textu. Lokací tohoto druhu defektu je více, např. se píše "Každý může činit, [...]", což lze vylepšit na "Každý smí činit, [...]". Pro doložení: např. SSČ: moct jako první význam praví "že slovesný děj se jeví mluvčímu jako uskutečnitelný vzhledem k [...] e) vhodnosti, záhodnosti: [...]", byť bod e) připouští něco jako povinnostní modalitu (i když jasně povinností též není a já namítám, že i když něco není záhodno, pořád je to uskutečnitelné, tedy působí definice ze SSČ pochybně). Jinými slovy SSČ sloučilo několik významů do jednoho. Oproti tomu SSČ: smět: "1. mít dovoleno něco udělat (často s vypuštěním inf.) [...]"; významů je více.

17) Praví se "(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá." Tento bod je patrně duplicitní bodu z ústavy: "(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá."

Jak jsem uvedl v úvodu, defektů může být v dokumentu (listině) mnohem více, než toto zběžné review odhalilo. Najdu-li k tomu energii, možná provedu důkladnější review.

Z pohledu právních tradic se možná o defekty nejedná. Možná je podle těchto tradic v pořádku nejprve říct něco nepravdivého a pak to opravit. Možná je podle těchto tradic v pořádku říct větu, která tak jak řečena neplatí či není zamýšlena, a pak se ohánět nějakým "duchem", co už to přesně může být. Mě to nepřesvědčuje. Nabízí se řada oprav užívajících jasný, jednoduchý, přímočarý jazyk, které text nijak nepřiměřeně "nenafouknou"; některé jsem uvedl výše.

Bylo by možné, že ona listina je aspirativní dokument, který neusiluje o přesnost nýbrž jen velmi přibližně stanoví, kterým směrem by se věci zhruba měly ubírat. Dobrá. Ale v tom případě není přípustné, aby tento dokument byl inkorporován/začleněn do ústavy odkazem/referencí (je-li tedy).

Terminologická poznámka: review vs. recenze: zvolil jsem review, byť by v českém kontextu možná slušelo recenze. Rozumím tím review takové, jaké znám ze softwarového inženýrství, zvedající číslované, konkrétní, jasně a podrobně formulované připomínky/identifikující vady. Se slovem recenze mám spojeny různé texty, které review v inženýrství nepřipomínají, např. tím, že jsou vágní, obecné, bez číslování vad aj. Možná by to celé šlo přejmenovat ještě na "Připomínky k Listině základních práv a svobod"; proces se česky jmenuje "připomínkování".

Otázky:

• Nutí Evropská unie Českou republiku přijmout tuto listinu? Je možné, že Listina základních práv Evropské unie obsahuje podobně problematické formulace, které jsou pro Česko závazné? Můj první dojem je, že dokument opravdu obsahuje některé podobné ale i jiné položky, které ve mě budí otázky ohledně vhodnosti. Např. "Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna." nebo "Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu." (Má výhrada byla zejména ohledně "ponižujícímu".) Ale to je na separátní review.
• V jakém stavu je tato listina u jiných evropských zemí? Působí to na mě tak, že tato listina sice není celoevropská, nicméně podobná Listina základních práv Evropské unie ano, a odkaz obsahuje k ukázání jako html či stažení jako pdf překlady do různých jazyků Evropské unie.
• Které jiné evropské země mají tuto listinu či jí podobnou zakotveny v ústavě? Nevím, co mají země v jejich ústavách, ale Listina základních práv Evropské unie je snad závazná od té doby, kdy byla ratifikována Lisabonská smlouva, pro všechny ratifikující země.
• Existují nějaká rozhodnutí ústavního soudu České republiky, kde se tento odkazuje na tuto listinu? Čili opravdu se v praxi zachází s listinou jako s částí ústavy?
• Je někde jinde na internetu kritika této listiny? Gemini zmiňuje Institut V.K. a Mises institut; dlužno vyšetřit. Zatím jsem našel Právo na důstojný život je naprostý nesmysl? Proč nás výrok Václava Klause tak dráždí, autor Petr Janaš, 6. srpna 2026, medium.seznam.cz.
• Který je nejlepší dokument na internetu o této listině, ale seriózní, což wiki v principu není? Je to, s vynechání požadavku serióznosti, nakonec Wikipedie, byť ta v principu není spolehlivá?

Disclaimer: Tímto nenabádám nikoho k porušování ústavy ani zákonů České republiky. Nabádám k tomu, aby se chyby v dokumentu a případně jiných souvisejících dokumentech opravily namísto výmluv, leda by tomu něco bránilo, jako že by nás k podepsání listiny bez postatných změn nutila Evrospká unie (činí tak?). Začít můžeme tím, že tam nezůstane viset "Česká a Slovenská Federativní Republika".

Co lze provést k zjednání nápravy?

• Lze vady v listině opravit, leda by tomu něco bránilo, jako je požadavek Evropské unie.
• Lze inkorporaci/začlenění listiny du ústavy zrušit a všechny rozumné body převzít, případně s úpravou, do ústavy přímo. (Je ostatně nehezké inkorporovat text pouhou referencí.) 

Situace na Slovensku: listina práv, jež patrně vznikla za ČSFR (a tedy před rokem 1993), je patrně v ústavě Slovenka přímo začleněna. Například z ústavy Slovenska: "Každý má právo na zachovanie ľudskej dôstojnosti, osobnej cti, dobrej povesti a na ochranu mena."

Dokumenty, ze kterých listina vycházela: dle české Wikipedie takto: "Listina [v letech 1990-1991] vycházela především z Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966), Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Evropské konvence o ochraně práv člověka a základních svobodách (1950), Evropské sociální charty, ale také z československé ústavy z roku 1920 a rakouské ústavní úpravy z roku 1867."

K "nadústavnímu" charakteru: dle české Wikipedie měla tato listina v jisté fázi to, čemu Wikipedie říká "nadústavní" charakter. To vzbuzuje můj podiv. Ústava je to, čemu říká němčina základní zákon (Grundgesetz). A ta myšlenka je, že je to zákon nadřazený všem ostatním, který zároveň nelze změnit prostou většinou, byť změnit ho lze, v Česku 60% většinou nebo tak něco. Je to stabilizační prvek proti nedobrým změnám zákonodárné soustavy. Byla-li by listina nadústavní, potom by byla něco jako základní-základní zákon: listina by byla nadřazena ústavě a ta by zase byla nadřazena ostatním zákonům. Nedokážu teď nahlédnout, proč by někdo chtěl vytvářet základní/nadřazený zákon úrovně dvě; třeba důvody existují či existovaly. Navíc bych si myslel, že základní zákon by měl ošetřovat především meta-záložitosti (zákon o zákonech) coby rámcové mechanismy, tedy např. jakým mechanismem lze změnit zákony, složení sněmoven, mechanismy volby zástupců lidu, aj. Základní zákon by se neměl naklánět napravo či nalevo; to už je věc politické reprezentace a zákonů podřízených. Ale působí to na mě tak, že se ona listina naklání nalevo (a to je defekt zvednutelný výše.) Nicméně je možné, že onen můj postoj, že by se základní zákon neměl nikam naklánět, je spíše pravicový. No to jsou pěkné sebereference a úrovně reference (viz též knihu Gödel, Escher, Bach od Douglase Hofstadtera).

Co brání přímému začlenění listiny do ústavy, což by dokumentovou situaci zpřehlednilo: Možná tomu brání to, co uvádí česká Wikipedie: "Při přechodu z federálního do právního řádu České republiky byla Listina od tohoto ústavního zákona oddělena a nově vyhlášena formou zvláštního usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., přičemž takový postup Předsednictva ČNR v následujícím období posloužil ke zpochybnění normativní povahy Listiny jako takové." Jestliže tedy dodnes někdo zpochybňuje normativní charakter této listiny, tento zpochybňovatel by mohl chtít bránit přímému začlenění do ústavy. Sice je v ústavě jakási inkorporace/začlenění, kterou jsem citoval výše, ale tam se dokonce hovoří o "ústavním pořádku" namísto "ústavy", což do toho vkládá další interpretační pružení. Nevím; je to zajímavé. Nicméně. Je-li pravda, že ústavní soud České republiky tuto listinu opakovaně citoval ve svých rozhodnutích, pak, protože dle mého porozumění každou další citací ji afirmoval/stvrzoval jako závaznou a relevantní, přijde mi nepravděpodobné, že by ji někdo doopravdy mohl účinně zpochybnit, leda snad skrze výměnu ústavních soudců, kteří by pak prohlásili všechny ta předchozí citace jako chybné či pomýlené. Srovnejme Roe v. Wade v U.S.A, kde sice nikoli ústavní ale pro tento účel ekvivalentní soud zrušil předchozí výklad soudu. Nicméně právní rámec U.S.A. je snad více založen na common law, byť jejich ústava je jistě příklad statutory law. Na druhé straně tvrzení, že listina je normativně závazná, pokud by to byl výklad ústavního soudu a kontroverzní věc, by byl aspekt z common law a nikoli statutory law i v České republice, nebo něco takového (připomínám, že nejsem právník). Ať již tomu rozumím správě či méně správně, závazný výklad ústavy dává v České republice onen ústavní soud, nikoli já coby neodborný analytik.

Dobře. Máme tady v České republice zoufale špatnou ústavu, listinu práv a zoufale špatný právní řád? To mi tak vůbec nepřijde. Svobody jsou značné. Novináři smí kritizovat vládu a poslance a také tak často činí. Opozice záhadně nemizí a nekončí ve vězení. Nemám to moc promyšlené, ale přijde mi, že je to tu hodně prima. Jistě, leccos by se ideálně mělo zlepšit. A k tomu by mohl přispět i tento text, pakliže by ho někdo vzal vážně.

Možné námitky k mému přístupu: nepovedou požadavky (včetně jednoznačnosti) k textu, který bude nepříjemně dlouhý a obtížně srozumitelný? Přece byla evropská navržená ústava dlouhá a nakonec zamítnuta. Nevím. První úpravy, které mě napadají, k nepřiměřené složitosti nevedou. Například místo zákazu zásahu do práva na dobrou pověst lze hovořit o neoprávněnému zásahu na dobrou pověst. Tím se jak připouštím jednoznačnosti nezíská, nicméně alespoň už věta bude realisticky aplikovatelná. 

Odkazy:

• Listina základních práv a svobod, psp.cz
• Ústava České republiky, psp.cz
• Listina základních práv a svobod, wikisource.org – bez záruky věrného zachycení
• Ústava České republiky, wikisource.org – bez záruky věrného zachycení
• 460/1992 Zb. | Slov-Lex, slov-lex.sk – ústava Slovenska
• Listina základních práv a svobod, cs.wikipedia.org
• Listina základních práv Evropské unie, eur-lex.europa.eu
• Všeobecná deklarace lidských práv, cs.wikisource.org – bez záruky věrného zachycení

Disclaimer ohledně Gemini: užívám pro obohacení myšlenek a námětů; formulace jsou všechny moje. 

Disclaimer o zdrojování z Wikipedie: kdykoli zdrojuji z Wikipedie, činím tak s vědomím, že tato informace je nejistější, než kdybych citoval ze seriózního zdroje.

Připomínky k tomuto textu lze zvedat v komentářovém rozhraní Bloggeru nebo mi někdo může poslat email skrze wiki rozhraní např. z českého Wikislovníku či české Wikipedie (User: Dan Polansky).

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední úprava: 13. srpna 2026.

Mechanismus pro referendum, který ruší pobídku pro abstinenci za účelem opozice

Snad jsem něco podobného již někde psal či publikoval. Nevím však, kde; v anglické Wikiverzitě? Možná se budu opakovat.

Referenda někdy trpí malou účastí vůči nedosaženému povinnému kvóru pro to, aby referendum bylo platné. Kvórum snad lze definovat jako minimální účast v procentech účastníků na počtu všech oprávěných voličů taková, že při nedosažení této účasti je referendum neplatné. Např. kvórum 50 % považuji za absurdně vysoké. Malá účast je někdy způsobena tím, že opozice vybízí opoziční voliče k neúčasti, aby tím nikoli otevřeně zaoponovali, nýbrž tímto krokem přispěli k zneplatnění referenda.

Design principů/pravidel kvóra tak, aby se abstinovat oponentům nevyplatilo:

• PKV1: Do kvóra se počítá pouze podpora a nikoli opozice/nesouhlas, a to s požadovanou hranicí účasti 10 %.
• Komentář: To mi intuitivně přijde nejrozumější. Při účasti opozice stejně velké jako podpory je to účast dohromady alespoň 20 %. Pakliže se opozice svou účastí nechce podílet na vládě skrze hlasování, v tom jí jistě nikdo nemůže bránit, ale to už je její problém.
• PKV2: Jako výše, ale s hranicí 20 %.
• Komentář: Pro ty, kterým by 10 % přišlo příliš nízké. Při účasti opozice stejně velké jako podpory je to účast dohromady alespoň 40 %. Mě je to nesympatické; 40 % už se příliš blíží oněm na Slovensku nefunkčním 50 % (viz níže údaj o oněch 8 referendech).
• PKV3: Jako výše, ale s hranicí 18 %.
• Komentář: to je stanoveno tak, aby to zhruba lícovalo s níže zmíněnou hranicí 35 % (18 x 2 = 36 %). Dvě procenta dolů dobrá; lepší než nic. Nejsympatičtějí mi zůstává PKV1.
• PKV4: Jako výše, ale s hranicí 15 %. 
• Komentář: přirozený půlící kompromis mezi PKV1 a PKV2. 

Podle české Wikipedie mají místní (ne celostátní) referenda v Česku kvórum 35 % (nemám teď energii to nezávisle ověřovat; snad to mají správně). To je blíže návrhu PKV2, který však jde až na 40 %. Kdyby se mnou výše navržený mechanismus nepoužil a šlo by se na celkovou účast včetně opozice, viděl bych radši kvórum 20 %; při abstinenci pro účel opozice by to stejně při opozici stejně velké jako podpora dalo oněch 40 %. Důsledek použitých 35 %: nechť například 68 % oprávněných voličů má zájem se vyjádřit a mírná většina je pro; opozice (něco méně než 34 %) zabojkotuje a hlasování selže jako neplatné, při něčem, co by bez bojkotu byla 68 % účast, což podle mě není vůbec málo.

Pak je tady otázka, zda je nutná jakási petice a kolik hlasů na ní. Na to nemám nyní odpověď. Je jasné, že příliš vysoký počet je nevlídná překážka, a příliš nízký počet umožňuje trolování (Franta Kocourek, Rudy Kovanda a další alegorické vozy).

Místo petice občanů by bylo možné referendovou iniciativu dát i poslancům. Pakliže by například 50 poslanců (30?) celostátní referendum v určitém znění podpořilo, muselo by se vypsat (dolní komora Česka má 200 poslanců). 

V roce 2023 proběhlo na Slovensku referendum, které mělo účast voličů 27 % a bylo prohlášeno za neplatné, protože to na kvórum nestačilo. Podmínkou byla "více než polovina oprávněných voličů". A o tom mluvím; to je špatně. Nevím teď, kolik voličů podpořilo, ale je šance, že skrze PKV1 by referendum prošlo. Z téhož zdroje irozhlas.cz, "Z předchozích osmi referend konaných v novodobé historii Slovenska jen v jednom případě účast v této pětimilionové zemi přesáhla 50 procent. Šlo o referendum v roce 2003 o vstupu Slovenska do Evropské unie." Tak to sedí; příliš vysoké kvórum.

Strana, která má v Česku referendum jako své hlavní téma, je Okamurova Strana pro přímou demokracii (SPD). Viz např. jejich usnesení: Politické usnesení SPD. Jak patrné, strana má referendum ve jméně skrze výraz "přímá demokracie".

Proti nižšímu kvóru: námitka jistě může znít, že při malém kvóru odevzdané hlasy nejsou reprezentativní pro celou populaci. Nicméně: 1) proč tedy není podobné kvórum pro parlamentní volby? 2) Pakliže referendum bylo dobře avizované, pak ti, kteří nejsou reprezentováni, jsou ti, kteří se zdrželi dobrovolně možnosti být reprezentováni. Jistě by šlo i namítnout, že lidé se třeba otázkou vůbec nechtějí zabývat. Nicméně v tom případě si mohou nechat poradit od své oblíbené strany, jak mají hlasovat. Lze připustit, že 3) bylo-li by referend hodně, pak by to bylo pro občany obtěžující, ve smyslu, že by se cítili nuceni hlasovat, aby zabránili špatnému výsledku; někdo by je okrádal o zdroje jako je čas a pozornost. Aby referend nebylo příliš mnoho, je vhodné dobře nastavit onen potřebný počet hlasů v občanské petici či poslanecké petici, aby nebyl příliš nízký. A tento počet může být zkraje nastaven radši vyšší, než Česko získá s celostátními referendy větší zkušenost; ale ne prohibitivně vysoký. Též by se mohlo ustanovit, že mezi dvěma po sobě jdoucími celostátními referendy musí uplynout alespoň 3 měsíce; nevím.

Příklad vybízení k bojkotu referenda ze strany opozice: něco se mi mate, že při brněnském referendu o nádraží v roce 2016 opozice vybízela k bojkotu a Gemini též něco takového naznačuje. Důkazy nemám.

Co nejlepší stanovení hranice pro principy PKVx: s věcí by se dalo pohrát pomocí nějaké rozsáhlejší odborné studie. Někdo by si mohl i pohrát se simulací Monte Carlo, pokud by to něčemu pomohlo. Mé návrhy jsou jaksi narychlo intuitivní, byť informované nahodile sesbíranými empirickými vstupy. Hlavní vágní princip: ani nefunkčně vysoké, ani titěrné.

Terminologická: abstinence ve smyslu zdržení se v hlasování je snad slovo v češtině neobvyklé (viz IJP; nicméně v SSJČ "zř. a. českých poslanců na říšském sněmu"). Je to ve vztahu k anglickému abstain. O alkoholické nápoje se zde nejedná. Oproti "zdržení se" je to jedno slovo bez "se" a to mi přijde dobré.

Zkušenost z anglického Wikislovníku. Ve wiki zase o tolik nejde; to je velký bod kontrastu. Nicméně. Tamější hlasování, se kterými mám zkušenost často i jako iniciátor, mají téměř nebo zcela povahu referenda. A podle mé zkušenosti do hlasování přijde typicky jen zlomek aktivních editorů, (o hodně) méně než 10 %. Někteří editoři podle mé zkušenosti hlasování bojkotují. Ale to mají smůlu, kromě případu, kde mi jednou někdo jedno hlasování smazal. Anglický Wikislovník žádné kvórum nemá (či neměl, když jsem se naposledy díval); to je zvláštní, ale je to tak. Hlasování běží dostatečně dlouho na to, aby opozice stihla zaoponovat; tam je to jeden měsíc. Nenavrhuji nějaké vysloveně titěrné kvórum (jedno promile?) pro reálnou politiku nebo dokonce absentní kvórum. Ale oponuji relativně vysoká kvóra jako je 50 % nebo i 35 %. A navrhuji mechanismus, kterým se pokušení bojkotovat vytratí.

Jak funguje Švýcarsko ohledně kvóra? Dle Gemini nemá Švýcarsko pro referenda žádné kvórum, ale nedaří se mi to narychlo ověřit. Ano, umím si i toto představit pro Česko, byť to nenavrhuji, protože to pro Česko mám za příliš kontroverzní pro domácí politické obecenstvo. Možný princip/motto pro Švýcarsko: když někdo nechce spoluvládnout, tak holt nevládne a nemá si na co stěžovat: to je jeho volba. Ale je možné, že to Gemini opravdu popletl či zjednodušil.

Otázky, náměty, vady, příležitosti k zlepšení apod.:

• Co k této otázce říkají pravidla fungující přímé demokracie, Švýcarska?
• Co takhle nalézt seznam již uskutečněných místních referend v Česku, která byla neplatná, a odhadnout, zda by dle PKV1 prošla? K přesnému určení nestačí údaj o účasti nýbrž je nutno znát i, kolik bylo podpory; s údajem o účasti lze pouze odhadovat. Gemini něco odpovídá, ale to se musí ověřit.

Odkazy:

• Zákon o referendu pod palbou kritiky. Návrh Babišovy vlády se nelíbí některým ministerstvům i úřadům,  Veronika Capáková, 7. července 2026, archiv.hn.cz
• Babišova vláda zařízla referendum. Dobře udělala - Seznam Zprávy, Jindřich Šídlo, 6. června 2026, seznamzpravy.cz
• Na Slovensku proběhlo referendum o předčasných volbách, je ale neplatné. Nepřišel dostatek voličů | iROZHLAS - spolehlivé zprávy, 22. ledna 2023, irozhlas.cz
• https://www.promestaobce.cz/pravo/referendum-ano-ci-ne/

Disclaimer ohledně užití Gemini: po iniciálním draftu jsem ho konzultoval s Gemini pro zíkání dalších myšlenek, nejistých informací a námětů. Formulace jsou všechny moje, ostatně většina námětů též.

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední změna: 12. srpna 2026.

Let the European Parliament stop going to Strasbourg

What follows is an exercise in speech writing.

*************************************** 

Dear ladies and gentlemen,

the European Parliament is travelling from Brussels to Strasbourg and back again twelve times a year. While that is not a flying circus (Monty Python's or otherwise), it certainly looks like a travelling one. It tarnishes the reputation of the European Union. One would think, if European Union cannot fix such a simple matter, how can it ever really fix anything?

Surely it should not be too hard to obtain unanimity (unanimous consensus) about this being an absurd waste and exercise. And then, the contracts or whatever else applies would be amended and the problem would be solved. (Unanimity seems to be required.)

Sure enough, France could raise objections. France has a national pride, as many other nation states do. But this aspect does not improve France's reputation. France does not need to improve its standing by insisting on a travelling circus. It has many things to boast about: French science (e.g. Lavoisier), French system of metric units, French movie comedians entertaining the whole world (Muskatnuss, Herr Müller!), aircraft maker Airbus, a major competitor to American Boeing, the Eiffel Tower, Descartes being the philosophical and mathematical superstar, Laplace, Lagrange, Burbaki, etc. etc. (this is from the top of my head).

France should also consider that it does not seem fair that it alone has this prominent role. Why should not the travelling circus visit Italian Rome (but that has already the seat of a pope)? Why not Spanish Madrid or Barcelona? Why was London excluded (but it is one of the capitals of finance)? Why are Germans and their great cities left behind (but Germany has ECB in Frankfurt)? Netherlands and its Amsterdam is left behind. Austria's great Vienna, the former capital of Austria-Hungary, famous for many illustrious names, does not get a visit. And so on, and so forth. (What about Prague, allegedly one of the most beautiful cities in Europe?)

Let us stop this absurdity and fix this outstanding issue.

Thank you.

***************************************

Limitations:

• I wrote the French things to boast about very quickly from the top of head. And thus, it is quite inferior. French art is not mentioned. French science has only one name mentioned. What about Joan of Arc? Condorcet? Other movie actors? (Belmondo, Pierre Richard, Pierre Brice, etc.). Mandelbrot? The French guy presenting for Steve Jobs? Many illustrious names could be collected. As it stands, it is very subjectively put together, and cheaply too. However, the argument is so simple and obvious as to even not deserve an articulation: let France continue doing the things that are good or great and stop insisting on the travelling circus.

Links:

• Seat of the European Parliament in Strasbourg, wikipedia.org
• Lawmakers urge EU Parliament to halt monthly Strasbourg trip over energy costs, Apr 2026, politico.eu
• European parliament 'should stop Strasbourg sittings to hit carbon-neutral goal', Nov 2020, theguardian.com
• Parliament’s Strasbourg no-show, Sep 2020, politico.eu
• MEPs push to leave Strasbourg site with treaty change, Nov 2013, bbc.com

License: CC-BY-SA 4.0 International; last change: 10 August 2026.

Měla by Česká republika vystoupit z Evropské unie?

Měla by Česká republika (Česko) vystoupit z Evropské unie (EU), jako učinila Velká Británie (Spojené království)? Možná.

Klíčové slovo je czexit, po vzoru brexit (ten se anglicky píše Brexit s velkým B, snad proto, že je to událost a názvy událostí jsou s velkým, např. World War II, nebo i proto, že když je v angličtině slovo odvozeno ze slova začínajícího s velkým, velké písmeno zůstává, např. Microsoftie).

Masaryk, Beneš, Štefánik a další bojovali za politickou a správní samostatnost či autonomii českých a slovenských národů. (Na Masaryka snad Vídeň vydala zatykač; něco takového jsem snad četl v životopise mého oblíbeného filozofa Karla Poppera a zdroje v Google Books to jak se zdá potvrzují, ale nedaří se mi je pěkně odkázat.) Tento boj či zápas (obojí "mrtvé" metafory, anglicky struggle, německy Kampf) vyústil v roce 1918, ke konci První světové války, ve vznik Československa (nebo Česko-Slovenska) coby jednoho z nástupnických národních států po rozpadnuvším se Rakousku-Uhersku. Centrum rozhodování o Českých zemích a Slovensku se přesunulo z Vídně do Prahy (a pro některé záležitosti do Bratislavy, jejíž jméno bylo nástupnické po jméně Pressburg). Jazykem rozhodování už nebyla více němčina nýbrž čeština a slovenština. O přibližně století později Česká republika vstoupila do Evropské unie (či Evropského svazu); bylo to v roce 2004 dle české Wikipedie. A v roce 2007 byla podepsána Lisabonská smlouva (ratifikována v roce 2009). Výsledek: Česká republika pozbyla plné legislativní/zákonodárné autonomie; zůstala jí částečná autonomie. Rozhodne-li se například na Evropské úrovni GDPR, Česko má povinnost tuto úpravu implementovat/lokalizovat; nemůže říct, že se jeho zákonodárci rozhodli nic takového neimplmentovat. Navíc se Česko zavázalo opustit svou měnu českou korunu, což se zatím sice nestalo, ale závazek v principu trvá. Opuštěním koruny/národní měny by Česko ztratilo nástroje monetární politiky (ty by předalo do Frankfurtu, kde sídlí Evropská centrální banka); zůstaly by nástroje fiskální politiky (např. stimulace ekonomiky zvýšením agregované nominální poptávky prostřednictvím půjčování si peněz, které stát utratí). Je to slavný Americký akademický ekonom Milton Friedman kdo je zastánce užívání monetární politiky a menšího užívání fiskální politiky (ta je spíše keynesiánská). Bez vlastní měny už friedmanovský monetarismus Česká republika nemůže provozovat/implementovat, i kdyby chtěla. Oba zmíněné body dávají sníženou autonomii České republiky. Krize otevřených hranic (Merkel, rok 2015 aj.) ukázala sníženou schopnost či nemoudrost Evropské unie a jejích některých západních politiků (původně jsem zvolil silnější slova namísto "snížená schopnost" a "nemoudrost", ale provedl jsem pro jistotou autocenzuru). O sníženou schopnost se dost možná nejedná, spíše o následek novolevicové (doopravdy levicová podle mě není) ideologie; novolevici Musk říká "lunatic left", nepříčetná (etymologicky náměsíčná či měsíční) levice. A je otázka, do jaké míry bude Evropská unie/svaz Česku nutit podle mě vrcholně nesmyslnou genderovou ideologii.

Opuštěním EU by povinnost přijmout euro byla zrušena. A to mi přijde dobré, podle argumentů, které jsem nasbíral v anglické Wikiverzitě a který byly již zmíněny částečně i výše.

Ekonomické a administrativní nevýhody opuštění Evropské unie by byly značné. Bylo by potřeba vyřešit otázky schengenského prostoru volného pohybu osob, celních kontrol aj. Nejsem odborník a nedokáži dohlédnout, co by to vše způsobilo. Na druhé straně ani Švýcarsko ani Norsko v Evropské unii nejsou a daří se jim ekonomicky dobře. U Norska to však může být do jisté míry i tím, že mají prvotřídní přírodní zdroje fosilních paliv. Švýcarsko však takové zdroje nemá. Zajímavé je, že Švýcarsko je součástí schengenského prostoru.

Po případném vystoupení Česka z EU zákonodárcům Česka nic nebrání implementovat nařízení či direktivy Evropské unie, ale jen tehdy, pakliže si to přejí.

Proč je důležité či výhodné mít centrum rozhodování v Praze místo v Bruselu:

• Praha je relativně blízko ze všech míst České republiky. Snad je největší vzdálenost vzdušnou čarou zhruba 300 km a autem do 400 km (do 4 hodin cesty) (tak Gemini)? A doprava do Prahy je podporována hustou sítí veřejné dopravy. Přitom přes 1 500 000 z 10 000 000 obyvatel Česka v Praze bydlí nebo do ní stejně dojíždí, což tedy činí 15 % na celkové populaci (ověřit). Dále by šlo nalézt údaj, kolik procent obyvatel Česka bydlí v dojezdové vzdálenosti 2 hodiny do Prahy veřejnou dopravou; údaj neznám (a autem to bude ještě více). Oproti tomu je z Prahy do Bruselu vzdušnou čarou přes 700 km (dle mapy.cz) a autem cca 900 km a 8,5 hodiny jízdy (dle Gemini). Dobře, to ještě pro Česko není tak špatné; z Atén do Bruselu je to cca 2000 km vzdušnou čarou.
• Kdo chce ovlivňovat Českou politiku, stačí, když česky vystoupí v parlamentu, místo toho, aby buď hovořil lámanou angličtinou v Bruselu nebo dokonce česky s tlumočníkem. Na druhé straně si nepamatuji, zda v českém parlamentu opravdu někdy hovoří lidé, kteří nejsou poslanci. Možná mě to napadlo v inspiraci ze strany Severoamerické republiky, jak Spojeným státům snad říkal Masaryk. Dobrá. Přinejmenším český novinář napíše článek česky a osloví české voliče. Nebo využije YouTube, což se politicky stalo osudným např. Kateřině Jacques, když se patrně domnívala, že nemusí rozumět slovům, které užívá. Oproti tomu je oslovit všechny evropské voliče mnohem náročnější; ani angličtina nemusí stačit.
• Apropó. Z jazykového hlediska není Evropská unie obdobou U.S.A. V U.S.A. lze celé voličstvo oslovit anglicky a jednací jazyk směnoven je dobře znám všem nebo téměř všem občanům. Už jen tento aspekt vrhá pochybnost na demokratický charakter Evropské unie: jak se mají voliči a občanská společnost účinně podílet na celoevropské politice, když buď neznají nebo oslabeně znají jednací jazyk?

Jak poukázal kamarád, ono politické centrum Rakouska-Uherska, Vídeň, je vlastně krásně blízko z České republiky vzhledem k dnešním dopravním prostředkům; z Brna je to snad 100 km do Vídně. Jednacím jazykem byla němčina a snad tato byla vyučována na školách v Českých zemích. Otázku tamního ovládání němčiny bych však musel důkladně vyzkoumat.

Je Evropská unie reformovatelná? Nevím. Zatím nejsou schopni ani ukončit cestující každoměsíční cirkus do Strasbourgu a zpět do Bruselu. Viz též moji rozcvičku Let the European Parliament stop going to Strasbourg. Může se však stát, že pod bolestí narůstajících problémů způsobených neolevicovou (náměsíčně pseudolevicovou) politikou začnou dominovat strany, kterým neolevice či novolevice říká krajní pravice, ale spíše se jedná o strany fakticky konzervativní či nejsou-li ty strany fakticky konzervativní, pak alespoň např. jejich politika uzavřených hranic je fakticky konzervativní (a v tomto smyslu byla československá KSČ konzervativní).

Z úvahy či analýzy výše mi neplyne jasně, že máme vystoupit z Evropské unie. Mám však za z této analýzy patrné, že tvrzení "pochopitelně Česko nemá vystupovat z Evropské unie" je naprosto netriviální a nezřejmé.

Strany v Česku, které vystoupení z Evropské unie podporují, zahrnují tyto:

• SPD (v sprnu 2026 je ve vládě) – důkaz
• Svobodní – důkaz
• Trikolora – důkaz; v koalici s SPD se patrně dostala v roce 2024 se dostali do evropkého parlamentu (snad jsem to nespletl)
• Stačilo! – důkaz 1, důkaz 2; v roce 2024 se dostali do evropkého parlamentu, ale v českém parlamentu v srpnu 2026 nejsou (snad to má Wikipedie dobře); Stačilo! je koalice zahrnující KSČM

K výrazu Evropská unie: lze spekulovat, že název Evropská unie namísto Evropský svaz byl zvolen i proto, že v západoevropských jazycích je to např. "union", tak aby to lépe na povrchu lícovalo. Naproti tomu byl Sovětský svaz (Savětskij sajuz; výslovnost dle anglického Wikislovníku, Советский Союз), a k tomu na povrchu zase lícuje Sovětský svaz. Mohla to být však i otázka marketingově ideologická: kdyby se ta entita nazvala Evropský svaz, mohlo by to lidi trknout, že tam přece jen bude nějaká podobnost s velkým bratrem na východě; nevím. K tomu však dodávám, že při už jen vzpomínce na Stalina a jeho zvěrstva, kterými snad soutěžil s oním malířem o to, kdo vyhraje cenu nejzlejšího politika historie (marketingově Stalin prohrál), by mělo být patrné, že Evropská unie/svaz je v řadě klíčových aspektů něco zcela jiného než Sovětský svaz. Vzpomeňme též ostudné tutlání černobylské havárie.

K schengenskému prostoru (pracovní hypotéza, s malým "s" dle NK ČR AUT, byť se mi to nelíbí): schengenský prostor je jeden prostor volného pohybu osob. Přijde mi, že by se tedy o ochraně hranic a imigrační politice tohoto prostoru mělo rozhodovat centrálně jednotně, a nebo by se měl prostor zrušit. Zejména mi přijde nepatřičné, aby německá politička zvala do prostoru ilegální imigranty; to není otázka pouze německá. Tedy by se mi to jevilo tak, že se musí udělat celoevropská jednotná imigrační politika. Jenže to je radikální zásah do autonomie států a další krok k federalizaci. A ona jednotná politika by nemusela být ve prospěch uzavřených hranic nýbrž ve prospěch novolevicové politiky otevřených hranic. Dobrá. Pakliže jsou dobré důvody jednotnou (anti-)imigrační politiku nezavádět, pak už mi to přijde tak, že schengenský prostor má být zrušen. To by však mělo mnohé velmi nepříjemné následky. Problém by nebyl tak palčivý, kdyby státy západní Evropy (západní ve smyslu kapitalistické za dob ČSSR) neprovozovaly k ilegálním imigrantům vstřícnou politiku, snad někdy pod vlivem pocitu historické viny za kolonizaci apod. (např. Polsko žádnou vinou za kolonizaci netrpí). Nicméně. Hovoříme-li o Česku a nikoli celoevropsky, pak by i individuálně Česko mohlo vystoupit z schengenského prostoru, aniž by zároveň vystoupilo z Evropské unie. To by nejspíš záporně dopadlo například na lidi, kteří žijí poblíž německé hranice a dojíždějí do Německa za prací (a často oni dojíždějící nemusí žít poblíž německé hranice). Možná existuje nějaké řešení, jak ono dojíždění za prací usnadnit i bez schengenského prostoru; to by se muselo vypracovat. Osobní poznámky: v roce 2001 jsem začal pracovat v Německu v oboru vývoje softwaru. Dostal jsem povolení k pobytu, které vyřídil můj zaměstnavatel; ten musel státním úředníkům argumentovat, že mě potřebuje. Ne příliš často ale přece jsem se vracel do Česka přes hraniční kontroly. Nepamatuji si tam dlouhé fronty či tak. To je však něco hodně jiného, než když někdo dojíždí denně. Dobrá. I tak si myslím, že by řešení snad šlo navrhnout. A ono řešení by přece měly designovat a prezentovat strany, které opuštění Evropské unie navrhují.

K putativnímu rozhodnutí Merkelové z roku 2015 o otevření německých hranic pro "uprchlíky": vůbec tomu nerozumím, popravdě. Jak jsem to pochopil, Merkelová snad nějak rozhodla, že Německo bude ve velkém přijímat lidi, kterým se říkalo "uprchlíci", snad zejména ze Sýrie. (Ale ano, v Sýrii podle médií byla válka či násilné střety státní moci s jakýmisi ozbrojenci, o kterých některá média uvedla, že je financují U.S.A., nebo jsem to celé popletl.) Merkelová přece byla v exekutivní/výkonné větvi státní moci. Nechápu, jak tato větev může rozhodnout, že se budou porušovat zákony importem nelegálních imigrantů. Přece případnou změnu zákonů tak, aby tito imigranti již nebyli ilegální, by musela realizovat legislativní/zákonodárná větev státní moci. Dost možná se tam nějak využilo azylové právo. Ale přece o aplikaci práva nerozhoduje exekutiva (výkonná větev) nýbrž soudní větev, ona třetí větev státní moci. Navíc snad existuje nějaké pravidlo, že azylant musí žádat o azyl v první nejbližší bezpečné zemi či tak něco? To by možná ještě mohlo být Řecko (i když ani to ne), ale jistě ne Německo. Celé mi to nedává smysl. Nejsem právník. Dost možná jsem nepochopil, co vlastně Merkelová rozhodla a zda něco rozhodla. V politice se jeden nevyzná. Vysvětlení by snad bylo k nalezení i v souvislosti s přijímáním Ukrajinců coby uprchlíků do Česka od roku 2022. Exekutiva patrně má nějaké nástroje v tomto směru. Ale je to divné, či?

K tématu výše cituji anglicky jeden zdroj, institutmontaigne.org, o jehož spolehlivosti mnoho nevím, ale alespoň to není pouze z mé hlavy: "In September 2015, Angela Merkel decided to open German borders to the flow of refugees arriving in Europe. This “extraordinary decision” led to 1.1 million asylum seekers entering the country in 2015. Last September’s federal elections pinpointed the German chancellor’s political weakening. The far-right, anti-immigration AfD’s historic breakthrough, granting it seats in the Bundestag, has been a  challenge to Angela Merkel’s migration policy for  the last few years: on 8 October 2017, she agreed for the first time to cap at 200 000 the number of refugees entering German territory annually. [...]." Musím zjistit, co přesně znamená, že se údajně Merkelová rozhodla otevřít německé hranice proudu uprchlíků přicházejícím do Evropy, což údajně vedlo k vstupu 1 100 000 uchazečů o azyl do Německa v roce 2015. Tedy musím zjistit, co znamená, že někdo z exekutivy "otevřel" hranice.

A více k tématu. Dle bundesregierung.de, čili spolková vláda Německa: "The Dublin system stipulates that asylum-seekers must be registered in the state through which they first entered the EU." Česky: Dublinský systém nařizuje/stipuluje, že uchazeči o azyl musí být registrováni ve státě, skrze který prvně vstoupili do Evropské unie. Můj komentář: Dobrá. A proč tedy Německo přijímá lidi, kteří přece nevstoupili do Evrospké unie prvně v Německu?

Viz též:

• Review Listiny základních práv a svobod a vady tímto review nalezené, danpolansky.blogspot.com – tam je zmíněna evropská obdoba české listiny, která budí některé pochybnosti

Výhrady k textu:

• Text relativně podrobně či rozsáhleji rozebírá nevýhody Evropské unie, zato výhodám se věnuje velmi omezeně. To je velká slabina textu. Na svou obhajobu bych uvedl, že výhody jsou masírovány do vědomí reklamou, kterou si EU sama platí. Všude možně vidíme logo EU na věcech v Česku. Pořád však je to velká slabina: nadpis zní "Měla by Česká republika vystoupit z Evropské unie?", nikoli "Proč má Česko vystoupit z EU, se zanedbáním opozice k tomuto návrhu". Pro začátek masírka od EU: 20 důvodů, proč je dobré být v EU, europa.eu. Tato masírka je zčásti absurdní a k žádnému argumentu nejsou zmíněny možné protiargumenty. Stránka ani neodkazuje stránku jako "10 důvodů, proč je špatné být v EU". Je to nikoli neutrální; je to částečně fakticky nesmyslné; přijde mi to jako zaujatá propaganda. EU přece má dobré věci k nabídnutí, tak se nemusí snižovat k nesmyslným argumentům, jako že "Protože Evropa je náš domov!". A dále, ani jedno tvrzení ze stránky není nijak ozdrojované odkazem na stránku, kde je tvrzení substanciované, dokázané či rozebrané. Tak takovýto značně nedokonalý artefakt/dokument pořídila EU za peníze daňových poplatníků. Dobrá, alespoň níže odkazuji 60 důvodů v angličtině, kde tento dokument už vypradá rozpracovaněji.
• Klíčová tvrzení lépe skrze odkazy ozdrojovat.
• Přidat dobré externí odkazy.
• Lépe najít nejlepší argumenty pro a proti brexitu, neboť některé z nich se jistě budou dotýkat i Česka.
• Signifikance Lisabonské smlouvy nebyla indikována. Snad šlo o tom, že už nebude právo veta ale bude rozhodovat supermajorita či tak něco. Bývalý prezident Václav Klaus (neplést s jeho synem) ve vztahu k tomuto nezmíněn.
• Snad se někde Václav Klaus ml. někde proti EU vymezoval, zejména proti tomu, že Česko musí přebírat jejich nařízení/regulace/direktivy jak na běžícím páse. Chtělo by to najít odkaz. Václav Klaus ml. snad vystudoval učitelství matematiky a něčeho dalšího a matematiku i učil. (Jetzt kommt die harte Nummer: Mathematik, pravil z legrace Harald Lösch). Mimochodem je sympatické, že někdo, kdo má takto viditelnou obličejovou zvláštnost, se takto uplatní a dává vzor těm, kdo by si mysleli, že díky svému omezení nemohou nic dokázat. Ohledně jeho kritiky přebírání z EU, rešerže a Gemini však ukazují, že se dopustil jistého podle mě hrubě nevkusného přirovnání.
• Mělo by se zjistit, které politické strany v česku vystoupení vysloveně podporují. Částečně realitzováno.
• Je politik Ševčík (za SPD?) pro vystoupení? Kde jsou jeho nejlepší argumenty? Má nějaké YT video?

Disclaimer o užití Gemini: veškeré formulace jsou moje a téměř všechny náměty jsou moje bez Gemini (ale jistě často nejsou z mé hlavy nýbrž jsem je někde četl, viděl ve videu aj., jenže si k tomu nevedu seznam a píšu to po paměti). Gemini užívám pro rychlé, byť nejisté, zjištění některých faktických informací a pro obohacení myšlenek; např. vzdušnou vzdálenost z Prahy do Bruselu měl oproti mapy.cz Gemini dobře.

Odkazy:

• Návrh na vystoupení Česka z Evropské unie, wikipedia.org
• 60 good reasons for the EU - Publications Office of the EU, 2017, europa.eu

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední změna: 13. srpna 2026.

Několik stížností na IDS JMK (týkat se to může i Českých drah) a námětů na zlepšení

Na úvod chci říct, že mi přijde systém veřejné dopravy v Česku geniální. A to se týká i Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK) a Českých drah. Máme tady báječně hustou dopravní síť, včetně MHD a mimo MHD pak vlaků a autobusů. Spoje jsou docela časté (zvlášť některé) a jezdí více méně na čas. Kdo se chce obejít bez auta (např. já), často bez větší bolesti může (ale lidé mají různé potřeby). IDS JMK zavedly v mnoha vlakových spojích klimatizaci, což řada cestujících ocení. Máme se v této věci zde v republice dost dobře. Ale ne vše je růžové. Někteří zaměstnanci Českých drah se chovají k zákazníkům, jako by to byli trestanci, jejich děti či snad pes. Patrně si léčí nějaké komplexy méněcennosti; něco takového naznačil Gemini při jiné příležitosti. Takových zaměstnanců je sice malá menšina (řekněme každý desátý průvodčí?), ale mě tedy dokáží dokonale otrávit den. Co následuje je inspirováno filozofií uživatelnosti (usability) od Nielsena. Podle Nielsena je potřeba uživatele při testech uživatelnosti vysloveně instruovat, že testován je systém a nikoli oni, jinak se kvůli chybám cítí špatně. A další doktrína je, že putativní chyby uživatelů jsou často spíše designové defekty systému (například možnost smazat celý adresář napsáním a vložením "rm -r ." a to bez potvrzení uživatelem je podle mě hrubý designový defekt Unixu; další defekt je co se stane, když napíšete "ren *.txt *.bak" -- nejspíš přijdete v Unixu o data; zdroj inspirace: The UNIX-HATERS Handbook).

Následují incidenty (nepříjemné příhody) ve vlacích IDS JMK (IDS si je snad pronajímá od Českých drah, ale nerozumím tomu), které jsem zažil:

• Prasklá karta šalinkarty/tramvajenky. Jel jsem vlakem IDS JMK. Přišla průvodčí. Ukázal jsem jí papírový zónový lístek IDS JMK bez zón 100 a 101 a pak z kapsy vytáhl šalinkartu čili tramvajenku ve formě platební karty (ta pokrývá ty dvě zóny). Karta byla prasklá. Průvodčí nepříjemným hlasem začala kázání. Začal jsem něco říkat, ale nenechala mě dokončit větu. Po jakési nepříjemné interakci se ukázalo, že k ověření stačí občanka. Požádala mě o číslo občanky, které si chtěla začít opisovat. To mě udivilo a místo toho jsem jí dal občanku (kartu), kterou pak byla schopná přiložit ke svému přístroji a ověřit, že mám šalinkartu zaplacenou. K tomu:
• Dobře. Chápu, že IDS JMK chce vytvořit incentivu/pobídku, aby lidé nepoužívali občanky místo šalinkaret. V tom případě nemám problém zaplatit manipulační poplatek 50 Kč za to, že museli ověření provést přes občanku (což trvalo méně než minutu). Ale jak jsem později zjistil, pokuta za nákup lístku až ve vlaku v IDS JMK stejně činí 50 Kč. Nějaké kázání, nepříjemné hlasy a podobně mě nezajímají; nejsem ničí dítě ani pes.
• Později jsem věc konzultoval s Gemini. Upozornil mě, že lze koupit jakousi klíčenku coby nosič šalinkarty a ta se mi možná jen tak nezlomí. Šel jsem na hlavní nádraží v Brně a koupil jsem si onu klíčenku. Je menší, vypadá robustně a opravdu se neláme. Stála pouhých 30 Kč. Prima, IDS JMK v principu umí problémy řešit. (Jsou to problémy, které zavedli oni: já jsem neudělil souhlas k náhradě praktické papírové šalinkarty nějakým elektronickým podle-mě-nesmyslem, ale dobře, má to i výhody.) Dobře. Zavedli elektroniku, která měla chyby, jako že se láme, a pak to napravili. A nyní. Jak vypadá zákaznický přístup ze strany průvodčí? Například následovně: "Pane zákazníku, IDS JMK se vám omlouvá, že vám prodal nepraktickou kartu, která se láme. Naštěstí pro vás máme řešení: můžete si místo toho koupit klíčenku za 30 Kč; ta se neláme." Dobře. To je možná příliš vlídné. Zkusme hruběji: "Pane, vaše povinnost je mít platný a funkční doklad o zaplacení šalinkarty. Příště si to dejte do pořádku. Upozorňuji vás na možnost zakoupit klíčenku, která se neláme." V principu taky ne zcela špatné, řekněme známkou ve škole za 4 (dostatečný, když už ne dobrý). A taky šlo takto: "Vážený zákazníku, omlouváme se, že jsme vám prodali kazový nosič dokladů o zaplacení [ono je to složitější; ty doklady na tom nosiči ani nejsou]. Máte-li občanku, můžeme naštěstí zaplacení šalinkarty ověřit jejím prostřednictvím". Dobrá. Ale rozumíme si. Jak si bude osoba drábského typu, s pocitem méněcennosti, léčit své komplexy vlídným prozákaznickým chováním? Těžko.
• Tutéž průvodčí jsem bohužel potkal ještě dvakrát a stejně se chovala neurvale, z jiných důvodů. Potřetí mě došla trpělivost a požádal jsem ji o služební číslo. Odmítla ho sdělit a ptala se, na co si stěžuji. Odmítl jsem stížnost sdělit a chtěl jsem služební číslo. Nedostal jsem ho. Nedaleko seděl cestující s modrými vlasy a tetováním, který mi řekl: "Pane, vy jste X", kde X je vulgární urážka. Něco jsem mu řekl; už nevím, co. Později jsem se vrátil na hlavní nádraží v Brně a ptal jsem se na přepážce, zda má průvodčí povinnost sdělit mi služební číslo; odpověď zněla, že ano. Ještě později jsem hledal v přepravních podmínkách IDS JMK, kde je tam taková povinnost specifikována, ale nic jasného jsem nenašel.
• Co jsem pochopil, průvodčí v tomto případě byla zaměstnankyní IDS JMK, které si vlak od ČD pronajímají; tak mi to bylo sděleno. Defekt by v konečném důsledku musel jít za IDS JMK a případně ostatními IDS (Vysočina např. má VDV). 
• Nákup lístku dvakrát ze strachu z průvodčí. Jel jsem vlakem IDS JMK. Vidím nastupovat dvě starší paní, jak si povídají. Jedna paní měla označený papírový lístek, kde ono označení bylo mimo ono pole k tomu určené, což vzniklo patrně chybou označovacího přístroje ("validátor"). A ty paní si povídaly o tom, že ta paní si radši koupila další lístek, aby neměla problém s průvodčí. Vytřeštěně jsem to poslouchal.
• Označení lístku z "chybné" strany. Omylem jsem si označil lístek z druhé strany než té "správné" a průvodčí to nepříjemným hlasem problematizovala. Pak jsem zjistil, že to byl lístek, který mi prodalo okénko IDS JMK a že okénko Českých drah prodává poněkud jiný lístek, který pro mě není tak matoucí a u kterého se mi tato chyba nikdy nestala. Nevidím, proč je problém udělat lístek, který má zpoloviny velké bílé pole k označení (druhá polovina obsahuje ochranné prvky), takže i vadný přístroj se do něj trefí, a kde jsou platné obě strany, totiž že obě mají ono bílé pole. Nielsen: při testování uživatelnosti je v právu uživatel, ne systém. Tento přístup lze přehnat (např. kočka v mikrovlnce), ale tady Nielsenova doktrína sedí: není problém zjistit, že v této věci dělají uživatelé často chybu a systém upravit tak, aby na chybu nebyl náchylný. A je tu ještě jedna věc: onen lístek prodávaný okénkem IDS JMK má údaj o počtu zón z jiné strany než je ono pole určené k označení a proto musí průvodčí při kontrole lístek otočit; lístek prodávaný Českými drahami (ale je to lístek na zóny IDS JMK) má pole k označení a údaj o počtu zón na téže straně; maličkost, ale potěší. že vůbec existují dva lístky stejného účelu je přidání zmatku na straně zákazníka, který si na něco zvykne a pak si neuvědomí, že mu někdo vydal něco trochu jiného. Může se tedy stát, že zákazník podvědomě jde označovat stranu, kde je počet zón, jak je zvyklý, ale tím u onoho jiného lístku udělá chybu; to je možná to, co se stalo mě. Ať tak či onak, někdo zanesl (ne nutně úmyslně) do systému novou past, do které může zákazník spadnout.
• Průvodčí s ozbrojenci. Nastoupil jsem do vlaku (Vysočina, IDS JMK) a šel do místa, kde je přístroj umožňující nákup lístku ve vlaku. Tam ale stála průvodčí s dvěma jakýmisi ozbrojenci. Ozbrojence jsem ve vlaku ještě neviděl. Měli černý oděv a na něm červené nápisy, což mě nějak vadilo. Průvodčí na mě nastoupila, že v zastávce byl žlutý přístroj a že jsem si tedy podle pravidel měl koupit lístek tam a ne až ve vlaku. Snad měla podle pravidel pravdu. Byl jsem zvyklý, že ze zastávek, kde nebyl prodej jízdenek, šlo lístek koupit ve vlaku a to bylo velmi pohodlné. Tady tedy jaksi prodej jízdenek byl, byť strojový. Dobře. Došlo elektronizací k zlepšení zákaznického komfortu? Za mě ne; spíš byly vytvořeny nové pasti, do kterých zákazník může spadnout. Protože: pakliže v zastávce žlutý přístroj není a ani prodejna jiná (a takové jsou), pak naopak onen přístroj ve vlaku je určen k použití. Vůbec přítomnost toho přístroje ve vlaku sugeruje, že lístek lze zakoupit až po nástupu. A ten přístroj ja patrně aktivní i v zastávkách, kde jeho použití je proti pravidlům. Přitom jsou žluté automaty na téměř všech nastávkách, tedy je užití tohoto aktivního přístroje téměř vždy proti pravidlům; a vedle přístroje není žádný text s varováním, že jeho užití je téměř vždy proti pravidlům. A vědomí toho, že lístek do autobusu se nakupuje při nástupu, do toho zapadá. Podle mě tady někdo navrhl šikanózní systém? Kdo? Kdo je za to odpovědný? Která banda zcenzurováno?
• Napadá mě též, že tato nucená elektronizace je abuzus (zneužití či obtěžování). Když už ne mě, tak občanů v důchodovém věku (je mi 49). A tuto nucenou elektronizaci (namísto hotovosti) provádí státní kvazimonopolista. Dobře, ona nucená elektronizace je omezená: pořád lze např. koupit papírové lístky předem, např. na hlavním nádraží v Brně. Ale jistě není pohodlné nosit s sebou zásobu papírových lístků. Předtím to přece fungovalo dobře, z pohledu zákazníka. Enshittification/fekalizace? Ještě na to existuje jiná vulgarita, související etymologicky s jistou profesí. Dobře, třeba teď České dráhy/IDS JMK vyberou více peněz, protože lépe podchytí lidi, kteří systém předtím zneužívali a někdy nezaplatili vůbec, když jeli ze zastávky, kde nebyla prodejna. Ale stojí to za ono snížení zákaznického komfortu? Já bych místo klimatizace měl radši vědomí, že si nikdo vůči mě nebude hrát na drába a přinejhorším mě v klidu nechá zaplatit 50 Kč pokutu; nekrachuji a rád bez nějakých divadelních výstupů ze strany průvodčí (název profese by asi spíš měl být vynucovačka či donutilová; připomeňme od známého humoristy, že kdo v donucování uspěl, jmenuje se Donutil) pokutu zaplatím.
• Nákup lístku nenápadně selhal. Koupil jsem si lístek elektronicky ve vlaku, nebo jsem si to alespoň myslel. U průvodčí se však nepodařilo nákup ověřit. Průvodčí byla relativně slušná, byť trochu nepřjemná, a nechtěla pokutu; šel jsem znovu k tomu zařízení s tím, že si tedy lístek koupím, a když jsem to vyklikal, tak jsem si všiml, že to na obrazovce píše, že nákup se nezdařil. Ten nápis mi nepřipadl dostatečně křiklavý; fotografii jsem nepořídil.
• S tím souvisí něco, co mě osobně výsostně irituje: kdo má důkaz o zaplacení. U papírového lístku jsem já držitel důkazu: lístek má ochranné prvky a otisklou časovou známku. U karty žádný důkaz nemám a až se zase bude po mě někdo vozit (ne všichni!), nemám se jak bránit. Z toho, co rozumím, ten důkaz ani na kartě není; ta pouze dává identitu, pomocí které se přistoupí do informačního systému. Mě toto v principu nevyhovuje; jsem z toho nervózní. Ten, kdo proti mě vynucuje/utočí, je zároveň ten, kdo si schraňuje mé obranné prostředky. Na této úrovni popisu to na mě působí absurdně, byť to není zase tak dramatické. Konečně ponechané riziko je pokuta 50 Kč, jen kdyby se to obešlo bez výstupu připraveného v dramatickém kroužku. (Jsou různé divadelní spolky pro amatéry. Třeba by je průvodčí mohli vyzkoušet jako alternativní seberealizaci. No já taky.) Konečně v tomto případě se mi průvodčí ani neomluvila za chybu na jejich straně; třeba si myslela, že to byla moje chyba, že jsem si jejich chyby nevšiml.
• Ukázání zónového lístku bez šalinkarty vedlo k hrubosti. Incidenty výše jsou z let 2025 a 2026, zatímco tento už je hodně dávný, možná 2010. Ve vlaku jsem ukázal zónový lístek IDS JMK, ale šalinkartu jsem nechal v kapse. Průvodčí se zeptala "a ještě něco?".Vytáhl jsem šalinkartu, tehdy papírovou. Průvodčí přešla do velmi kárného tónu, jako že jsem měl povinnost ukázat šalinkartu bez vyzvání (a nikoli, jak říká Sobota, bez vyznání). Šalinkartu držela v ruce, stejně jako můj lístek, a vypadalo to, že mi ji nechce vrátit. Vznikl z toho jakýsi konflikt. Dnes bych považoval za lepší jí nabídnout uhrazení pokuty, což by možná ale kárný tón neošetřilo. Dodnes praktikuji to, že šalinkartu ukazuji až na vyzvání, protože je to pro mě pohodlnější, a téměř žádnému průvodčímu to nevadí. Vlastně nastal incident tohoto druhu jednou a právě jednou, a přesto si ho s rozhořčením pamatuji.
• Neregulované kopání do míče v hale nádraží. Na hlavním nádraží v hlavní hale jsem nedávno (dnes je 13. srpna 2026) viděl jakéhosi člověka ve skupině, jak si kope míčem, snad fotbalovým. Měl přidrzlý výraz, tolik moje pozorování či posouzení. Míč se skutálel k jednomu z procházejících cestujících. Můj dojem, možná subjektivní: provokace. Po jistých událostech, které nepopisuji, jsem si všiml člověka z ochranky. Ptal jsem se, zda je to kopání míčem v pořádku. On mě upozornil, že hlídá jakési zvratky na zemi, což jsem akceptoval. Později jiný člověk z ochranky onoho podle-mě-narušitele oslovil, což nemělo kýžený efekt. Kopání míčem pokračovalo dál. Závěr: kdo má lístek označený ze špatné strany, je někdy peskován. Kdo omylem užije matoucí(?) (protože téměž vždy zakázaný?) automat na lístky ve vlaku, je někdy peskován (a nebo pakliže to zakázané není, tak už je peskování zcela špatně). Kdo obtěžuje ostatní provokativním kopáním míče v hale, kope dál. Ve prospěch IDS JMK dlužno říci, že jsem nikdy v životě nic takového (kopání do míče v hale) neviděl. Na druhé straně jsem zaregistroval jakési kritické zprávy z médií ve vztahu k hlavnímu nádraží. Přátelé. Přece je to nádraží hezké a vlaky IDS v tolika ohledech prima. Musí to být?

Antiincidenty (milé chování nad hranici požadavků slušnosti):

• Milá průvodčí při protipravidlovému nákupu lístku ve vlaku. Byl jsem naštvaný a nastoupil jsem do vlaku IDS JMK schválně bez lístku, abych viděl, co se bude dít, připraven zaplatit pokutu 50 Kč. Přišla průvodčí, upozornila mě, že mám povinnost je koupit si lístek předem a že příště už to bude pokuta. Řekla to milým, neagresivním hlasem. Za mě na jedničku. Jako výhradu lze uvést, že toho lidé mohou zneužívat. A v tomto směru by mi vůbec nevadilo, kdyby komunikovala normálně bez emoce (ani ne nějak výrazně mile, ale také ne drábsky jako na psa) a já zaplatil 50 Kč pokutu; za mě prima.
• Nekontrolování šalinkarty. Často průvodčí šalinkartu nekontrolují a tak ji nemusím vytahovat. Mě je to příjemné, i když by to jakoby kontrolovat měli, aby nikdo nemohl podvádět.

Nevím, jak tyto věci řeší Jančura s jeho žlutými vlaky (RegioJet), konkurent Českých drah (a ještě existuje další konkurence v osobní dopravě, včetně Leo Express). České dráhy jsou kvazimonopolista; na velké většině tratí vlaková konkurence není, byť je tam ještě v principu konkurence autobusů (kde se lístek může koupit při nástupu do spoje) a osobních aut. Jedno je mi jasné: kdyby z místa jely dva vlakové spoje, a jeden z dopravců byl znám tím, že se chová slušně a že když už dojde k incidentu, je naprosto přímočaré ho zarekordovat/zaznamenat online s užitím služebního čísla, které mi zaměstnanec bez diskuze (žádné pokud a ale) musí poskytnout, jel bych s ním a na druhého dopravce už si ani nevzpomněl (až na jiné nevýhody; věci bývají složitější).

Bylo by řešením zvýšit konkurenci na železnici v Česku? (Jak? Přidáním další konkurence? Privatizací Českých drah?) Snad ano, ale toto řešení mi není sympatické. Peter Hitchens si stěžuje, že privatizace železnic v Británii vedla ke zhoršení služeb (Hitchens 2009 a Hitchens 2024). České dráhy přece nejsou špatné, či? Ale protože je to státní kvazimonopolista, musí počítat s veřejnou kritikou a s veřejným review a zvedáním defektů/připomínek. Defekty si může tento podnik opravit a být ještě lepší. Špatní zaměstanci z kola ven; stejně je jich malá menšina. (Uvedl jsem, že by to mohl být každý desátý průvodčí, ale možná je to každý padesátý; nevím. Mě stačí málo, abych byl otrávený ještě několik měsíců poté, co se vůči mě někdo choval nepříjemně policejně vynucovacícm způsobem, když stačilo zaplatit pokutu 50 Kč.) A k odpovědnosti může být přiveden ministr dopravy. Náprava je přímočará; stačí ji nařídit shora.

Dotknu se ještě specificky možnosti privatizace Českých drah. Současné dráhy mají téměř jistě solidaritní efekt a to považuji za velmi dobré, z mého hodnotícího pohledu. Čili: některé tratě a spoje jsou i mírně ztrátové a ty jsou dotované z těch ziskových spojů. A tak mají lidé na malých či odlehlých vesnicích alespoň nějaké spojení. Ano, někdo tu solidaritu musí zaplatit, například obyvatelé Prahy, kteří mají svítící dopravní značky (co si pamatuji), jak ožralí milionáři, mají výborný přístup do škol (Univerzita Karlova aj.), do nemocnic, do televize a jejích soutěžních pořadů, do parlamentu aj. Lidé v Praze se mají velmi dobře a přece mohou být solidární s někým, kdo bydlí na vesnici (solidární jsou pochopitelně i obyvatelé jiných měst). Ano, to je semisocialismus, aspekt, který byl realizován za ČSSR. Mě to neuráží. Jde mi o svobodu, ne nutně o manchesterský kapitalismus devatenáctého století, jak ho připouští i Popper (kritik marxismu), když cituje úmrtí chlapce přepracováním v továrně. Cíl Sametové revoluce bylo jednak radikálně zvýšit svobodu (včetně svobody slova a dále takzvané ekonomické svobody) a jednak učinit ekonomické změny směřující ke kapitalismu ve smyslu soukromého (private, v kontrastu k osobnímu) vlastnictví výrobních a jiných kapitálových prostředků. A například svoboda slova a cestování se může realizovat i tehdy, pokud se neimplementuje plně kapitalismus. Ale to je poněkud mimo téma a dost možná jsem tu věc posoudil zjednodušeně; to by bylo na debatu s někým, kdo by mi chtěl oponovat.

Není vlastně 50 Kč pokuta dohromady s divadelním kázáním vstřícná v tom, že ono vyslechnutí kázání je forma disincentivizace/odrazení a bez ní by pokuta musela být vyšší? Snad; nevím. Já radši zaplatím vyšší pokutu bez divadla, které je mi velmi nepříjemné. A ukazuje se jasně, že tuto formu disincentivizace používají pouze někteří. Když je to tedy taková úmyslná, vlastně vlídná, forma, dobře: asi by pak všichni průvodčí měli podstoupit divadelní kurz, kde se naučí jednat zhurta, skákat do řeči, apod., aby se princip aplikoval konzistentně/soustavně uniformě.

Ohledně chybějícího služebního čísla Gemini namítá, že stačí uvést datum, čas, číslo vlaku a úsek vlaku. To mi nevyhovuje; přijde mi to příliš složité. Datum a čas dám dohromady, ale ta čísla musím někde vyčíst na vlaku. (Navíc mi průvodčí neřekla, že mi sice služební číslo nedá, ale že pomocí těchto údajů si přesto můžu stěžovat.) Předně však entita vykazující podle-mě-závadné jednání je průvodčí a chci tuto entitu jasně identifikovat v daném kontextu (kontext je dopravce). Chápu, že občanské jméno je citlivý údaj, ale služební číslo snad ne (nebo je-li, nechť to někdo někde vyargumentuje).

Nemohou služební čísla vést k šikanózním koordinovaným stížnostem (jako že se skupina lidí domluví, že budou zvedat falešné stížnosti)? To nevím. Předně by ty stížnosti měly být rozumně nezávislé a rozprostřené v čase. Stížností by třeba muselo být 10 nezávislých než by to mělo dopad na zaměstnance. Dopad by zkraje mohl být jen jakési školení, což je sice obtěžující, ale nemusí vést ani k vyhazovu ani k snížení platu či odebrání prémií (to přijde až později). Snad by šlo i nějak vyšetřit, zda jsou stížnosti textově (výrazivem? stylem?) nějak podobné; nevím. V čase GenAI jsou možné nové způsoby útoku. Ať je to jak chce, nechť tedy provozovatel tuto věc argumentuje na svůj náklad, ať je jasné, proč se služební čísla nesdělují.

Na začátku jsem zmínil kontext informační a výpočetní techniky a sice operační systém Unix, k němuž podobný je Linux. Tady musím nejspíš říci toto. Co všechno si různí dodavatelé informační a výpočetní techniky dovolí odevzdat uživatelům k užívání, to je vrcholná nestydatost. Oproti tomu jsou IDS JMK (a České dráhy) vlastně zlaté. Ale informační systémy alespoň neprovozují divadlo, kázání, kárání aj., alespoň ne pomocí pro člověka typických emočních prostředků. Zato dokáží i tak vytvořit neskutečné množství frustrace a ztraceného času a pozornosti (nebo i dat?), a to také není zanedbatelné. Užívá-li někdo FreeMind a má pocit, že je to nestydatě špatný software, pak jsem se coby spoluautor/rozšiřitel střelil do vlastní nohy. No FreeMind je svobodný software doručený neplacenými dobrovolníky a existuje k němu řada placených alternativ; FreeMind není kvazimonopolista.

Některé principy/požadavky, které by podle mě měly platit/se uplatnit:

• PDP1: Zaplatil-li někdo jízdenku apod., způsob prokázání zaplacení by neměl být rozhodující. Zda se tedy prokazuje šalinkartou nebo občankou by nemělo být rozhodující, ale dopravce smí žádat manipulační přirážku za jím nepreferovaný způsob ověření.
• PDP2: Nastane-li chyba na straně dopravce (např. selhalo spojení vlaku s informačními systémy), zaměstnanec by se zákazníkovi měl omluvit, alespoň pro formu (byť by třeba ne zcela upřímně).
• PDP3: Nastane-li chyba na straně zákazníka, zvlášť chyba, kterou zákaznici dělají často, dopravce smí žádat nějakou formu finanční kompenzace (jinak by zákazníci chybu mohli dělat schválně, aby si ušetřili jízdné), ale nesmí hrát drábské divadlo. Může podat poučení, ale nikoli povýšeným tónem policie, učitelky mateřské školky, drába apod.
• PDP4: Pakliže dopravce není schopen opravit jednoduše opravitelnou designovou chybu uživatelnosti (třeba kvůli paralyzující byrokracii či zaměstnávání neschopných návrhářů systémů), dopravce nesmí přenášet stres na zákazníka a naopak se má omluvit. Pakliže například přístroj označil lístek příliš daleko za bílým polem, dopravce se musí omluvit zákazníkovi za vadný či vadně nastavený přístroj a nikoli ho peskovat. Pakliže zákazník označil lístek z "chybné" strany, dopravce se musí omluvit za to, že není schopen dodat lístek, kde jsou obě strany, tj. rub a líc, platné (nebo by musel někdo vysvětlit, proč je to designový cíl).
• PDP5: Dopravce nesmí do vlaku instalovat automat na jízdenky, jehož použití je v drtivě většině zastávek protipravidlové (proti pravidlům skrze přítomnost žlutého nákupního automatu na zastávce/stanici; lutá barva je jde IDS JMK) nebo musí dopravce zajistit technickou cestou, aby ve všech okamžicích, kdy je užití automatu protipravidlové, automat na obrazovce poskytoval relevantní hlášku a technicky odmítal nákup jízdenky realizovat.

Proč se principy/požadavky výše mají kodifikovat v na internetu veřejně přístupném dokumentu: zákazník si v případě pochybnosti otevře dokument ve svém mobilním zařízení (iPhone, Androidí telefon, iPad, Androidí tablet, aj.) a relevantní citaci z dokumentu zaměstnanci přečte. Následkem toho již zákazník neargumentuje obecnou slušností (kterou patrně různí lidé chápou různě) nýbrž dokumentem zaměstnavatele.

Pakliže se státním zaměstnancům veřejný oversight/kontrola nelíbí a příliš je stresuje, mají možnost si od stresu a přepracování (pokud nějakého) odpočinout v soukromé sféře, ne-li? Já bych si naopak myslel (ale data na to nemám), že se přece ve státní sféře nemají zase tak špatně; plat je snad často horší, ale méně práce a stresu (bych si myslel, jak říkám). To hovořím o průměrech, nikoli o každém jednom případě.

Ještě jiné řešení, ale nevím zda se to dle zákona smí, by bylo, že dopravce jako organizace pošle do systému provokatéry či snad mystery shopping. Vzpomeňme na film Grand restaurant pana Septima, kde pan Septim (herec Louis de Funès, v tomto filmu i jeho Muskatnuss, Herr Müller!), v restauraci trochu provokuje, aby zaregistroval vadné chování zaměstnanců. Ti se podle mého posouzení chovají nadmíru dobře, jenom si snad z něho dělají legraci, když se ho ptají, zda by chtěl přinést ředkvičku či tak něco, nebo jogurt. Takže provokatér by dělal přesně ty věci, které by mohly vést k drábskému chování a pak by zarekordoval defekt sám. Výhodou proti zákaznickému rekordování je, že zde organizovaná šikana zvenčí není možná. A tito provokatéři by věc nějak mohli brát na kameru i s audio, takže by měli důkazy; ovšem nevím, co s důkazy udělá GenAI. Nevím, zda se něco takového v jiných zemích a organizacích děje. Je to jakoby ošklivé, nicméně na ošklivé lidi. Provokací však nemyslím nějaké vysloveně ofenzivní chování, jako např. urážky. Tím myslím jen to, že ten provokatér/mystery shopper si např. jde koupit lístek až ve vlaku ze zastávky, kde je žlutý automat (což je tedy snad proti pravidlům), chová se navenek zdvořile a slušně, ale pakliže je průvodčí příliš příkrý, pořídí o tom záznam.

Co může dělat koncový zákazník na své straně:

• Koupit si lístek s ignorováním toho, že má zákazník šalinkartu pro Brno a jeho zóny 100 a 101. Následek: zlomená šalinkarta není problém a proaktivně neukázaná šalinkarta také není problém. Následek: vyjde to dráž.
• Koupit si pro šalinkartu klíčenku, která se neláme nebo se láme méně.
• Obrnit se hroší trpělivostí. Jak se to dělá?
• Omezit komunikaci na minimum. Zaplatit bez řečí pokutu, vědět, kolik pokuta činí, a co nejdříve požádat o souhlas s ukončením komunikace. Zda to naopak nebude nakonec k horšímu nevím.
• Nasadit omluvný tón a hrát s důležitými osobami ono divadlo, které si žádají. "Omlouvám se, příště si dám pozor". Někdo to umí. To možná, když to jeden umí, funguje nejlépe. Něco takového radí Dale Carnegie ve své knize Jak získávat přátele a působit na lidi. Kdybych se dokázal častěji touto knihou řídit, žilo by se mi o mnoho lépe.
• Koupit si něco jako celoroční celostátní lístek na dráhy. Díky tomu už si ani nemusí pamatovat, jak dlouho zónová jízdenka vydrží. Karta IN 100 pro 2. třídu stojí bratru 22 000 Kč. To je připuštěno docela hodně to je bratru 1840 Kč měsíčně. Jenže to je přesně ten druh karty, který snadno praskne, přijde mi. Omezení: nepokryje nevlakové části IDS. Nepraktické.

Alespoň tangenciálně související téma jsou reklamy na železnici, které se nyní objevily v Brně a okolí. Tento defekt jde dost možná za organizací Správa železnic; zda v tom hrál nějakou roli IDS JMK nevím. Tato reklama se často realizuje formou elektronických displejů s pohyblivými krvky. Považuji to za odpudivou, nebetyčnou drzost. Podle mě je reklama užívající hyperstimulující, silně barevné, pohyblivé prvky neetická (klíčová slova "dopamin", artificiální chyták pozornosti, Jerry Mander aj.). Ano, i hyperstimulující televizní reklama je podle mě neetická, nikoli však textová reklama od Googlu, ale zase videoreklama na YouTube je podle mě neetická. Na YouTube ani na televizi se nemusím dívat, ale vlakem přece lidé cestují do práce aj. Vezměme si hlavní nádraží v Brně: stojím v hlavní hale, které obsahuje krázné zdobné prvky (nová hala bude nejspíš nějaký modernistický či dokonce brutalistický hnus). A v této krásné hale mohu pozornost chtě nechtě poutají velké blikající reklamní displeje. Za peníze všecičko? Think of the things you could do with that money, give to the charity, give to the poor (Tim Rice, myslím). Možné řešení: plošný zákaz elektronických reklamních displejů na území města Brna; a to se pak dotkne nejen drah.

Poznámky k terminologii:

• kvazimonopolista: Technicky vzato České dráhy nejsou monopolista a to ani v sektoru osobní vlakové dopravy, protože mají konkurenci. Říkat jim však oligopolista už by však bylo podsazené, protože de facto téměř monopolista v tomto sektoru jsou. Jako řešení jsem vybral slovo kvazimonopolista s užitím alienantního/privativního prefixu kvazi-. Lze se dohadovat, zda by byly lepší prefixy pseudo- či semi-; mě přijde kvazi- dostatečně dobrý.

Apropó (na tangentě), k české Wikipedii: kdo nevyplní shrnutí editace je někdy blokován. Kdo do shrnutí editace vyplní např. "aktualizace", blokován není, byť je toto shrnutí informačně nevyplnění téměř ekvivalentní. Vidím jakousi souvislost s tématem tohoto článku: vynucovat hovadinky bez ohledu na podstatu věci.

Výhrady k textu:

• V konečném důsledku se u mě snad vždy jednalo o chování zaměstnanců IDS JMK a nikoli Českých drah. Proto je možná nadpis zavádějící. Sice jsem to na mnoha místech poupravil, ale zcela uspokojivé to není. Moje odpověď: snad se problémy v principu týkají všech integrovaných systémů a nikoli pouze IDS JMK, a nakonec i Českých drah. A z odkazu níže plyne, že i na České dráhy jsou zvedány stížnosti v tomto duchu. Zapracování principů/požadavků výše do pravidel těchto integrovaných systémů (nebo upravených) by přeci věci mohlo pomoci. Principy jsou zveřejněny pod svobodnou licencí, dle níže. A pakliže mě někdo požádá, mohu je zveřejnit i jako veřejně dílo (například mi lze napsat email z rozhraní na Wikislovníku a jiných wiki).
• Jistě lze mnoho dalšího v textu zlepšit. Připomínky můžete zvedat v komentářovém systému Bloggeru/Blogspotu, nebo je můžete i poslat emailem.
• Text neobsahuje tabulku odkazů na přepravní podmínky integrovaných dopravních systémů, ani Českých drah, ani na takovou tabulku neodkazuje, ne-li?

Odkazy: 

• České dráhy, wikipedia.org
• Seznam integrovaných dopravních systémů v Česku, wikipedia.org
• Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje, wikipedia.org
• Konkurence dopravců v osobní železniční dopravě v Česku, wikipedia.org
• Seznam českých železničních dopravců, wikipedia.org
• VašeStížnosti.cz - České dráhy, a.s., vasestiznosti.cz
• Je lanovka na Petřín turistická past?, 5. listopad 2023,  kanál Kluci z Prahy, youtube.com – hlášení o nesympatickém (ne-li rovnou šikanózním) chování jistých pražských kontrolorů (novináři: Janek Rubeš a Honza Mikulka)

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední změna: 13. sprna 2026.

Náměty na změny služeb operátorů (ISP) k ošetření internetové adikce

Mám náměty na změny/rozšíření služeb operátorů (poskytovatelů internetového připojení, anglická zkratka ISP za internet service provider) za účelem ošetření internetové adikce (adikce uživatelů internetu), ať již adikce na sociálních sítích (Facebook, Instagram, YouTube aj.) či na internetovém gamblerství (patologickém hráčství):

• Operátor (ISP) by měl poskytnout možnost nastavit si u operátora blok vybraných webů (blacklist/černoseznam). Vybrané weby si sice může uživatel zablokovat po své ose/svou cestou (Leechblock pro Firefox či Chrome či soubor "hosts" ve Windows), ale tam je příliš snadné to opět odblokovat.
• Operátor (ISP) by měl poskytnout možnost nastavit si u operátora odblokování vybraných webů formou whitelistu/běloseznamu. Tedy by si například uživatel zablokoval vše kromě internetového bankovnictví a emailu (novinky by pořád mohl číst přes veřejný internet).
• Operátor (ISP) by měl poskytnout možnost suspendovat (pozastavit, ale ne zrušit) internetovou službu na dobu určitou. Suspendovaná služba může pořád něco stát, např. pronájem modemu; dokonce by mohla stát stejně jako nesuspendovaná služba. Aktivace suspenze by též mohla stát netriviální poplatek, aby toho lidé frivolně nezneužívali. Zdůvodnění: potřeba službu znovu zavést může lidi odradit od adikcí řízeného obnovení.
• Problém: jak na (internetové) bankovnictví; k tomu viz odrážka níže.
• Pro ty informační potřeby, které nejsou senzitivní, lze užít veřejný internet (vlaky, supermarkety aj.), ale je otázka, zda by přesun tímto směrem nezpůsobil celkové zvýšení rizika kybernetického útoku na dotyčného. To by se muselo vyšetřit. 
• Stát by měl poskytnout podrobný návod, ideálně pod svobodnou licencí (např. GFDL či CC-BY-SA 4.0 International, ale přinejhorším jako veřejné dílo), jak internetovou adikci ošetřit jinou cestou, ideálně po vlastní ose. Pakliže někdo tvrdí, že jiná cesta nevyžadující zákonou úpravu stanovující nové povinnosti na straně ISP existuje, nechť své tvrzení doloží a onu cestu popíše. V této věci stát patrně indikuje psychoterapii a farmakoterapii/lékoléčbu. Nevýhoda psychoterapie je přinejmenším to, že dotyčný se často bude stydět ji vyhledat; nevidím oproti tomu důvod, proč by se dotyčný měl stydět např. za instalaci Leechbloku a před kým.

Přesné nastavení těchto služeb by se muselo doladit. Například by se muselo ujasnit, za jakých podmínek by si uživatel směl znovu požádat o odblokování oněch webů či obnovení internetu před nastavenou dobou.

Potřeba zákonné regulace: Jeví se mi jako méně pravděpodobné, že by internetoví operátoři takovou službu nabídli sami od sebe, byť myslitelné to v principu je. Zejména služba suspendování by zkušenostně uživatele mohla naučit, že mohou dobře fungovat i bez internetu, či že mohou využít veřejný internet jako zdroj informací (ale pozor na přístup k emailu přes veřejný internet, t.j. zda je to dosti bezpečné). Je-li pravda, že operátoři sami od sebe takovou službu nenabídnou, potom by jim nabízení takové služby mohl nařídit stát cestou zákona. Nicméně by problém chybějících nástrojů na straně operátorů/ISP mohl vyřešil i trh: některý z operátorů/ISP by začal nabízet službu blacklistu, whitelistu či suspendování jako zprvu unikátní diferenciátor (něco, co druzí nenabízí).

Někteří poskytovatelé internetu v Česku (velká trojka poskytuje i mobilní telefonii):

• Vodafone (dříve Oskar)
• T-mobile (dříve Paegas)
• O2 (vznikl z Eurotelu a Českého Telecomu)
• A další, včetně regionálních poskytovatelů. 

Je zablokování části webu na žádost uživatele porušením Millova principu újmy? Přijde mi, že nikoli: je to liberální subjekt (osoba) sám, který žádá o omezení svých možností či svobod a to na dobu určitou. Je však připustit, že některé žádosti pod touto hlavou by byly problematické, například kdyby liberální subjekt prodal sám sebe do otroctví a tvrdil, že je to on sám, kdo žádá o omezení svých svobod. Je tedy dlužno kritéria v argumentu zpřesnit; o tom možná později. Jedno z kritérii je, že prodej do otroctví je nevratný.

Zákonná průchodnost: Gemini tvrdí, že by případná právní úprava mohla narazit na Net Neutrality, na Nařízení - 2015/2120; zda to spletl nevím.

Srovnání s hazardním hraním na výherních automatech a jinde: na první dojem mi přijde hazardní hraní výrazně nebepečnější/škodlivější než internetová adikce; jeden u něj může přijít o značné množství peněz a dostat se do finanční tísně; ta může dopadnout i na druhé (jeho rodinu, aj.). Z toho nicméně nijak neplyne, že internetová adikce je neškodná a nezaslouží ošetřit.

Zda-li se týká problém pouze či hlavně dětí (osob do 18 let věku): nikoli. Započítáme-li internetové gamblerství pod hlavu internetová adikce, pak zjevně nikoli. Ale i jiné druhy internetové adikce, např. adikce na editování wiki, se zjevně netýkají pouze dětí. Osobní poznámka: podezírám, že mám internetovou adikci, a je mi téměř 49 let.

Související téma: minimální věk užívání sociálních sítí. Toto téma vedlo k legislativní úpravě v Austrálii a Británii. Lze však namítnout, že tyto legislativní úpravy nepřiměřeně zasahují do soukromí uživatelů internetu. Ale téma mi přijde topikální, k věci, či důležité.

Některá další opatření, i ta s nižší účinností proti adikci:

• Uživatel ukončí domácí internetové připojení, z toho důvodu, že služba suspendování se nenabízí. Je potřeba ošetřit různé klíčové scénáře internetu, jako je internetové bankovnictvní. Bankovní úkony však lze realizovat i na pobočce, byť by ta pobočka dnes byla někdy dále od bydliště než v minulosti, a onen úkon přímo tam dnes může být dražší (čili relativně nepraktické).
• Uživatel si instaluje blokátor Leechblock pro Firefox či Chrome, který umožňuje blokovat vybrané domény. Problém: snadné pro uživatele domény znovu odblokovat.
• Uživatel si upraví soubor "hosts" v operačním systému Windows přidáním blokovaných domén (C:\Windows\System32\drivers\etc\hosts). Soubor "hosts" může editovat pouze účet se správcovským oprávněním. Tady by byla možnost, že účet závislého/adikta nebude mít tato práva, a účet s těmito právy bude mít pouze něco jako opatrovník (ne nutně v technicky právním slova smyslu). Problém: snadné pro uživatele to znovu odblokovat.

Omezení článečku a náměty:

• Některé výroky by bylo možné/lépe prolinkovat na ověřující zdroje.
• Některé zdroje snad uvádí, že "online gambling" je návykovější/adiktivnější než tradiční "gambling". Lépe dohledat a zpracovat.
• Zkratka ISP je z angličtiny. Snad existuje i česká zkratka.
• Slovo "operátor" je možná užito nekonvenčně ve vztahu k ISP; vyšetřit. Na druhé straně "operátor" je prostě jenom provozovatel a není jasné, proč by internetoví poskytovatelé měli být "poskytovatelé", zatímco poskytovatelé mobilní telefonie měli být "operátoři". Spíš se to jeví jako terminologický artefakt (umělost?) konvence a historie.
• Není něco podobného nyní v U.K., díky onomu safety act či jak se to jmenuje?
• Neřeší nyní (červenec 2026) podobné téma Babišova vláda? Něco je v irozhlas.cz, 8. února 2026; něco je v seznam.cz, 6. červenec 2026.

Disclaimer: velká část myšlenek výše je z mé hlavy, ale po vytvoření iniciálního draftu/konceptu textu jsem text konzultoval s Gemini. Formulace z Gemini nekopíruji; používám ho pro obohacení myšlenek a námětů. Námět k tomu, že existuje internetová adikce, mám ze zdroje, který neuvádím, protože k tomu neudělil souhlas (ale neptal jsem se). Některé myšlenky zde prezentované jsem možná zmínil již zde: Wikiverzita: Uživatel:Dan Polansky/Internetová adikce.

Odkazy:

• Ulysses pact, en.wikipedia.org – Odysseus se snad nechal přivázat ke stěžni, aby odolal sirénám, tak česká Wikipedie (dodělat: odkaz např. na Britannicu); a mužům snad přikázal zalít uši voskem
• Rejstřík vyloučených osob (RVO), hazardni-hrani.cz
• Wikiverzita: Uživatel:Dan Polansky/Internetová adikce – vede další odkazy k tématu internetové adikce, které se v české terminologii někdy (často?) říká "netolismus"

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední změna: 14. července 2026.