Několik stížností na IDS JMK a námětů na zlepšení

(Původně chybně publikováno pod jiným URL, s chybnou představou, že problémy jsou s Českými drahami) 

Na úvod chci říct, že mi přijde systém veřejné dopravy v Česku geniální. A to se týká i Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK) a Českých drah. Máme tady báječně hustou dopravní síť, včetně MHD a mimo MHD pak vlaků a autobusů. Spoje jsou docela časté (zvlášť některé) a jezdí více méně na čas. Kdo se chce obejít bez auta (např. já), často bez větší bolesti může (ale lidé mají různé potřeby). IDS JMK zavedly v mnoha vlakových spojích klimatizaci, což řada cestujících ocení. Máme se v této věci zde v republice dost dobře. Ale ne vše je růžové. Někteří zaměstnanci vlaků IDS JMK se chovají k zákazníkům, jako by to byli trestanci, jejich děti či snad pes. Patrně si léčí nějaké komplexy méněcennosti; něco takového naznačil Gemini při jiné příležitosti. Takových zaměstnanců je sice malá menšina (řekněme každý desátý průvodčí?), ale mě tedy dokáží dokonale otrávit den. Co následuje je inspirováno filozofií uživatelnosti (usability) od Nielsena. Podle Nielsena je potřeba uživatele při testech uživatelnosti vysloveně instruovat, že testován je systém a nikoli oni, jinak se kvůli chybám cítí špatně. A další doktrína je, že putativní chyby uživatelů jsou často spíše designové defekty systému (například možnost smazat celý adresář napsáním a vložením "rm -r ." a to bez potvrzení uživatelem je podle mě hrubý designový defekt Unixu; další defekt je co se stane, když napíšete "ren *.txt *.bak" -- nejspíš přijdete v Unixu o data; zdroj inspirace: The UNIX-HATERS Handbook).

Následují incidenty (nepříjemné příhody) ve vlacích IDS JMK (IDS si je snad pronajímá od Českých drah, ale nerozumím tomu), které jsem zažil:

• Prasklá karta šalinkarty/tramvajenky (2026). Jel jsem vlakem IDS JMK. Přišla průvodčí. Ukázal jsem jí papírový zónový lístek IDS JMK bez zón 100 a 101 a pak z kapsy vytáhl šalinkartu čili tramvajenku ve formě platební karty (ta pokrývá ty dvě zóny). Karta byla prasklá. Průvodčí nepříjemným hlasem začala kázání. Začal jsem něco říkat, ale nenechala mě dokončit větu. Po jakési nepříjemné interakci se ukázalo, že k ověření stačí občanka. Požádala mě o číslo občanky, které si chtěla začít opisovat. To mě udivilo a místo toho jsem jí dal občanku (kartu), kterou pak byla schopná přiložit ke svému přístroji a ověřit, že mám šalinkartu zaplacenou. K tomu:
• Dobře. Chápu, že IDS JMK chce vytvořit incentivu/pobídku, aby lidé nepoužívali občanky místo šalinkaret. V tom případě nemám problém zaplatit manipulační poplatek 50 Kč za to, že museli ověření provést přes občanku (což trvalo méně než minutu). Ale jak jsem později zjistil, pokuta za nákup lístku až ve vlaku v IDS JMK stejně činí 50 Kč. Nějaké kázání, nepříjemné hlasy a podobně mě nezajímají; nejsem ničí dítě ani pes.
• Později jsem věc konzultoval s Gemini. Upozornil mě, že lze koupit jakousi klíčenku coby nosič šalinkarty a ta se mi možná jen tak nezlomí. Šel jsem na hlavní nádraží v Brně a koupil jsem si onu klíčenku. Je menší, vypadá robustně a opravdu se neláme. Stála pouhých 30 Kč. Prima, IDS JMK v principu umí problémy řešit. (Jsou to problémy, které zavedli oni: já jsem neudělil souhlas k náhradě praktické papírové šalinkarty nějakým elektronickým podle-mě-nesmyslem, ale dobře, má to i výhody.) Dobře. Zavedli elektroniku, která měla chyby, jako že se láme, a pak to napravili. A nyní. Jak vypadá zákaznický přístup ze strany průvodčí? Například následovně: "Pane zákazníku, IDS JMK se vám omlouvá, že vám prodal nepraktickou kartu, která se láme. Naštěstí pro vás máme řešení: můžete si místo toho koupit klíčenku za 30 Kč; ta se neláme." Dobře. To je možná příliš vlídné. Zkusme hruběji: "Pane, vaše povinnost je mít platný a funkční doklad o zaplacení šalinkarty. Příště si to dejte do pořádku. Upozorňuji vás na možnost zakoupit klíčenku, která se neláme." V principu taky ne zcela špatné, řekněme známkou ve škole za 4 (dostatečný, když už ne dobrý). A taky šlo takto: "Vážený zákazníku, omlouváme se, že jsme vám prodali kazový nosič dokladů o zaplacení [ono je to složitější; ty doklady na tom nosiči ani nejsou]. Máte-li občanku, můžeme naštěstí zaplacení šalinkarty ověřit jejím prostřednictvím". Dobrá. Ale rozumíme si. Jak si bude osoba drábského typu, s pocitem méněcennosti, léčit své komplexy vlídným prozákaznickým chováním? Těžko.
• Tutéž průvodčí jsem bohužel potkal ještě dvakrát a stejně se chovala neurvale, z jiných důvodů. Potřetí mě došla trpělivost a požádal jsem ji o služební číslo. Odmítla ho sdělit a ptala se, na co si stěžuji. Odmítl jsem stížnost sdělit a chtěl jsem služební číslo. Nedostal jsem ho. Nedaleko seděl cestující s modrými vlasy a tetováním, který mi řekl: "Pane, vy jste X", kde X je vulgární urážka. Něco jsem mu řekl; už nevím, co. Později jsem se vrátil na hlavní nádraží v Brně a ptal jsem se na přepážce, zda má průvodčí povinnost sdělit mi služební číslo; odpověď zněla, že ano. Ještě později jsem hledal v přepravních podmínkách IDS JMK, kde je tam taková povinnost specifikována, ale nic jasného jsem nenašel.
• Co jsem pochopil, průvodčí v tomto případě byla zaměstnankyní IDS JMK, které si vlak od ČD pronajímají; tak mi to bylo sděleno. Defekt by v konečném důsledku musel jít za IDS JMK a případně ostatními IDS (Vysočina např. má VDV). 
• Nákup lístku dvakrát ze strachu z průvodčí (2026). Jel jsem vlakem IDS JMK. Vidím nastupovat dvě starší paní, jak si povídají. Jedna paní měla označený papírový lístek, kde ono označení bylo mimo ono pole k tomu určené, což vzniklo patrně chybou označovacího přístroje ("validátor"). A ty paní si povídaly o tom, že ta paní si radši koupila další lístek, aby neměla problém s průvodčí. Vytřeštěně jsem to poslouchal.
• Označení lístku z "chybné" strany (2026). Omylem jsem si označil lístek z druhé strany než té "správné" a průvodčí to nepříjemným hlasem problematizovala. Pak jsem zjistil, že to byl lístek, který mi prodalo okénko IDS JMK a že okénko Českých drah prodává poněkud jiný lístek, který pro mě není tak matoucí a u kterého se mi tato chyba nikdy nestala. Nevidím, proč je problém udělat lístek, který má zpoloviny velké bílé pole k označení (druhá polovina obsahuje ochranné prvky), takže i vadný přístroj se do něj trefí, a kde jsou platné obě strany, totiž že obě mají ono bílé pole. Nielsen: při testování uživatelnosti je v právu uživatel, ne systém. Tento přístup lze přehnat (např. kočka v mikrovlnce), ale tady Nielsenova doktrína sedí: není problém zjistit, že v této věci dělají uživatelé často chybu a systém upravit tak, aby na chybu nebyl náchylný. A je tu ještě jedna věc: onen lístek prodávaný okénkem IDS JMK má údaj o počtu zón z jiné strany než je ono pole určené k označení a proto musí průvodčí při kontrole lístek otočit; lístek prodávaný Českými drahami (ale je to lístek na zóny IDS JMK) má pole k označení a údaj o počtu zón na téže straně; maličkost, ale potěší. že vůbec existují dva lístky stejného účelu je přidání zmatku na straně zákazníka, který si na něco zvykne a pak si neuvědomí, že mu někdo vydal něco trochu jiného. Může se tedy stát, že zákazník podvědomě jde označovat stranu, kde je počet zón, jak je zvyklý, ale tím u onoho jiného lístku udělá chybu; to je možná to, co se stalo mě. Ať tak či onak, někdo zanesl (ne nutně úmyslně) do systému novou past, do které může zákazník spadnout.
• Průvodčí s ozbrojenci (2026). Nastoupil jsem do vlaku (Vysočina, IDS JMK) a šel do místa, kde je přístroj umožňující nákup lístku ve vlaku. Tam ale stála průvodčí s dvěma jakýmisi ozbrojenci. Ozbrojence jsem ve vlaku ještě neviděl. Měli černý oděv a na něm červené nápisy, což mě nějak vadilo. Průvodčí na mě nastoupila, že v zastávce byl žlutý přístroj a že jsem si tedy podle pravidel měl koupit lístek tam a ne až ve vlaku. Snad měla podle pravidel pravdu. Byl jsem zvyklý, že ze zastávek, kde nebyl prodej jízdenek, šlo lístek koupit ve vlaku a to bylo velmi pohodlné. Tady tedy jaksi prodej jízdenek byl, byť strojový. Dobře. Došlo elektronizací k zlepšení zákaznického komfortu? Za mě ne; spíš byly vytvořeny nové pasti, do kterých zákazník může spadnout. Protože: pakliže v zastávce žlutý přístroj není a ani prodejna jiná (a takové jsou), pak naopak onen přístroj ve vlaku je určen k použití. Vůbec přítomnost toho přístroje ve vlaku sugeruje, že lístek lze zakoupit až po nástupu. A ten přístroj ja patrně aktivní i v zastávkách, kde jeho použití je proti pravidlům. Přitom jsou žluté automaty na téměř všech nastávkách, tedy je užití tohoto aktivního přístroje téměř vždy proti pravidlům; a vedle přístroje není žádný text s varováním, že jeho užití je téměř vždy proti pravidlům. A vědomí toho, že lístek do autobusu se nakupuje při nástupu, do toho zapadá. Podle mě tady někdo navrhl šikanózní systém? Kdo? Kdo je za to odpovědný? Která banda zcenzurováno?
• Napadá mě též, že tato nucená elektronizace je abuzus (zneužití či obtěžování). Když už ne mě, tak občanů v důchodovém věku (je mi 49). A tuto nucenou elektronizaci (namísto hotovosti) provádí státní kvazimonopolista. Dobře, ona nucená elektronizace je omezená: pořád lze např. koupit papírové lístky předem, např. na hlavním nádraží v Brně. Ale jistě není pohodlné nosit s sebou zásobu papírových lístků. Předtím to přece fungovalo dobře, z pohledu zákazníka. Enshittification/fekalizace? Ještě na to existuje jiná vulgarita, související etymologicky s jistou profesí. Dobře, třeba teď IDS JMK vyberou více peněz, protože lépe podchytí lidi, kteří systém předtím zneužívali a někdy nezaplatili vůbec, když jeli ze zastávky, kde nebyla prodejna. Ale stojí to za ono snížení zákaznického komfortu? Já bych místo klimatizace měl radši vědomí, že si nikdo vůči mě nebude hrát na drába a přinejhorším mě v klidu nechá zaplatit 50 Kč pokutu; nekrachuji a rád bez nějakých divadelních výstupů ze strany průvodčí (název profese by asi spíš měl být vynucovačka či donutilová; připomeňme od známého humoristy, že kdo v donucování uspěl, jmenuje se Donutil) pokutu zaplatím.
• Nákup lístku nenápadně selhal (2026). Koupil jsem si lístek elektronicky ve vlaku, nebo jsem si to alespoň myslel. U průvodčí se však nepodařilo nákup ověřit. Průvodčí byla relativně slušná, byť trochu nepřjemná, a nechtěla pokutu; šel jsem znovu k tomu zařízení s tím, že si tedy lístek koupím, a když jsem to vyklikal, tak jsem si všiml, že to na obrazovce píše, že nákup se nezdařil. Ten nápis mi nepřipadl dostatečně křiklavý; fotografii jsem nepořídil.
• S tím souvisí něco, co mě osobně výsostně irituje: kdo má důkaz o zaplacení. U papírového lístku jsem já držitel důkazu: lístek má ochranné prvky a otisklou časovou známku. U karty žádný důkaz nemám a až se zase bude po mě někdo vozit (ne všichni!), nemám se jak bránit. Z toho, co rozumím, ten důkaz ani na kartě není; ta pouze dává identitu, pomocí které se přistoupí do informačního systému. Mě toto v principu nevyhovuje; jsem z toho nervózní. Ten, kdo proti mě vynucuje/utočí, je zároveň ten, kdo si schraňuje mé obranné prostředky. Na této úrovni popisu to na mě působí absurdně, byť to není zase tak dramatické. Konečně ponechané riziko je pokuta 50 Kč, jen kdyby se to obešlo bez výstupu připraveného v dramatickém kroužku. (Jsou různé divadelní spolky pro amatéry. Třeba by je průvodčí mohli vyzkoušet jako alternativní seberealizaci. No já taky.) Konečně v tomto případě se mi průvodčí ani neomluvila za chybu na jejich straně; třeba si myslela, že to byla moje chyba, že jsem si jejich chyby nevšiml.
• Ukázání zónového lístku bez šalinkarty vedlo k hrubosti (2010?). Incidenty výše jsou z let 2025 a 2026, zatímco tento už je hodně dávný, možná 2010. Ve vlaku jsem ukázal zónový lístek IDS JMK, ale šalinkartu jsem nechal v kapse. Průvodčí se zeptala "a ještě něco?".Vytáhl jsem šalinkartu, tehdy papírovou. Průvodčí přešla do velmi kárného tónu, jako že jsem měl povinnost ukázat šalinkartu bez vyzvání (a nikoli, jak říká Sobota, bez vyznání). Šalinkartu držela v ruce, stejně jako můj lístek, a vypadalo to, že mi ji nechce vrátit. Vznikl z toho jakýsi konflikt. Dnes bych považoval za lepší jí nabídnout uhrazení pokuty, což by možná ale kárný tón neošetřilo. Dodnes praktikuji to, že šalinkartu ukazuji až na vyzvání, protože je to pro mě pohodlnější, a téměř žádnému průvodčímu to nevadí. Vlastně nastal incident tohoto druhu jednou a právě jednou, a přesto si ho s rozhořčením pamatuji.
• Neregulované kopání do míče v hale nádraží (2026). Na hlavním nádraží v hlavní hale jsem nedávno (dnes je 13. srpna 2026) viděl jakéhosi člověka ve skupině, jak si kope míčem, snad fotbalovým. Měl přidrzlý výraz, tolik moje pozorování či posouzení. Míč se skutálel k jednomu z procházejících cestujících. Můj dojem, možná subjektivní: provokace. Po jistých událostech, které nepopisuji, jsem si všiml člověka z ochranky. Ptal jsem se, zda je to kopání míčem v pořádku. On mě upozornil, že hlídá jakési zvratky na zemi, což jsem akceptoval. Později jiný člověk z ochranky onoho podle-mě-narušitele oslovil, což nemělo kýžený efekt. Kopání míčem pokračovalo dál. Závěr: kdo má lístek označený ze špatné strany, je někdy peskován. Kdo omylem užije matoucí(?) (protože téměž vždy zakázaný?) automat na lístky ve vlaku, je někdy peskován (a nebo pakliže to zakázané není, tak už je peskování zcela špatně). Kdo obtěžuje ostatní provokativním kopáním míče v hale, kope dál. Ve prospěch IDS JMK dlužno říci, že jsem nikdy v životě nic takového (kopání do míče v hale) neviděl. Na druhé straně jsem zaregistroval jakési kritické zprávy z médií ve vztahu k hlavnímu nádraží. Přátelé. Přece je to nádraží hezké a vlaky IDS v tolika ohledech prima. Musí to být?
• Přirážka vzdor nefungujícím žlutým automatům (2026). Přišel jsem na nádraží v Králově poli, Brno a chtěl si koupit elektronicky lístek, ale nefungoval žlutý prodejní automat. Vytofil jsem si jeho zprávu o nefunkci na mobilní telefon. Nastoupil jsem do vlaku. Přišel průvodčí. Řekl jsem, že nefungují žluté automaty a že prosím lístek pro tolik a tolik zón. Prodal mi lístek. Podívám se na lístek a je tam pokuta 50 Kč. Neřekl mi, že mi účtuje pokutu. Ptal jsem se, zda mi účtuje pokutu i přesto, že mám důkaz, že automaty nefungovaly. On se ptal jaký. Ukázal jsem mu foto z mobilního telefonu, kde je i datum i čas. Podíval se na to. Pak se mě zeptal, zda vím, že si mohu lístek koupit i automatem ve vlaku. Nevěřícně jsem na něj hleděl. Po chvíli zírání na tuto osobu jsem něco otráveného řekl, něco jako zda se mi chtějí omluvit, že nefungují automaty, on se neomluvil a odešel. Dobře, měl jakoby pravdu. Skutečně jsem si mohl koupit lístek v tom automatu ve vlaku, i když by mi mohl vyčíst, že to na zastávce, kde je žlutý automat, nesmím, jak se mi stalo v minulosti. Nu což. Jiný den jsem zjistil, že nejspíš nebudu první člověk s touto zkušeností. Nastoupil jsem do autobusu v Tišnově, poté, co jsem se neskutečně naštval a řekl si, že tento den už vlakem s IDS JMK nepojedu. K řidiči přiběhla nějaká paní s prosbou, zda by jí prodal lístek na vlak, že nechce platit přirážku. S úsměvem jí lístek prodal. Dovtípil jsem se, ale nevím to pozitivně, že ten den též nefungovaly automaty. Dobře. Přirážka 50 Kč je prkotina. Tady jde asi psychicky o jakousi úctu a sebeúctu spíše než o 50 Kč. Umím si i představit organizaci, která nechá cestující cestovat zdarma na to konto, že jejich automaty nefungují a za instalaci elektronické techniky jsou odpovědní oni, ostatně oni ušetřili na platech prodejců jízdenek. (Na nové nádraží v Králově poli, podle mě zbytečné bez téměř žádné objektivní užitné přidané hodnoty, tady někdo peníze má. Na platy prodejců jízdenek nikoli. Dobře, to dost možná zadala a realizovala jiná organizace než IDS JMK. A nádraží nově poskytuje bezbariérový přístup.)

Milé chování nad hranici požadavků slušnosti:

• Milá průvodčí při protipravidlovému nákupu lístku ve vlaku. Byl jsem naštvaný a nastoupil jsem do vlaku IDS JMK schválně bez lístku, abych viděl, co se bude dít, připraven zaplatit pokutu 50 Kč. Přišla průvodčí, upozornila mě, že mám povinnost je koupit si lístek předem a že příště už to bude pokuta. Řekla to milým, neagresivním hlasem. Za mě na jedničku. Jako výhradu lze uvést, že toho lidé mohou zneužívat. A v tomto směru by mi vůbec nevadilo, kdyby komunikovala normálně bez emoce (ani ne nějak výrazně mile, ale také ne drábsky jako na psa) a já zaplatil 50 Kč pokutu; za mě prima.
• Nekontrolování šalinkarty. Často průvodčí šalinkartu nekontrolují a tak ji nemusím vytahovat. Mě je to příjemné, i když by to jakoby kontrolovat měli, aby nikdo nemohl podvádět.
• Průvodčí radil cestujícímu, že mu pro žádanou cestu stačí levnější lístek (než ten, který si již předtím koupil). Nevím, zda tím nepoškozoval zájmy zaměstnavatele. Buď jak buď, přístup je to vysloveně prozákaznický. Zjevně někteří průvodčí vidí svoji práci jako službu zákazníkům a mají radost, že mohou sloužit. (Jiní mají radost, že za nefunkčních žlutých automatů mohou naopak naúčtovat pokutu  Kč.)

Střípek v mozaice závadného chování:

• Muž v uniformě IDS JMK se abuzivně choval k holčičce v supermarketu (2026). Nakupoval jsem v supermarketu a vidím a slyším nějakého muže u automatické pokladny, jak podle mě abuzivním tónem pohání holčičku, která skládala zboží do tašky či čeho (dost možná jeho dcera či jiná příbuzná). Všiml jsem si, že muž byl v jakési uniformě. Podíval jsem se blíže, a co to vidím: nápis IDS JMK. Toto není incident vůči zákazníkovi; je to nicméně střípek do mozaiky toho, co za lidi zaměstnává IDS JMK. Přinejmenším už nebyl ve službě a tak nemusel mít na sobě uniformu; tím by nedělal ostudu zaměstnavateli. 

Nevím, jak tyto věci řeší Jančura s jeho žlutými vlaky (RegioJet), konkurent Českých drah (a ještě existuje další konkurence v osobní dopravě, včetně Leo Express). České dráhy jsou kvazimonopolista; na velké většině tratí vlaková konkurence není, byť je tam ještě v principu konkurence autobusů (kde se lístek může koupit při nástupu do spoje) a osobních aut. Jedno je mi jasné: kdyby z místa jely dva vlakové spoje, a jeden z dopravců byl znám tím, že se chová slušně a že když už dojde k incidentu, je naprosto přímočaré ho zarekordovat/zaznamenat online s užitím služebního čísla, které mi zaměstnanec bez diskuze (žádné pokud a ale) musí poskytnout, jel bych s ním a na druhého dopravce už si ani nevzpomněl (až na jiné nevýhody; věci bývají složitější).

Bylo by řešením zvýšit konkurenci na železnici v Česku? (Jak? Přidáním další konkurence? Privatizací Českých drah?) Snad ano, ale toto řešení mi není sympatické. Peter Hitchens si stěžuje, že privatizace železnic v Británii vedla ke zhoršení služeb (Hitchens 2009 a Hitchens 2024). České dráhy přece nejsou špatné, či? Ale protože je to státní kvazimonopolista, musí počítat s veřejnou kritikou a s veřejným review a zvedáním defektů/připomínek. Defekty si může tento podnik opravit a být ještě lepší. Špatní zaměstanci z kola ven; stejně je jich malá menšina. (Uvedl jsem, že by to mohl být každý desátý průvodčí, ale možná je to každý padesátý; nevím. Mě stačí málo, abych byl otrávený ještě několik měsíců poté, co se vůči mě někdo choval nepříjemně policejně vynucovacícm způsobem, když stačilo zaplatit pokutu 50 Kč.) A k odpovědnosti může být přiveden ministr dopravy. Náprava je přímočará; stačí ji nařídit shora.

Dotknu se ještě specificky možnosti privatizace Českých drah. Současné dráhy mají téměř jistě solidaritní efekt a to považuji za velmi dobré, z mého hodnotícího pohledu. Čili: některé tratě a spoje jsou i mírně ztrátové a ty jsou dotované z těch ziskových spojů. A tak mají lidé na malých či odlehlých vesnicích alespoň nějaké spojení. Ano, někdo tu solidaritu musí zaplatit, například obyvatelé Prahy, kteří mají svítící dopravní značky (co si pamatuji), jak ožralí milionáři, mají výborný přístup do škol (Univerzita Karlova aj.), do nemocnic, do televize a jejích soutěžních pořadů, do parlamentu aj. Lidé v Praze se mají velmi dobře a přece mohou být solidární s někým, kdo bydlí na vesnici (solidární jsou pochopitelně i obyvatelé jiných měst). Ano, to je semisocialismus, aspekt, který byl realizován za ČSSR. Mě to neuráží. Jde mi o svobodu, ne nutně o manchesterský kapitalismus devatenáctého století, jak ho připouští i Popper (kritik marxismu), když cituje úmrtí chlapce přepracováním v továrně. Cíl Sametové revoluce bylo jednak radikálně zvýšit svobodu (včetně svobody slova a dále takzvané ekonomické svobody) a jednak učinit ekonomické změny směřující ke kapitalismu ve smyslu soukromého (private, v kontrastu k osobnímu) vlastnictví výrobních a jiných kapitálových prostředků. A například svoboda slova a cestování se může realizovat i tehdy, pokud se neimplementuje plně kapitalismus. Ale to je poněkud mimo téma a dost možná jsem tu věc posoudil zjednodušeně; to by bylo na debatu s někým, kdo by mi chtěl oponovat.

Není vlastně 50 Kč pokuta dohromady s divadelním kázáním vstřícná v tom, že ono vyslechnutí kázání je forma disincentivizace/odrazení a bez ní by pokuta musela být vyšší? Snad; nevím. Já radši zaplatím vyšší pokutu bez divadla, které je mi velmi nepříjemné. A ukazuje se jasně, že tuto formu disincentivizace používají pouze někteří. Když je to tedy taková úmyslná, vlastně vlídná, forma, dobře: asi by pak všichni průvodčí měli podstoupit divadelní kurz, kde se naučí jednat zhurta, skákat do řeči, apod., aby se princip aplikoval konzistentně/soustavně uniformě.

Ohledně chybějícího služebního čísla Gemini namítá, že stačí uvést datum, čas, číslo vlaku a úsek vlaku. To mi nevyhovuje; přijde mi to příliš složité. Datum a čas dám dohromady, ale ta čísla musím někde vyčíst na vlaku. (Navíc mi průvodčí neřekla, že mi sice služební číslo nedá, ale že pomocí těchto údajů si přesto můžu stěžovat.) Předně však entita vykazující podle-mě-závadné jednání je průvodčí a chci tuto entitu jasně identifikovat v daném kontextu (kontext je dopravce). Chápu, že občanské jméno je citlivý údaj, ale služební číslo snad ne (nebo je-li, nechť to někdo někde vyargumentuje).

Nemohou služební čísla vést k šikanózním koordinovaným stížnostem (jako že se skupina lidí domluví, že budou zvedat falešné stížnosti)? To nevím. Předně by ty stížnosti měly být rozumně nezávislé a rozprostřené v čase. Stížností by třeba muselo být 10 nezávislých než by to mělo dopad na zaměstnance. Dopad by zkraje mohl být jen jakési školení, což je sice obtěžující, ale nemusí vést ani k vyhazovu ani k snížení platu či odebrání prémií (to přijde až později). Snad by šlo i nějak vyšetřit, zda jsou stížnosti textově (výrazivem? stylem?) nějak podobné; nevím. V čase GenAI jsou možné nové způsoby útoku. Ať je to jak chce, nechť tedy provozovatel tuto věc argumentuje na svůj náklad, ať je jasné, proč se služební čísla nesdělují.

Vlaky vs. autobusy (IDS JMK). Všechny incidenty výše jsou z vlaků, nikoli z autobusů. Přijde mi, že princip obsluhy jízdenek v autobusech pro šikanu/semišikanu otevírá malý prostor. Zákazník si lístek kupuje u řidiče, když nastupuje, nebo se tam lístkem prokáže (a to i elektronicky). Po nástupu do vozu už ho nikdo nekontroluje, nebo jsem to nezažil. Když jde o výběr pracovníků a jejich psychologický profil, řidič autobusu má jako hlavní pracovní zařazení bytí řidičem. Musí umět řídit autobus. Na to musí mít zkoušky a řidičský průkaz. Často ho baví řízení autobusu; řada lidí se řízením osobního auta baví. Oproti tomu je takzvaný "průvodčí" ve vlaku (což není; vlakem mě neprovází) kontrolor a vynucovač v jedné osobě. Nemusí se osvědčit jako řidič vozidla, s odpovědností za to, že vozidlo nenabourá a zdraví cestujících není ohroženo. Je to osoba profilovaná jako kontrolor a vynucovač, tedy s náběhem na roli policie. Tady je možná součást problému s vlaky. I tam však, a to musím připomenout, se řada "průvodčích" chová slušně.

Na začátku jsem zmínil kontext informační a výpočetní techniky a sice operační systém Unix, k němuž podobný je Linux. Tady musím nejspíš říci toto. Co všechno si různí dodavatelé informační a výpočetní techniky dovolí odevzdat uživatelům k užívání, to je vrcholná nestydatost. Oproti tomu jsou IDS JMK (a České dráhy) vlastně zlaté. Ale informační systémy alespoň neprovozují divadlo, kázání, kárání aj., alespoň ne pomocí pro člověka typických emočních prostředků. Zato dokáží i tak vytvořit neskutečné množství frustrace a ztraceného času a pozornosti (nebo i dat?), a to také není zanedbatelné. Užívá-li někdo FreeMind a má pocit, že je to nestydatě špatný software, pak jsem se coby spoluautor/rozšiřitel střelil do vlastní nohy. No FreeMind je svobodný software doručený neplacenými dobrovolníky a existuje k němu řada placených alternativ; FreeMind není kvazimonopolista.

Některé principy/požadavky, které by podle mě měly platit/se uplatnit:

• PDP1: Zaplatil-li někdo jízdenku apod., způsob prokázání zaplacení by neměl být rozhodující. Zda se tedy prokazuje šalinkartou nebo občankou by nemělo být rozhodující, ale dopravce smí žádat manipulační přirážku za jím nepreferovaný způsob ověření.
• PDP2: Nastane-li chyba na straně dopravce (např. selhalo spojení vlaku s informačními systémy), zaměstnanec by se zákazníkovi měl omluvit, alespoň pro formu (byť by třeba ne zcela upřímně).
• PDP3: Nastane-li chyba na straně zákazníka, zvlášť chyba, kterou zákaznici dělají často, dopravce smí žádat nějakou formu finanční kompenzace (jinak by zákazníci chybu mohli dělat schválně, aby si ušetřili jízdné), ale nesmí hrát drábské divadlo. Může podat poučení, ale nikoli povýšeným tónem policie, učitelky mateřské školky, drába apod.
• PDP4: Pakliže dopravce není schopen opravit jednoduše opravitelnou designovou chybu uživatelnosti (třeba kvůli paralyzující byrokracii či zaměstnávání neschopných návrhářů systémů), dopravce nesmí přenášet stres na zákazníka a naopak se má omluvit. Pakliže například přístroj označil lístek příliš daleko za bílým polem, dopravce se musí omluvit zákazníkovi za vadný či vadně nastavený přístroj a nikoli ho peskovat. Pakliže zákazník označil lístek z "chybné" strany, dopravce se musí omluvit za to, že není schopen dodat lístek, kde jsou obě strany, tj. rub a líc, platné (nebo by musel někdo vysvětlit, proč je to designový cíl).
• PDP5: Dopravce nesmí do vlaku instalovat automat na jízdenky, jehož použití je v drtivě většině zastávek protipravidlové (proti pravidlům skrze přítomnost žlutého nákupního automatu na zastávce/stanici; lutá barva je jde IDS JMK) nebo musí dopravce zajistit technickou cestou, aby ve všech okamžicích, kdy je užití automatu protipravidlové, automat na obrazovce poskytoval relevantní hlášku a technicky odmítal nákup jízdenky realizovat.

Proč se principy/požadavky výše mají kodifikovat v na internetu veřejně přístupném dokumentu: zákazník si v případě pochybnosti otevře dokument ve svém mobilním zařízení (iPhone, Androidí telefon, iPad, Androidí tablet, aj.) a relevantní citaci z dokumentu zaměstnanci přečte. Následkem toho již zákazník neargumentuje obecnou slušností (kterou patrně různí lidé chápou různě) nýbrž dokumentem zaměstnavatele.

Pakliže se státním zaměstnancům veřejný oversight/kontrola nelíbí a příliš je stresuje, mají možnost si od stresu a přepracování (pokud nějakého) odpočinout v soukromé sféře, ne-li? Já bych si naopak myslel (ale data na to nemám), že se přece ve státní sféře nemají zase tak špatně; plat je snad často horší, ale méně práce a stresu (bych si myslel, jak říkám). To hovořím o průměrech, nikoli o každém jednom případě.

Ještě jiné řešení, ale nevím zda se to dle zákona smí, by bylo, že dopravce jako organizace pošle do systému provokatéry či snad mystery shopping. Vzpomeňme na film Grand restaurant pana Septima, kde pan Septim (herec Louis de Funès, v tomto filmu i jeho Muskatnuss, Herr Müller!), v restauraci trochu provokuje, aby zaregistroval vadné chování zaměstnanců. Ti se podle mého posouzení chovají nadmíru dobře, jenom si snad z něho dělají legraci, když se ho ptají, zda by chtěl přinést ředkvičku či tak něco, nebo jogurt. Takže provokatér by dělal přesně ty věci, které by mohly vést k drábskému chování a pak by zarekordoval defekt sám. Výhodou proti zákaznickému rekordování je, že zde organizovaná šikana zvenčí není možná. A tito provokatéři by věc nějak mohli brát na kameru i s audio, takže by měli důkazy; ovšem nevím, co s důkazy udělá GenAI. Nevím, zda se něco takového v jiných zemích a organizacích děje. Je to jakoby ošklivé, nicméně na ošklivé lidi. Provokací však nemyslím nějaké vysloveně ofenzivní chování, jako např. urážky. Tím myslím jen to, že ten provokatér/mystery shopper si např. jde koupit lístek až ve vlaku ze zastávky, kde je žlutý automat (což je tedy snad proti pravidlům), chová se navenek zdvořile a slušně, ale pakliže je průvodčí příliš příkrý, pořídí o tom záznam.

Co může dělat koncový zákazník na své straně:

• Koupit si lístek s ignorováním toho, že má zákazník šalinkartu pro Brno a jeho zóny 100 a 101. Následek: zlomená šalinkarta není problém a proaktivně neukázaná šalinkarta také není problém. Následek: vyjde to dráž.
• Koupit si pro šalinkartu klíčenku, která se neláme nebo se láme méně.
• Obrnit se hroší trpělivostí. Jak se to dělá?
• Omezit komunikaci na minimum. Zaplatit bez řečí pokutu, vědět, kolik pokuta činí, a co nejdříve požádat o souhlas s ukončením komunikace. Zda to naopak nebude nakonec k horšímu nevím.
• Nasadit omluvný tón a hrát s důležitými osobami ono divadlo, které si žádají. "Omlouvám se, příště si dám pozor". Někdo to umí. To možná, když to jeden umí, funguje nejlépe. Něco takového radí Dale Carnegie ve své knize Jak získávat přátele a působit na lidi. Kdybych se dokázal častěji touto knihou řídit, žilo by se mi o mnoho lépe.
• Koupit si něco jako celoroční celostátní lístek na dráhy. Díky tomu už si ani nemusí pamatovat, jak dlouho zónová jízdenka vydrží. Karta IN 100 pro 2. třídu stojí bratru 22 000 Kč. To je připuštěno docela hodně, bratru 1840 Kč měsíčně. Jenže to je přesně ten druh karty, který snadno praskne, přijde mi. Omezení: nepokryje nevlakové části IDS, včetně autobusů. Nepraktické.
• Místo vlakem IDS JMK jet autobusem IDS JMK. Je to spíše nepraktické, ale někdy docela schůdné. Autobusy otevírají výrazně méně cest k šikanóznímu jednání (viz též výše). Často snad nemají kamery, nebo jsem to nepostřehl.

Co může udělat IDS JMK:

• Zavést principy výše (PDP1 aj.)
• Zrušit/deaktivovat prodejní stroje ve vlacích. Tím se uzavře několik cest k šikanóznímu chování a lístková situace se pro zákazníka zpřehlední.
• Zavést: Nefunguje-li žlutý prodejní automat, cestujícímu se jízdné odpouští. Tím se realizuje jistá ztráta, za kterou si ale IDS JMK může sám; ostatně ušetřil mnoho peněz na prodavačích lístků.
• Zveřejnit report (pdf?) před a po zavedením změn ohledně výběru jízdného, který "dokáže", že změny mají ekonomický význam a nejsou především způsob, jak si nějaké osoby či jejich sítě ukájí své mocenské, šikanózní aj. psychologické choutky/potřeby.

Alespoň tangenciálně související téma jsou reklamy na železnici, které se nyní objevily v Brně a okolí. Tento defekt jde dost možná za organizací Správa železnic; zda v tom hrál nějakou roli IDS JMK nevím. Tato reklama se často realizuje formou elektronických displejů s pohyblivými krvky. Považuji to za odpudivou, nebetyčnou drzost. Podle mě je reklama užívající hyperstimulující, silně barevné, pohyblivé prvky neetická (klíčová slova "dopamin", artificiální chyták pozornosti, Jerry Mander aj.). Ano, i hyperstimulující televizní reklama je podle mě neetická, nikoli však textová reklama od Googlu, ale zase videoreklama na YouTube je podle mě neetická. Na YouTube ani na televizi se nemusím dívat, ale vlakem přece lidé cestují do práce aj. Vezměme si hlavní nádraží v Brně: stojím v hlavní hale, které obsahuje krázné zdobné prvky (nová hala bude nejspíš nějaký modernistický či dokonce brutalistický hnus). A v této krásné hale mohu pozornost chtě nechtě poutají velké blikající reklamní displeje. Za peníze všecičko? Think of the things you could do with that money, give to the charity, give to the poor (Tim Rice, myslím). Možné řešení: plošný zákaz elektronických reklamních displejů na území města Brna; a to se pak dotkne nejen drah.

Poznámky k terminologii:

• kvazimonopolista: Technicky vzato České dráhy nejsou monopolista a to ani v sektoru osobní vlakové dopravy, protože mají konkurenci. Říkat jim však oligopolista už by však bylo podsazené, protože de facto téměř monopolista v tomto sektoru jsou. Jako řešení jsem vybral slovo kvazimonopolista s užitím alienantního/privativního prefixu kvazi-. Lze se dohadovat, zda by byly lepší prefixy pseudo- či semi-; mě přijde kvazi- dostatečně dobrý.

Apropó (na tangentě), k české Wikipedii: kdo nevyplní shrnutí editace je někdy blokován. Kdo do shrnutí editace vyplní např. "aktualizace", blokován není, byť je toto shrnutí informačně nevyplnění téměř ekvivalentní. Vidím jakousi souvislost s tématem tohoto článku: vynucovat hovadinky bez ohledu na podstatu věci.

Výhrady k textu:

• V konečném důsledku se u mě snad vždy jednalo o chování zaměstnanců IDS JMK a nikoli Českých drah. Proto je možná nadpis zavádějící. Sice jsem to na mnoha místech poupravil, ale zcela uspokojivé to není. Moje odpověď: snad se problémy v principu týkají všech integrovaných systémů a nikoli pouze IDS JMK, a nakonec i Českých drah. A z odkazu níže plyne, že i na České dráhy jsou zvedány stížnosti v tomto duchu. Zapracování principů/požadavků výše do pravidel těchto integrovaných systémů (nebo upravených) by přeci věci mohlo pomoci. Principy jsou zveřejněny pod svobodnou licencí, dle níže. A pakliže mě někdo požádá, mohu je zveřejnit i jako veřejně dílo (například mi lze napsat email z rozhraní na Wikislovníku a jiných wiki).
• Vždy se jednalo o vlaky IDS JMK a nikoli o autobusy JDS JMK, což titulek nezohledňuje.
• Jistě lze mnoho dalšího v textu zlepšit. Připomínky můžete zvedat v komentářovém systému Bloggeru/Blogspotu, nebo je můžete i poslat emailem.
• Text neobsahuje tabulku odkazů na přepravní podmínky integrovaných dopravních systémů, ani Českých drah, ani na takovou tabulku neodkazuje, ne-li?
• Sice jsem v textu provedl úpravy tak, aby se nehovořilo o Českých drahách, ale nedodělky zbývají. Námět privatizace Českých drah je v principu irelevantní tak dlouho, dokud problémy jsou s IDS JMK a nikoli obecně s Českými drahami či VDV. A další.

Odkazy:

• České dráhy, wikipedia.org
• Seznam integrovaných dopravních systémů v Česku, wikipedia.org
• Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje, wikipedia.org
• Konkurence dopravců v osobní železniční dopravě v Česku, wikipedia.org
• Seznam českých železničních dopravců, wikipedia.org
• VašeStížnosti.cz - České dráhy, a.s., vasestiznosti.cz
• Je lanovka na Petřín turistická past?, 5. listopad 2023,  kanál Kluci z Prahy, youtube.com – hlášení o nesympatickém (ne-li rovnou šikanózním) chování jistých pražských kontrolorů (novináři: Janek Rubeš a Honza Mikulka)

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední změna: 9. listopadu 2026.

Střední věk dožití v České republice čili naděje dožití - příklad

Zvažoval jsem toto vložit do české Wikiverzity, ale zatím to zveřejňuji zde. Licence převzetí do české Wikiverzity neumožňuje; to bych musel přidat duálně GFDL, což nečiním a zveřejňuji pouze pod CC-BY-SA 4.0 International.

Položky: střední věk dožití * naděje dožití * value at risk * statistická veličina vs. skutečnost * Česká republika * Jihomoravský kraj * muž * 49 let * zdravotní stav * rok určení 2026 * konzultace s profesionálem.

Chci určit svůj střední věk dožití, pro začátek daný znaky 1) muž, 2) občan ČR, 3) 49 let. Využiji k tomu data statistického úřadu. Zkusím to napsat tak, aby i ostatní si mohli určit svůj střední věk dožití. Pro někoho bude co následuje triviální. (Později: aha, další znak: 4) obyvatel Jihomoravského kraje.)

Střední (někdy se říká "očekávaný") věk dožití je statistiká veličina (říká se jí též naděje dožití; viz též článek z csu.gov.cz, odkud cituji "Začněme tím složitějším, tj. střední délkou života neboli nadějí dožití"; viz též Wikipedii). Jeden se může dožít o hodně méně či o hodně více. Ještě by šlo spočítat value at risk, např. takový věk dožití, že pravděpodobnost, že se dožijete méně, je 10 %. To nevím, zda umím a zda na to máme data. Někdo by na to asi musel udělat aplikaci, pakliže by data byla. Zatím value at risk nepočítám. (Value at risk se užívá ve finančnictví, včetně bankovnictví, soukromém investování a dost možná i pojišťovnictví.)

Uvědomění si středního věku dožití v daném okamžiku života je dobré pro racionální životní plánování.

Důležité je rozlišit střední věk dožití v okamžiku narození od středního věku v pozdějším okamžiku života. Z hlediska epsilontiky se střední věk dožití i střední rok úmrtí mění s každou sekundou; ale tuto hru hrát nebudu a ani neumím. Střední rok úmrtí s každou odžitou sekundou roste: s každou uplynulou sekundou odpadly rizikové události, které v ní nenastaly ale mohly.

Dobře. Jsem muž narozený v ČR a dlouhodobě žijící v ČR, je mi 49 let, narozen v roce 1977 a jsem obyvatel Jihomoravského kraje. Mám další znaky, ale ty do určení svého středního věku nezapočítám. Započítáním dalších znaků by se (statistický) střední věk změnil. Například bych mohl chtít znát specificky obyvatele Brna, třeba proto, že se možná o něco rychleji dostane do nemocnice, ale zase třeba žije v horším ovzduší. Ty rozdíly jsou spekulativní; statistika by ukázala, zda je to vůbec poznat. Zase činit analýzu příliš složitou může spíše vést k chybám a jakési pseudopřesnosti.

Našel jsem následující odkaz:

• Naděje dožití v krajích., csu.gov.cz (sada OBY04BKT01)

Vykliknul jsem Jihomoravský kraj a věk 49. V řádku 2024-2025 jsem pro sloupec muži našel 30,73. Součtem 49 a 30,73 dostávám 79,73, zaokrouhleno 80 let. Tedy mám za sebou cca 50 let a před sebou cca 30 let, na střední hodnotě. Jenže. Rizikoaverzně (pro opatrnost) musím započítat i svůj zdravotní stav. Tuto část analýzy si nechám pro sebe. A dále není rizikoaverzně dobré místo value at risk brát střední hodnotu (jenže value at risk neumím).

Výhrada: nevím, zda je postup výše správný. Ideální by asi bylo se obrátit na profesionálního konzultanta, který to bude schopný potvrdit, případně započítat nějak můj zdravotní stav. Musel bych zjistit, zda taková profesionální konzultační služba (placená) existuje. Komerční zdravotní pojišťovna by v principu mohla údaje pro takové analýzy schraňovat/vést, taková, která by realizovala opravdové pojištění a nikoli přerozdělovací daň. Někteří lidé mají princip čistě komerčního zdravotního pojištění za neetický: lidem, kteří mají špatný zdravotní stav, čistě komerční zdravotní pojišťovna účtuje vyšší pojistné na to konto. To takzvané zdravotní pojišťovny v Česku nečiní a takzvané zdravotní pojištění v Česku pravé pojištění není; je to primárně solidaritní přerozdělovací daň. (Je hezké být solidární s chudými a nemocnými.) Dobře, to bylo poněkud na okraj.

Proč jsem měl zvolit řádek 2024-2025? Protože je nejaktuálnější? Nevím. Pakliže bych zvolil řádek 2001-2002 (jako že se rizikoaverzně bojím, že tomu nerozumím a udělal jsem chybu), dostal bych 26,23 let. To by dalo celkový věk 75,23 let, zaohrouhledno 75 let.

Ze zvědavosti jsem se po analýze výše zeptal Gemini:

"Jsem muž žijící v Jihomoravském kraji a je mi 49 let. Jaký je můj střední věk dožití?"

A on odvětil:

"Pro muže ve věku 49 let v Jihomoravském kraji činí naděje dožití (střední délka života) zhruba dalších 27 až 28 let. Celkový věk dožití se tak pohybuje okolo 76 až 77 let."

Oproti tomu jsou dva údaje určené mnou výše 80 let a 75 let, ale nejsem si jistý, který je správně.

Odkazy:

• https://www.kurzy.cz/ekonomika/vekove-slozeni/prumerny-vek-doziti/ - lze vykliknout parametry a obdržet údaj
• https://csu.gov.cz/produkty/obyut_cr  Naděje dožití podle pohlaví - roční časové řady
• https://data.csu.gov.cz/datastat/dash?aPolozka=OBY04B&fTab=tree - odkázáno z odkazu výše 
• https://data.csu.gov.cz/datastat/data/VYBER/OBY04BKT01?vSet=1&vSel=1 - Naděje dožití v krajích 

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; datum změny: 20. září 2026.

Ke kritické práci s Wikipedií, ať již českou, anglickou, či jinojazyčnou

Skeptik či pesimista může namítnout, že Wikipedie je natolik neseriózní a nespolehlivý zdroj, že je lepší do ní ani nenahlížet. Je to podle mě ne zase tak špatný přístup, ale zároveň mi přijde, že existuje něco jako rozumný kritický způsob práce s Wikipedií, zvlášť s anglickou Wikipedií. Pokusím se nastínit některé principy či myšlenky.

Některé kritické otázky při čtení článku ve Wikipedii:

• Je mnoho vět řádkově ozdrojovaných? Nebo jsou reference pouze na konci? Nebo nejsou reference vůbec?
• Jaký je objemový poměr mezi řádkově referencovanými větami a nereferencovanými větami? 
• Pro českou Wikipedii: vede článek i českojazyčné zdroje? Je hlava článku vůbec podložená/substanciována českými zdroji? 
• Při nahodilém výběru řádkových referencí k větám: opravdu je věta substanciována/podložena citovaným zdrojem?
• Jaké námitky či návrhy na změnu byly zvednuty na diskuzní stránce článku?
• Je celková kompozice/organizace podezřelá?
• Vykazuje článek něco jako křiklavou novolevicovou orientaci?
• Je článek na téma, které podléhá politickým zájmům? Např. matematika a fyzika méně podléhají politickým zájmům než zeměpis/geografie a dějepis/historie.
• Jakou zajímavou informaci dává porovnání s jinojazyčnou Wikipedií, např. českou proti anglické a německé nebo i francouzské?
• Vznikl český článek pouhým překladem z anglické Wikipedie, často ze staré revize? Nebo je to naopak článek pro české reálie, jako je česká geografie/místopis, česká historie, české události aj., kde je zvýšený zájem místních téma zpracovat na svůj náklad? Někdy či často je zájem o původní zpracování i pro nečeská témata.
• Je pro dané téma vhodná Wikipedie v lingua franca (angličtina, bývala u nás němčina, dříve v Evropě latina), jejíž články sleduje obecně násobně více očí než české, nebo je vhodná i česká Wikipedie? (Částečně redundantní k otázce výše.)
• Ukazuje pohled do historie revizí malý počet editorů, dávající podezření na nízkou úroveň scrutiny? Zase malý počet editorů nemusí být na škodu; tak jednoduché to není.
• Je-li počet editorů malý, mají editoři v uživatelské stránce uvedenu kvalifikaci související s oborem nebo i jinou kvalifikaci, jako je akademický titul, bytí studentem oboru aj.? V anglické Wikipedii např. editují někteří vysokoškolští učitelé tak přiznaní; někoho takového jsem snad viděl v souvislosti s počítačovou vědou (konvenčně se říká "informatikou").
• Lze z historií editací identifikovat pravděpodobné editory, kteří článek ovládají? Zase ovládání nemusí být ještě nutně věcně špatná věc: mohou článek bránit před poškozením. Ale je to věc hodná pozornosti při kritickém hodnocení článku.

Výše uvedený seznam otázek představuje ambiciózní přístup, představující mnoho práce pro čtenáře. Nicméně alespoň princip nezávislého ověření jinde je doporučeníhodný. Je-li čtenář někdo, kdo pracuje na bakalářské či magisterské práci, může si však značnou část tohoto ambiciózního přístupu dovolit (výraz "ambiciózní přístup" jsem si vypůjčil z německého textu ke specifikaci/regulaci Basel II, po paměti; snad jsem to nepopletl, i když to je tak trochu jedno).

Některé hodnotné aspekty Wikipedie:

• Wikipedie jako větami indexovaný katalog seriózních zdrojů, často online. Platí pro věty obsahující řádkové reference. Pozor však, že tento katalog může být zaujatý, např. vylučující neseriózní pravicové zdroje, zato ponechávající podobně neseriózní levicové zdroje.
• Wikipedie jako dobrý katalog dalšího čtení/externích odkazů, ale tento aspekt oslabují ti, kteří toto další čtení (externí odkazy) mažou či silně redukují a to často hromadně a bez nuance (viděl jsem v anglické Wikipedii).
• Wikipedie jako zdroj kanonických českých hlav (názvů článků). To se zase často nedaří.
• Wikipedie jako zdroj hypotéz k nezávislému ověření.
• Wikipedie jako často relativně seriózní zdroj pro matematiku, fyziku a další politice nepodléhající či málo podléhající obory, zvlášť ta anglická. I geografie má řadu témat, která politice spíše nepodléhají, ale např. politické přiřazení Krymu politice podléhat může (nemusí; nedíval jsem se).
• Aj. 

 Rizika i na pohled dobře ozdrojovaného a organizovaného článku:

• Může být různými způsoby zaujatý. Je-li např. americká (U.S.) akademie dominovaná novolevicí (říká se jí "moderní levice"), jak tvrdí někteří američtí konzervativci, pak zdrojování ze "spolehlivých" akademických amerických zdrojů vytvoří novolevicově zaujatý článek; příklady nechybí.
• (Podbod na stejné odrážkové úrovni) Problém výše se může týkat i jinojazyčných akademií než anglickojazyčných. Bylo by tomu tak tehdy, pokud by zaměstnání v často státní či státem placené sféře častěji hledali lidé levicově orientovaní, nebo naopak, kdy by nevědomý (či vědomý) střet zájmu měl tendenci vést k posunu směrem k levicové orientaci ze strany akademiků (nekousejte do ruky, která vás živí; koho chleba jíš, toho píseň zpívej apod.). Ale: může to být složitější. Řečeno jasněji: pakliže levice spíše podporuje financovaní akademických zaměstnání a pravice méně (někdo z těch nových pravicových politiků v Česku snad hrozí definancováním), pak akademický zaměstnanec má objektivní zájem (subjektivní ne nutně) podporovat levici.
• (Podbod na stejné odrážkové úrovni) Z výše řečeného nijak neplyne, že pravice je neutrální, když jde např. o klimatickou změnu. Např. kdo věří ve všemohoucího Boha, ten se přece žádné klimatické změny nemusí bát, protože všemohoucí intervenující Bůh vše může zachránit a to v jakkoli špatném stavu. Neutralita je neutrální, ani levicová ani pravicová.

Příklad z anglické Wikipedie: chcete-li vědět o "Single Unix Specification", článek "Single UNIX Specification" mi přijde jako jeden z nejlepších zdrojů na internetu, i když https://www.unix.org/overview.html je silný konkurent. Je to téma, které Britannica jen tak nezpracuje. Na konci článku je seznam externích odkazů, který jsem tam snad z velké části vložil já a nikdo ho ještě nezredukoval.

Příklad z české Wikipedie: napadl mě jeden velmi pečlivě ozdrojovaný a zpracovaný článek, ale nechci ho platformovat či zviditelňovat zde, kvůli jeho tématu. Počkám, až si vzpomenu na jiný článek. Ale jako sebepropagace: mnou původně založený článek Vyplachování nosu mám za dost možná nejlepší v češtině na internetu; nevím. Dobré články by neměl být problém najít; mají na to kategorii.

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední změna: 17. září 2026.

Sytě červená by v architektuře měla být zakázána či přísně regulována

(Hodnotící komentář je zadarmo.) Byl jsem nedávno na výletě v malebné obci u řeky Svratky, v malebné přírodě. Postával a posedával jsem u rybníčka v obci, pozoroval vodní ptactvo a zajímavě komponované stromy v parčíku za rybníčkem a díval se po okolí. Všechno hezké, až na jednu věc, která mi byla jako trám v oku. A sice jakási požární stanice. Měla čerstvě natřené stěny, s užitím přísně šedé (bez teplé příměsi) a sytě červené. Přišlo mi to silně nevkusné. Ostatní budovy mi přišly prima, některé velmi prima.

Je to jak připouštím na první pohled subjektivně vkusové, nikoli objektivní fakt jako je hmotnost, objem či rozměr kladiva. Já bych argumentoval, že silně červená má pro člověka vrozený význam a k tomu by se mělo přihlédnout. A pakliže by se voliči v drtivé většině shodli na regulaci barev, pak už je to alespoň intersubjektivní. Ostatně by jinak i hodnocení krasobruslení bylo subjektivně vkusové, přijde mi.

Pro ilustraci jsem našel jiné případy online. Jeden článek hovoří o požární stanici v Přerově. Za mě to druhé foto v článku vypadá naprosto šíleně, ona velká plocha sytě červené. Jenže pozor: "Ocenění v soutěži Stavba roku 2020 Olomouckého kraje putuje letos i Hasičskému záchrannému sboru Olomouckého kraje." Aha, tak ono je to naopak velmi zdařilé. Nu což. Jiný podobně vypadající případ je patrně zatím návrh požární stanice v Žamberku. A jiný je Jaroměř | Požární stanice. Hledáním výrazu "požární stanice červená" bez uvozovek v Googlu jsem našel podobných případů řadu. To jsou věci.

Dobře, červená jakoby tematicky sedí k ohni, což je téma požárníků/hasičů. Ale k tomu by stačila snad nějaká méně sytá cihlově červená. Mají např. Lesy České republiky své administrativní budovy natřít na sytě zeleno? Nebo že by Povodí Moravy natřelo administrativní budovy sytě modrou? Estetika dětských plastových kostek? Za mě nebrat.

Mám právo tyto budovy hodnotit? Proč ne? Nejsem v odborné komisi, pravda. V čem spočívá odbornost této komise? Humanitní estetická studia? A nejsem studovaný architekt. Můj neodborný estetický názor nemusí nikoho zajímat. No nemusí.

A co svoboda stavitelů a architektů? Měli by se podřizovat nějakým úzkoprsým, řekněme maloměšťáckým estetickým normám? Tak dobře. Má se architektura budov podřizovat vůbec nějakým normám? Může stavitel budovy řekněme "zhyzdit" obec dle libosti, protože "ohyzdný" není objektivní predikát, takže "zhyzdit" stejně nic neznamená, jen štěkání axiologického estetického psa? Co na to kolega Wittgenstein? Nebo nějaká kritika estetického rozumu (titulek mi žádné dílo od Kanta nenachází, ale našel jsem kapitolu "Critique of Aesthetic Judgment" v díle "Critique of Judgment")? Nevím. Vím jen, že kdyby mi do FreeMindu někdo nabídl ikony, které mám za "hnusné", tak bych je odmítl. Otázka je, zda bych dokázal jejich "hnusnost" (či mírněji "nehezkost") nějak artikulovat, rozvést do slov. Ovšem ke kulturnímu (a tedy i estetickému) relativismu musím připustit, že jsem kdysi viděl průkazové foto z jiné kultury s červeným pozadím namísto řekněme bílým. S údivem jsem na to zíral.

Ještě ekonomický pohled. V obci, kterou jsem navštívil, je hotel, byť je relativně malá: řádově 1000 obyvatel. Patrně do obce lidé rádi jezdí, jinak by se hotel neuživil, i když komplikací je to, že nedaleko obce je velmi hezký hradovitý hrad, žádný pražský "hrad" bez podle mě typických poznávacích prvků/znaků hradu. Někdo by mohl mluvit o ikonickém hradu, což je idiom patrně převzatý z angličtiny. Co když se už lidem v obci nebude tolik líbit a méně lidí bude navštěvovat onen hotel? Mohla by taková architektonická intervence (zásah) snížit ziskovost hotelu? Má tedy hoteliér počítat nápady architektů jako operační riziko, řekněme? No dobrá, jedna budova to nejspíš moc nepokazí, že ano. Ale v principu by problém vzniknout mohl, zvlášť, kdyby "odvážnou" architekturu začaly realizovat další budovy, povzbuzené první vlaštovkou. Zbývá už jen u rybníčka otevřít odvážnou nuda pláž. Svoboda nade vše, nebo? Anything goes (cokoli se smí? cokoli funguje?), napsal (pseudo-)filozof, který si zapomněl udělat volný večer. Ale dobře, třeba by přijela novou architekturu obdivovat klientela s modrými či zelenými vlasy a ziskovost hotelu zachránila. Snad by ony syté křiklavé barvy budov seděly k sytým křiklavým barvám vlasů. Nevím.

Jako výhradu k textu uvádím, že cihlově červená střech mi jaksi nevadí, ale s hlavou "sytě červená" by se mohla svézt též. Červená střech s pálenými taškami je sice snad též nějak sytá, ale je cihlová a není tak ostře sytá či křiklavá, jako příklady odkázané výše.

Otázky:

• Jsou v Evropě země, jejichž zákony či vyhlášky regulují vzhled domů, včetně barvy?
• Co si o těch sytě červených budovách zpříkladněných výše myslí lidé v Česku? Podle nich prima?
• Liší se vkusová preference v průzkumech ohledně otázky výše mezi evropskými zeměmi? Jak?

Můžete zkusit Gemini k otázkám výše, chcete-li, nebo jiný GenAI.

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; datum změny: 17. září 2026.

Pokračující orwellizace České republiky v některých směrech, včetně kamerové a obrazovkové

Úvod. Ten titulek je, to připouštím, trochu clickbait protože některé klíčové prvky orwellizace se České republiky netýkají, pokud správně vidím. (Stejně však můj blog čte málokdo. A myslel jsem, že moje příspěvky Google většinou nenajde, ale to už není pravda, jak ukazuje hledání sekvencí slov v článcích obsažených? Hledání Googlem "Millův princip újmy" však můj článek nenašlo, zato hledání "stát nesmí omezit jedince s užitím zdůvodnění" ho našlo, 15. září 2026.) Na druhé straně některé prvky orwellizace se zjevně nachází v míře podle mě nezdravé a stupeň roste. Jedním znakem v Orwellově slavném románu 1984 byly všudypřítomné kamery a obrazovky. Tak se na to podívejme.

Vlak na jižní Moravě. Jedu v roce 2026 vlakem IDS JMK, linka S3. Ve všech vagónech na mě kouká kamera; to nebývalo. Ve skutečnosti na mě často kouká hned 5 kamer, jak jsem napočítal. Ve všech vagónech vidím obrazovky s pohyblivými prvky; přesun do jiného vagónu nepomohl. Někdo se snaží upoutat mou pozornost, jak poukázal Jerry Mander ve své kritice televize. Někdo mi, řekl bych, doslova krade pozornost. Dobře, mohl bych mít disciplínu a dívat se jinam. Jenže evolučně vyvinuté lidské systémy pozornosti se poutají na jisté druhy vizuálních fenoménů/jevů/podnětů, zejména více pohyblivých a barevně silnějších (žlutá, červená aj., místo pastelově/nesytě modré, zelené, hnědé aj.). Toto jsem si neobjednal a toto jsem neodsouhlasil. No dobrá, jsem jen malý občan, nikoliv jeho veličenstvo či vašnost. Dlužno dodat, že to se netýká všech S-linek. Linka S3 je jakýsi bez otevírání dveří průchozí vlak s barvami sedadel šedé a růžové/vínové, bez pohodlných opěradel na hlavu do boku (viz tento dokument).

Podchod na nádraží v Krpoli. Procházím v roce 2026 novým podchodem na nádraží v Králově poli v Brně. Z obrazovek na mě "bliká" reklama. A koukají na mě kamery. To nebývalo.

Hlavní nádraží Brno. Vstupuji v roce 2026 na nástupiště hlavního nádraží Brno. Z jakýchsi obrazovek na mě koukají či "blikají" reklamy. Reklamy "blikají" i v hlavní hale. To nebývalo. Někdo zkouší jakýsi "railreklam". Odkázaný web se patrně domnívá, že červeně svítící reklamní obrazovka jisté firmy není pro ostudu; alespoň ji ukazují na webu jako chloubu. Zakázat? Proč ne? Za peníze prodáme pozornost zákazníků, my státní kvazimonopolista? Abychom tím financovali zbytečné nákupy vlaků, které nikdo doopravdy nepotřeboval, protože ty staré vlaky byly funkčně adekvátní? Nebo nebyly? Na druhé straně je dost možné, že organizace uzavírající smlouvy s railreklam a provozovatelé vlakových linek jsou dobře oddělené entity a dávat reklamu do souvislosti s nákupem vlaků je chybné.

Kamera v MHD. Jedu v MHD šalinou ("tramvají") či trolejbusem a kouká na mě kamera. 

Kamera v domě. Vejdu do vchodu bytového domu a kouká na mě kamera.

Kamera v supermarketu aj. Nakupuji v supermarketu a jsem na kameře. (Hraje hudba a snad jsem i slyšel supermarket nabízet hlasovou reklamu v supermarketu. Dobře, v některých supermarketech hudba nehraje. Zakázat hudbu ve všech supermarketech a jsme na jisté straně (souhlasí-li lid se mnou); za mě prima. Stejně jsou supermarkety oligopolisté či semioligopolisté; o pořádný polymarket/mnohotrh se zde nejedná.)

Elektronické trackování/sledování. Nakupuji lístek IDS JMK elektronicky a systém mě trackuje, včetně místa a času mého pobytu. Platím v supermarketu kartou a systém mě trackuje. Browsím po internetu a někdo mě trackuje, alespoň poskytovatel internetu, ale nejen.

Sledování skrze mobil. Operátor mobilní sítě nejspíš ví, kde jsem.

Kamery a bezpečnost. Dobře, kamery jsou snad pro zvýšení bezpečnosti (blikající obrazovky se silnými barvami a pohyblivými prvky těžko). Asi. Nebo ne? Mohlo by to naopak snížit bezpečnost v tom, že by záznamy mohla nějaká entita zneužít? Nevím. Jak se soudruhům z ČSSR podařilo udržet dobrou bezpečnost bez kamer? Sítí práskačů/udavačů? Nevím. Došlo v roce 1989 k prudkému zhoršení bezpečnosti? Dokážeme ukázat stav před a po zavedením kamer a potrvdit metodami empirické vědy, že kamery zvyšují bezpečnost? V U.S.A. je přece také spousta kamer, ale bezpečnost mají podle statistik špatnou. Nechce se mi věřit, že by společnost důvěry mohla být nahrazena kamerami; v U.S.A. je např. násilí ve veřejném dopravním prostředku zachyceno na kameře a pak to ukáží média, ale statistiky to dolů stlačit nedokáže, co vidím (přesná metoda by byla složitější; někdo může argumentovat, že bez kamer by U.S.A. byly ještě méně bezpečné).

Emoce a důstojnost. Je mi z těch kamer a obrazovek čím dál víc smutno, někdy vztekno. Podle mě je to nedůstojné. A tedy vlastně proti ústavnímu pořádku České republiky, protože proti Listině, jež je podle ústavy součástí ústavního pořádku. Cituji: "(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno." Ne, moje lidská důstojnost podle mě zachována není; připouštím však, že tento požadavek Listiny je neobyčejně přísný a v praxi nerealizovatelný. Dokud to však někdo nezruší, je to tam. Viz též moje review Listiny.

Právo na neužívání elektroniky. Petr Kolman, právník a publicista, argumentuje, že občan nemá mít za povinnost užívat bankovní účet, mobilní telefon aj. Nevidím, jak se s tím potkávají žluté prodejní automaty systému IDS JMK (jihomoravská doprava včetně vlaků). Alespoň automaty pořád umožňují označení ("validaci"?) papírových lístků, nicméně ty lze nyní zakoupit ve výrazně méně stanicích. Snad lze pořád zakoupit jakýsi rolující lístek, ze kterého si někdo utrhne žádaný počet zón (já to neužíval, ale znám někoho, kdo ano). U tématu orwellizace je to k věci: kdo nemá bankovní účet, o tom neví banka, kolik a u kterého prodejce platil. (Já mám bankovní účet. V tomto směru jsem soukromí oželel.)

Elektronické samoobslužné poklady, které se ne tak dávno (2023 či dříve) objevily v supermerketech, jsou též na Kolmanovo téma výše: kdo nemá bankovní účet a k němu kartu fyzickou či na mobilním telefonu, nezaplatí. Já jsem měl např. ve zvyku vybírat peníze z bankomatu a pak v supermarketu platit hotově. Nyní už, to připouštím, užívám často samoobslužné pokladny a platím kartou. I jinde často platím kartou. Jeden si zvykne a už o tom nepřemýšlí. Ale je to dobře? Zpět k pokladnám: Forbes 2024 uvádí, že na západě se od takových pokladen ustupuje; na druhé straně "V Česku je však situace úplně jiná: zákazníci i řetězce si samoobslužné pokladny oblíbili. Podle letošního průzkumu organizace Stem/Mark je pozitivně vnímají čtyři z pěti Čechů."

Brno mi vnutilo elektronickou šalinkartu (tramvajenku), což snad není zcela od věci. Chci papírovou, byť bych i za to musel platit něco navíc, řekněme až 10 % z ceny. Opakovaně mi vydali jakési jakoby bankovní karty coby nosič (což je pouze prostředek identity a nikoli nosič lístků), které se mi zlomily. Žádný ze zaměstnanců mě neupozornil, že lze koupit klíčenku místo karty; to mi sdělil až Gemini. Dobře, o sledování a orwellizaci to možná tak moc není; je to o nucené digitalizaci, která mě čím dál více pije krev. (Jsem programátor, softwarový inženýr a tvůrce softwaru. Nasazení softwaru podle mě má být rozumné, nuancované a diferencované, nikoli slepé. Když už, často je lepší použít jednoduchou techniku jako je e-mail namísto zavádění separátních uživatelských identit, siloizovaných informačních systémů apod. Čili tam, kde byste v minulosti užili papírový dopis, nově užijete elektronickou poštu, a ta je i často plnotextově vyhledávatelná s možností využití příloh.)

Možná asymetrie práva pořídit obrazový záznam. Při jedné neshodě s průvodčí IDS JMK mi tato odmítla sdělit služební číslo (na hlavním nádraží mi pak sdělili, že na to neměla právo). Pořídil jsem si její foto, abych měl důkazy o tom, s kým že jsem to jednal. Podrážděně mi sdělila, že to bylo porušení GDPR, což se mi nezdálo. Pak jsem našel, že jsem možná porušil něco ještě jiného. Foto jsem později radši smazal, abych jeho držením nic neporušil. Dobře. Pakliže já pořídit foto nesmím, pak je to za mě brutální asymetrie moci, kdy entita, kterou je IDS JMK, mě smí neustále "šmírovat" na kameře ve vlaku i jinde, prověřovat mou identitu klíčenkou šalinkarty aj., zaměstnanci se mnou někdy mluví jak se psem či trestancem, a já nemohu de fakto vědět služební čísto zaměstnance (třeba na to de jure mám právo, ale to nevyšlo), jeho jméno (chápu, ale on mé jméno snad na displeji vidí po přiložení klíčenky šalinkarty, stejně jako mé foto) a nakonec ani fotografii. Přitom oni pořizují videozáznam a já chtěl pouze statickou fotografii. Nejsem právník; třeba jsem řadu věcí špatně pochopil.

Kamera zachytila násilí na nádraží a policie pátrá po pachatelích. Podle zpráv CNN Prima News z 10. září 2026 a jiných médií zachytila kamera násilné napadení (nejen?) ostrahy v Brně na hlavním nádraží (byla to ostraha a nikoli policie; to by mohlo vysvětlit, proč nemohli proti útočníkům/narušitelům zasáhnout účinnými donucovacími prostředky). (Podle novinky.cz se to stalo 1. srpna. Již 3. srpna zveřejnila iDnes článek o patrně téže události.) Policie prý pátrá po útočnících/pachatelích. Jestliže však kamera nepostačuje k identifikaci útočníků, pak její kladný dopad na bezpečnost není jasný; zase třeba snímky přece jen nějak poslouží k potvrzení identity, pakliže však někdo vůbec zajistí alespoň podezření na konkrétní osoby. Podle zdroje: "Po brutálním útoku zůstali oba členové ostrahy nádraží v krvi. Jejich zranění, zejména hlavy, si vyžádala ošetření záchranářů." To by mohlo pomoci vysvětlit, proč při incidentu s mužem kopajícím míčem v hale téhož nádraží (viz můj jiný článek) ostraha postupovala nedůrazně; mohla se chtít vyhnout násilnému střetu. Proč tam nebyla policie a pouze ostraha, pakliže se tedy jednalo pouze o ostrahu? Opravdu se ostraha musí bát upozornit osoby, ať již podezřele vyhlížející či nikoli, že se tam nesmí kouřit? Zase přece by ostraha nemohla volat policii jenom proto, že chce někoho upozornit na zákaz kouření. Dobře, to je poněkud na tangentě. Zřetelně k věci je toto: opravdu zvyšují kamery bezpečnost a jaké empiricky vědecké důkazy (nikoli "argumenty", "logické" či jiné) pro toto máme?

Výhrady k textu:

• Kamery a obrazovky (snad vlastně jedno zařízení) nejspíš nepatří k nejodpudivějším rysům Orwellova románu 1984. A ty nejodpudivější rysy se Česka netýkají. Z tohoto důvodu působí dost možná užití slova "orwellizace" v titulku bulvárně, nemístně křiklavě a alarmisticky. Mohl bych na to konto článek stáhnout (zrušit zveřejnění) nebo vymyslet jinou hlavu/nadpis. Jako jistou obhajobu nejasné přesvědčivosti lze uvést, že anglofonní odkazy níže přece jen spojují Orwella se "surveillance" (řekněme dozorováním či sledováním). Dobře, přidal jsem do titulku "v některých směrech", takže už ta výhrada není tak ostrá.
• U odkazů níže nejsou uvedeni autoři a datumy. Zdroje nejsou klasifikovány podle politické orientace, až na jeden.

České odkazy:

• Digitální zpupnost státu. Stát nechce vaše peníze, chce, abyste měl bankovní účet | Názory, 12. září 2026, Petr Kolman, lidovky.cz
• Proč je starší generace proti digitalizaci?, reddit.com

Anglické odkazy:

• Orwellian Tech: Did Orwell’s Tech Predictions Come True?, discoveryuk.com
• From Orwell to Snowden: How Surveillance Became Normalized, nbcnews.com
• Orwell knew: we willingly buy the screens that are used against us, aeon.co – pravicový/konzervativní web, myslím

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední změna: 17. září 2026.

Zbytečné nové nádraží v Králově Poli a schodek státního rozpočtu

Úvod. V roce 2025 bylo otevřeno nové nádraží v Králově Poli (patrně psáno s velkým p, proč už), Brno, namísto starého, včetně nové nádražní budovy. Údajně stálo cca 3,5 miliardy Kč. Starší zdroj uvádí 2,95 miliard Kč; to byl nejspíš původní plán. Česko má opakovaně a dlouhodobě schodek státního rozpočtu, místo toho, aby v době slušného hospodářského růstu byl tento přebytkový. Toto nádraží je podle mě z objektivně funkčního hlediska téměř zbytečné, nahrazující funkčně adekvátní artefakt, staré nádraží se starou budovou. Stavět něco takového (metaforicky drahou rtěnku, pokud vůbec) za doby schodku rozpočtu mi přijde nemoudré. Snad to mělo být v rámci takzvaných investic do dopravní infrastruktury, ale o investici v přísně ekonomickém slova smyslu se podle mě nejedná, protože to ani v principu není budoucí příjem generující výdaj peněz nebo nějakou jinou objektivní utilitu generující výdaj. Když myslím v principu, nemyslím tím, že zákazníci budou platit za vstup do budovy nebo za jízdu po nové dálnici, nýbrž to, že by se např. řidičům v principu vyplatilo mýtné platit. Nedokážu si představit, že by někdo chtěl dobrovolně platit za něco takového peníze, když obvykle jde přímo na perón a tam si pomocí žlutého automatu koupí elektronicky lístek, nemluvě o tom, že by musel jakoby platit za vstup do nové budovy, kde by si ale zdarma mohl sednout do staré budovy stojící hned vedle, aby tento myšlenkový experiment fungoval (nová budova nenahrazuje prázdné místo). Dobře, jedná se tedy o spotřebu? Intuitivně mi přijde, že ano, ale tak se to nejspíš účetně neklasifikuje. Takže se to nejspíš vykáže jako "investice", libě znějící slovo ve výkazu "úspěchů" vlády.

Keynessiánský pohled. Lze argumentovat, že se tím pomohlo české ekonomice zvýšením agregované poptávky na dluh. Jistě, stavební firmy dostaly zaplaceno, stejně jako jejich zaměstnanci. Ale v konečném důsledku si někdo na rtěnku musel půjčit. A tentýž keynessiánský efekt fiskální politiky na dluh by se dostavil, kdyby stavební firmy postavily zbytečný betonový sloup v poli. Ještě lepší keynessiánský efekt by se obdržel tím, že by ten sloup potom jiná stavební firma zbourala (další zvýšení agregované poptávky; ještě více peněz dělníkům a firmám a dokonce i další odvody na daních; k tomu keynessináský multiplikátor). Je-li pravda, že stavbu rtěnky z části platila pravicová vláda Petra Fialy, pak to už je prostě jenom absurdní. Dále je otázka, zda v letech 2017-2022 byl tak špatný růst v ČR, aby to keynessiánskou politiku vůbec ospravedlňovalo alespoň v principu. Např. v roce 2018 byl růst 2,8 %, stejně jako v roce 2022, byť zrovna v roce 2023 byl nula; záporný byl v letech 2017-2025 jen za covidu v roce 2020; viz i jiné datové body v odkázané tabulce. Vzhledem k tomu, že v Česku cca neroste populace, mi přijde růst nepřepočítaný per capita (na osobu) ve výši 2,8 % vůbec ne špatný, i když kvantitativně pořádně analyzované to nemám. Možná heuristika/pravidlo palce: za nepřítomnosti ekonomického poklesu žádné keynessiánství (podpora růstu na dluh) a pěkně držet rozpočet na uzdě. Ale dobře, i kdybychom chtěli za každou cenu realizovat keynessiánství v letech 2022-2026 či kdy, pak lze přece najít výdaj peněz, který je skutečně užitečný, ne-li?

Estetika. Zda je nové nádraží hezčí než to staré je věc vkusu, nikoli objektivního faktu. Já například mám onu agresivně oranžovou barvu užitou na nádražní budovu za nevkusnou (a barva je užita i zevnitř). Dobře, stará budova působila omšele. Je otázka, zda ji bylo možné "občerstvit" bez demolice. Ale i kdyby nebylo, když nejsou peníze a máme místo toho dluhy, tak není vhodný čas na nákup velmi drahé rtěnky. Dobře, řekněme, že je můj vkus menšinový a velké většině lidí se oranžová nová budova líbí. Pak ale pořád je snad tato rtěnka koupená na dluh je příliš drahá. Dále k tvaru. Mě se ten vnější tvar nelíbí; ty ostré špičky mi přijdou agresivní a nevlídné. Nic takového jsem nikde neviděl, ale nejsem zase architektonický fajnšmekr. Čili to celé na mě působí agresivně, možná cize, jakoby z jiné planety. Z horší planety.

Environmentalistika. Stavba je zjevně oproti alternativě nedemolovat neekologická, ale to asi stejně málokoho zajímá.

Financování. Které entity to spolufinancovaly? Kraj? Patrně stát. A patrně se podílela Evropská unie. Čili ano, schodkově hospodařící stát zafinancoval část této drahé rtěnky. Aha, našel jsem toto: "Projekt Rekonstrukce ŽST Brno-Královo Pole je spolufinancován Evropskou unií z Fondu soudržnosti v rámci Programu Doprava 2021–2027. Celková výše způsobilých nákladů projektu dosahuje 3 140 068 240 Kč. Míra podpory EU je 80,75 % ze způsobilých nákladů, výše dotace tak činí maximálně 2 535 605 103 Kč. Národní financování zajišťuje Státní fond dopravní infrastruktury." To oslabuje můj antikeynessiánský argument výše. Přesný údaj o částce zaplacené českým státem nenalézám.

Nové hlavní nádraží v Brně. Apropó. Bylo by ještě možné zabránit přesunu hlavního nádraží v Brně? Mě přijde i škoda té podle mě krásné budovy, krásné i zevnitř, a podezírám, že nová budova bude funkcionalistická ("ornament je zločin") a mě nelibá. Bylo k tomu v roce 2016 referendum. V něm nebylo splněno kvórum (které je podle mě scestně vysoké; k tomu jiný příspěvek ode mne). Výsledek referenda je podle odkázaných lidovek.cz tento:

"Z lidí, kteří hlasovali, se 80,94 procenta vyjádřilo pro modernizaci železničního uzlu při Nádražní ulici v centru Brna a 67,89 procenta pro otevřené návrhové soutěže.

Pozor, že kdyby přišla k referendu i celá bojkotující opozice, procento pro zachování místa nádraží by bylo o moc menší. Patrně i v roce 2026 existují spolky usilující o zachování starého nádraží či staré polohy. Věci však řádně nerozumím; třeba existují opravdu silné argumenty pro přesun. Argumenty pro přesun snad zahrnovaly kapacitní problémy. To je na separátní analýzu.

Práce médií v této věci. Popperův kritický racionalismus hovoří jasně, alespoň v mém výkladu: racionální myšlení je kritické, hledající chyby, nevýhody, vyvrácení, argumenty proti aj. Jaké nevýhody či vyvrácení k novému nádraží poskytla média hlavního proudu, včetně Českého rozhlasu? Nic moc. Dobře, Český rozhlas napsal:

'„Mělo to něco do sebe, ty staré budovy,“ říká jeden z cestujících, ale doplňuje, že ta nová je krásná a čistá. Jak zjistil na místě redaktor Zdeněk Truhlář, podobně hodnotí nové prostředí i další cestující.'

Čili vlastně všechno cajk (v pořádku). To jako žádné opravdu záporné ohlasy nelze sehnat? Dobře, možná jsem v malé menšině. Předpokládám též, že cestující, kteří přímo ze své kapsy nic nezaplatili, hodnotí nové prostředí, ale už nehodnotí, kolik ta rtěnka stála, i proto, že na to se jich redaktor opomněl zeptat, např. "Co říkáte na to, že nové prostředí stálo 3,5 miliardy Kč"? (To je při cca 400 000 Brňanech cca 9000 Kč na jednoho, ale jakou to má vypovídací hodnotu nevím; platila to z velké části EU a dále český stát; zase otázka je, kolik je skutečných uživatelů tohoto nádraží (a úžeji oné budovy) a další otázka je, která jiná nádraží si spíše zasloužila renovaci.) Zjednodušeně/schematicky: co se líbí je otázka líbivosti; kolik to stojí a kdo to později bude muset zaplatit je otázka rozumu.

Moderní nádraží. Média hovoří o moderním nádraží (např. zde). Meliorující slovo moderní nenávidím. Mělo by být pejorativní. Moderní jsou paneláky, moderní je funcionalismus a brutalismus v architektuře ("ornament je zločin", tolik Loos), moderní je stupidní webové rozhraní bez jasných okrajů a se zmateně se pohybujícími prvky, moderní jsou složité třídové hierarchie v programování, moderní je vlak IDS JMK, kde si nemám kam opřít hlavu do boku, což ve starých vlacích šlo, atd. Jak kognitivně úsporné je ptát se, co je moderní, místo otázky, co je dobré. Ostatně, Sobota, po paměti: protože já jsem moderní člověk a já s ní nebudu ani minutu. Šimek se Sobotou věděli, z čeho si mají dělat legraci. Dobře, říkejte mi tradicionalista, staromilec, konzervatista a pod.; stejně nic z toho stoprocentně nejsem. Příklad ze zdroje:

'„Královopolské nádraží je příkladem komplexní dopravní stavby, která zlepší parametry nejen kolejí a nástupišť, ale vytvoří i odpovídající podmínky pro cestující díky moderní nádražní budově. Do otevření nového hlavního nádraží půjde o nejmodernější železniční stanici v jihomoravské metropoli,“ říká ministr dopravy Martin Kupka.'

Čemu že vlastně odpovídají ony podmínky ("odpovídající") mi není jasné. A pakliže mi někdo chce tvrdit, že toto nádraží je hezčí než vstupní hala hlavního nádraží, pak se vkusově naprosto nepotkáváme. Mé pozornosti též neuniklo meliorativum "komplexní"; jak je něco "komplexní", tak to musí být prima, že ano. Firma má "komplexní" přístup; tak zaplať pánbůh. Už jsem se bál, že firma je "simplexní" či její přístup.

Důvodová zpráva. Narychlo jsem nenašel důvodovou zprávu pro tuto "investici", ale nejspíš nevím, jak hledat. Její review by ukázalo, co že si u toho tito lidé vlastně mysleli nebo alespoň dali úředně na vědomost. K mání snad musí být nějaký požadavek na dotaci k EU, v angličtině; našel jsem Reconstruction of ŽST Brno - Královo Pole, ale moc důvodů či analýzy tam nevidím. Alespoň je z toho tušit, že "modernizována" nebyla pouze budova, nýbrž i prvky, které si možná spíše (ale to nevím) modernizaci zasloužily.

Průtok osob. Jeden zdroj uvedl, že nádraží v Kr.Poli je druhé nejvytíženější v Brně. Tento pořaďový údaj je podle mě málo vypovídající. Důležité by bylo zjistit nějaký údaj poměrový, tedy takový, kde operace dělení dává smysl. Jeden takový smysluplný údaj by byl něco jako průtok osob, anglicky throughput. Tento údaj udává, kolik osob jakoby proteče uzlem za hodinu, za den aj. "Proteče", jinými slovy do uzlu vstoupí a zase vystoupí (např. vstoupí do podchodu a vystoupí nástupem do vlaku). Dojmologicky mi přijde hlavní nádraží velmi vytížené; je tam "šrumec". Vždy, když jím procházím, poměrně mnoho lidí postává v hlavní hale a čeká na vlak. To je nicméně způsobené i tím, že nezřídka informační cedule udává perón odjezdu až tak 5 minut před odjezdem a tak nemůže cestující odejít na perón. Oproti tomu, dojmologicky v nové budově v Kr.Poli "chcípl pes"; snad jsem tam neviděl nikdy více než 5 osob. Tady je dodat, že při novém řešení cestující směřující přímo na perón budovou vůbec neprochází. Na druhé straně jsem i pro hlavní nádraží zmiňoval ony postávající a čekající, nikoli ty přímo procházející. Jenže zase, jak jsem uvedl, oni by třeba byli přímo procházející, kdyby nemuseli čekat na informaci o perónu. Dobrá. Ideální by bylo mít tabulku průtoků pro řekněme 5 nádraží v Brně a pak bychom měli něco jako zajímavý dojem. Například: jak moc pozadu je nádraží v Židenicích za nádražím v Kr.Poli? Jedna výhrada k mé analýze je, že v Kr.Poli ještě (září 2026) nejsou prodejny s potravinami/pochutinami apod., čímž by se možná vytíženost znatelně zvýšila; je tam automat na potraviny/pochutiny.

Zda Královo Pole vůbec potřebuje čekárnu, jak velkou a z jakého materiálu stěn. Potřebuje Královo Pole vůbec nějakou čekárnu? Na perónu jsou lavičky a střecha proti dešti. Zase tepelnou izolaci pro zimní období perón neposkytuje. Heuristika/pravidlo palce by asi byla, že podle průtoku osob určíme, zda vůbec poskytneme čekárnu nebo ne a jak velkou. Čekárnu však má i řada menších obcí, včetně vesnic, byť ne všech. Např. město Tišnov čekárnu má, ale oproti Králově Poli malou. I by mi přišlo, že Tišnov by mohl být průtokem řádově podobný Kr.Poli, ale to nevím; snad ten průtok Tišnova není desetinový. Vesnice Borač má jakýsi přístřešek se stěnami a bez uzavíratelných dveří; zda by se mělo hovořit o čekárně si nejsem jistý. Indukcí/extrapolací dostáváme, že i Královo Pole má mít čekárnu, mohla by však možná být o moc menší a pakliže se v zimě vytápí, znamenalo by to dlouhodobě úsporu ekonomickou i ekologickou (úspora z menšího množství materiálu by se realizovala ihned). Navíc nová čekárna z velké části užívá sklo namísto cihlových stěn; stará čekárna pro stěny sklo neužívala. Snad by užití skla místo cihlové stěny vedlo k výrazně vyšším tepelným ztrátám, ale nenacházím rychle k otázce dobrý zdroj. Je možné, že použité sklo má výborné termoizolační vlastnosti? Jeden zdroj k tématu je constructioncanada.net a ten argumentuje do jisté míry ve prospěch skla, jenže autor textu je tento: "Bruce Lang is the vice-president of marketing and business development for Southwall Technologies, a supplier of high-performance films and glass products.", což je zjevně střet zájmu.

Autoři architektonického řešení. Ti jsou uvedeni zde. Hlavní autoři jsou snad Ing. arch. Radovan Chehabi a Ing. arch. Jiří Ziegler. Jako spolupracovníci jsou uvedeni  Ing. Marek Laudát a Lenka Kašpárková.

Megalománie. Viděl jsem v Brně volební plakát Strany zelených, že jsou proti megalomanským projektům. Co tím mysleli? Lze argumentovat, že ona dost možná předimenzovaná čekárna je případ megalománie? Ze zeleného pohledu přece to sklo místo cihlové stěny nemůže být dobře, stejně jako velikost čekárny, nebo?

Fotografie. Fotografie starého i nového nádraží jsou k dispozici v odkazech níže, nového např. v onemanblogbrno.cz. V některém odkazu jsem musel vidět i foto staré budovy, ale teď to narychlo nemohu najít; snad měla růžovou omítku, což se třeba mě nelíbí; já bych chtěl téměř bílou s příměsí žlutého odstínu (čili bílá upravená do tepla), což dost často v Česku vidím.

Skončí všechny demokracie bankrotem? Apropó. Byl to snad John Walker z Autodesku (fourmilab.ch), kdo se zamýšlel nad tím (nebo jím reviewovaná kniha), zda demokracie vždy nebo téměř vždy skončí bakrotem. Zatím neskončily. Úvaha: demokracie mají i díky svým voličům sklon ke krátkodobému a rozhazovačnému chování. Přál bych si, aby to nebyla pravda. Ještě by se bylo zamyslet, co přesně se rozumí demokracií v této úvaze. Pro tuto úvahu je rozhodující, aby hlasovací právo měly co nejširší vrstvy obyvatelstva, které pak zvolí sobě líbivou ale zadlužovací politiku. Při zásadně omezeném hlasovacím právu argument pro bankrot demokracie neplatí. A historicky hlasovací právo zásadně omezené bylo, což by mohlo vysvětlit, proč historické demokracie nezkrachovaly. Navíc je i v evropské historii demokracií před 20. stoletím málo. V prostoru bývalého sovětského bloku jsou demokracie ještě mladší, ale ani Německo není žádná dlouhodobá demokracie. Co si pamatuji, hlasovací práva byla v řadě zemí zásadně rozšířena ve 20. století. Jde i o to, jak velká část voličstva jsou čistí příjemci přerozdělování a rostoucích státních výdajů; čím větší část, tím obecně (přibližně řečeno) menší šanci má fiskálně/rozpočtově konzervativní politika a politici. Možná však nejde pouze o voličstvo ale i na politiku napojené firmy a soukromé zájmy; to je na téma explicitní či implicitní korupce. Četl jsem kdysi knihu Demokracie a její kritici, vypůjčenou z knihovny Fakulty informatiky; zajímavé. Nu dobrá; toto bylo docela hodně tangenciální, na separátní analýzu. 

Výhrady k textu:

• K částce 3,5 miliardy Kč není poskytnuto žádné srovnání. Možné údaje pro srovnání: Kolik je státní rozpočet ČR na rok 2025? Kolik je městský rozpočet města Brna na rok 2025? Kolik má stát nové hlavní nádraží v Brně? Jaký objem dotací poskytla EU pro ČR v roce 2025? Mohl bych se zeptat Gemini, ale chci jeho užívání omezit; tak bych se zeptal Googlu a snad našel odpovědi.
• Tím, že velký díl nákladu platí EU, se analýza výrazně komplikuje, oproti tomu, co jsem odevzdal výše. Z pohledu ČR se pak může opravdu jednat o druh ekonomické racionality: tu agregovanou poptávku pro ČR zvyšuje hlavně EU svou dotací a kdyby se nevymyslelo, jak dotace využít, tak ty peníze sem nepřijdou. Ale i to mi přijde smutné. Četl jsem články online, že Polsko postavilo dálnice i za peníze EU a že Česko za peníze EU postavilo jiné věci. (Ne, že by mi dálnice byly zase tak sympatické, z environmentálního hlediska. Ale alespoň mají dočasně něco z ekonomické racionality, která té nové budově podle mě chybí, když už řekněme nechybí jiným částem investice.) Je to však složitější o to, že mi přijde, že ČNB hraje hlavně na udržování parity koruny a eura a nikoli na 2% inflaci. Je-li to tak, pak dotace EU by za jinak stejných podmínek zvýšily poptávku po koruně, a tak musí ČNB korunu zase oslabit "dotiskem" koruny. Kdo ve výsledné analýze celou věc zaplatí (jakási "incidence"), to nedohlédnu; studovaný ekonom nejsem a Samuelsona s Nordhausem jsem četl relativně dávno.
• Nadpis "Zbytečné nové nádraží v Králově poli [...]" může být zavádějící; může to působit, jako že tam žádné nádraží nebylo. Alespoň v textu je však patrné, že bylo.
• S tou chybějící objektivní utilitou jsem to přehnal. Například bezbariérový přístup není věc vkusová, jakože někdo je staromilec a někdo rád moderní architekturu.

Odkazy:

• https://ohla-zs.cz/otevreli-jsme-moderni-nadrazi-v-brne-kralove-poli/, 2. říjen 2025 
• https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-udalosti&load=6628, 1. říjen 2025 
• https://brno.rozhlas.cz/cistota-a-prehlednost-pochvaluji-si-cestujici-novou-nadrazni-budovu-v-brne-9592552, 29. leden 2026 -- zde je foto oranžového nádraží
• https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-fiala-slavnostne-zahajil-modernizaci-nadrazi-brno-_-kralovo-pole-210810/, 6. prosinec 2023
• https://md.gov.cz/Media/Media-a-tiskove-zpravy/Dalsi-zlepseni-v-brnenskem-Kralove-Poli-otevira-s, 2. říjen 2025
• https://www.archiweb.cz/en/n/home/prestavba-kralovopolskeho-nadrazi-za-tri-miliardy-zacne-v-listopadu, 10. říjen 2023
• https://www.youtube.com/watch?v=KThvxqNWQ5g
• Nejkrásnější brněnské nádraží, Pavel Boucník (nikoli učitel matematiky), 5. října 2025, onemanbrnoblog.cz
• https://ceskacenazaarchitekturu.cz/rocniky/2026/rekonstrukce-zst-brno-kralovo-pole 

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; datum změny: 15. září 2026.

Review Listiny základních práv a svobod a vady tímto review nalezené

Reviewovaný dokument: https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html čili Listina základních práv a svobod. Wayback Machine: zde, revize zachycená dne 2026-07-31 (revizí je tam mnoho, pravděpodobně textově shodných). Tento dokument (tato listina práv a svobod) je snad/patrně inkorporovaný/začleněný do české ústavy odkazem/referencí, podle mého chápání věty "Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod." z ústavy, byť tam se hovoří o součásti ústavního pořádku a nikoli ústavy.

Reviewer: Mgr. Daniel Polanský, 1977, magistr informatiky čili počítačové vědy (jež zahrnuje řadu čistě či primárně matematických předmětů) a nositel ceny rektora; žádné formální právní vzdělání; filozofie na gymnáziu ve čtvrtém ročníku; filozofie vědy coby dvousemestrální předmět na vysoké škole; formální klasická predikátová logika (též někdy zvaná kalkulus funkcí) na vysoké škole; profesní zkušnost s reviewováním, upravováním a implementací softwarových specifikací (dokumentů stanovujících, jak se software má chovat).

Principy/zásady užité pro review: 1) Neaplikovatelné věty dlužno neopravovat až pozdějšími větami nýbrž je dlužno v nich alespoň signalizovat, že k opravě/úpravě dojde, např. skrze dodatek "až na výjimky stanovené níže", "až na výjimky níže" apod. (I by k tomuto účelu snad bylo možné vymyslet nějakou krátkou latinskou frázi či zkratku.) 2) Vůči větám, které tak jak jsou formulovány nelze rozumně aplikovat, dlužno zvednout defekt/připomínku. Výmluvy na "ducha" apod. se zamítají. Přesnost/akurátnost první ctnost; ostatně, jak říká prezidentská standarta, "pravda vítězí", čímž je poeticky řečeno, že pravdě se má dopomoci k vítězství. 3) Terminologicky suboptimálnímu (prakticky zlepšitelnému) užití jazyka je dlužno se vyhnout. Například se lze přímočaře vyhnout sice rozšířenému nicméně technicky nesprávnému užívání slova "pojem" jeho náhradou slovem "slovo" či "termín". 4) Formulace má být pokud možno jednoznačná, až na potřebu nečinit ji příliš složitou tam, kde s využitím kontextu už formulace jednoznačná je (požadavek jednoznačnosti lze nalézt např. v Legislativních pravidlech vlády publikovaných roku 2016).

Omezení: review je zběžné/povrchní. Reviewer (já) neprovedl důkladné a úplné review artefaktu/dokumentu.

Defekty/vady/nedostatky/potenciály k zlepšení:

1) Praví se "(2) Nikdo nesmí být zbaven života." a dále "(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právo bránit život svůj či jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon." To je spor/kontradikce. Je to patrně ona kodifikační praxe, při které se nejprve učiní výrok nepravdivý a teprve později se tento opraví. Tedy je výrok (2) patrně nepravdivý (zjednodušující) a výrok (4) ho upravuje/opravuje. V tomto případě se patrně jedná například o to, že když někdo zbaví někoho života v sebeobraně (např. zastřelí), tak podle zákona smí, a nikoli že nesmí.

2) Praví se "(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu." To řekněme není zase tak špatně, nicméně "ponižujícímu zacházení" jsou ze strany státu vystaveni občané běžně či příliš často; jako aspirace prima, jako legální kodifikace to budí pochybnosti (a část ústavy nemá být pouhá aspirace). Jinak, k etymologii, kruté jednání je lidské čili lidem vlastní; podle mě je konvenční idiom "nelidský" (anglicky inhuman) pouhé natírání na bílo (whitewashing, schönreden, hezkořečení) lidského rodu; ale to spíše na okraj.

3) Praví se "(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno." To není pravda; dobrá pověst toho, kdo by učinil závadné činy, o kterých by jiný učinil pravdivé výroky ve veřejném prostoru (ale nevím, zda kritik má i dokazovací povinnost), zachována nebude a cíl/terč kritika nemá v tomto případě právo na zachování dobré pověsti. Dále pak "osobní čest" je něco, co nečestnému člověku po spáchání nečestného činu zachováno není a s tím ani nemá stát co do činění.

4) Praví se "(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena." To je nejednoznačné. Svoboda pohybu a pobytu kde? V Česku? Na celém světě? Zjednoznačnění je přitom přímočaré: "(1) Svoboda pohybu a pobytu na území státu je zaručena." Jenomže je tu další otázka: svoboda pohybu a pobytu koho? (Řekněme, že zvířat nikoli.) Pouze občanů? Nebo kteréhokoli fyzické osoby (neformálně člověka)? Pakliže to druhé, dostáváme, že svoboda pohybu a pobyt kohokoli z celé planety na území České republiky je zaručena. Lze opravit: "(1) Svoboda pohybu a pobytu občanů státu na území státu je zaručena." Jistě stát, který vůbec vydává povolení k pobytu, nezaručuje komukoli pobyt.

5) Praví se "(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání." a dále "(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu."  Ve skutečnosti svoboda myšlení ve smyslu jeho zveřejnění zaručena není; například, pakliže tomu dobře rozumím, jsou kriminalizováni ti, kteří by otevřeně hlásali hitlerismus. Dále pak má svoboda náboženského vyznání nepřijatelné důsledky v případě, že by existovalo či existuje nějaké náboženství, které prosazuje hrubé potlačení lidských svobod.

6) Praví se "(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny." Ve skutečně neomezená svoboda projevu zaručena není. Například se nesmí hlasitě projevovat v noci tak, že by to rušilo spánek. Dále pak není dovoleno svobodně projevovat svoji preferenci k nudismu pochodem obnažený (včetně genitálií) po ulici. Dále je svoboda projevu omezena zákonnou regulací pomluvy a nactiutrhání. Dále pak "právo na informace" zcela jistě zarušena není, např. na obchodní tajemství komerční korporace či právo na soukromé údaje soukromých osob.

7) Praví se "(3) Cenzura je nepřípustná." Naopak je cenzura někdy zjevně přípustná, neboť zákon regulující pomluvu a nactiutrhání je forma cenzury. Stejně tak je vypnutí Russia Today v Evropě forma cenzury.

8) Praví se "Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon." To je absurdní. Odměnu za práci v soukromých firmách určuje trh (až na minimální mzdu a možná jiné výjimky) a je často nespravedlivá. Pracovní podmínky jsou často neuspokojivé (což však zaměstnanec může řešit výpovědí.) Ale dobře. Pakliže bychom alespoň aspirativně usilovali o spravedlivou odměnu pro zaměstnance, mohl by stát zaměstnance naučit, jak si mají co nejlépe vyjednat co nejspravedlivější odměnu. A to by mohl učinit v materiáliích pod svobodnou licencí. Vzpomeňme na román Farma zvířat: tam kůň pracuje až se upracuje k smrti, vedoucí pracovníci jsou prasata a kočku nikdo pracovat neviděl, ale přesto je na farmě. To jsou tedy ze strany Orwella hodně silné metafory. Moje pointa: někdo by měl toho koně naučit, jak být menší kůň a vyjednat si spravedlivou odměnu.

9) Praví se "1) Každý má právo na příznivé životní prostředí." To mi přijde nejednoznačné či příliš vágní a budící otázky. Kdyby například někdo bydlel v místě, kde dochází k značným emisím škodlivin do ovzduší kvůli průmyslu, znamenalo by to, že znečišťovatel porušuje listinu (potažmo ústavu)?

10) Praví se "(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka." To budí otázky. Není to příliš luxusní? Navíc tak, jak je to formulováno, to vysloveně vybízí k "trolování"/provokování, protože se nepíše "plauzibilně prohlásí" nýbrž pouze "prohlásí"; možná je zde omezení, že by se nepravdivým prohlášením něčeho zakázaného dopustil, ale to v listině ošetřeno nevidím.

11) Praví se "(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy." Ve skutečnosti o tom, zda je někdo vinen, si každý obviňující pro sebe může rozhodnout sám. Například očitý svědek trestného činu, kde tento svědek však jiné důkazy než svědectví nemá a je pro něj obtížné dosáhnout rozhodnutí soudu ve svůj prospěch, si přesto pro sebe smí rozhodnout, že pachatel je vinen. Zda toto své posouzení smí zveřejnit mi jasné není; mohlo by se možná jednat o trestný čin křivého obvinění, ale tomu nerozumím a i se mi to nezdá/jeví nepravděpodobné.

12) Praví se '(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.' Technicky přesně se nejedná o pojem nýbrž o slovo; technicky přesně je pojem zhruba totéž co jeden význam nějakého slova či jeden význam jiného označení pojmu (např. pojem černé díry jen označen výrazem "černá díra" nebo anglický výraz "black hole"; pojem kočky domácí je poznačen slovem "kočka", kde domácí se rozumí aj.).

13) Praví se "Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami." Z toho to vypadá, že listina vznikala v době, kdy relevantní stát byl "Česká a Slovenská Federativní Republika". Nyní by bylo dlužno to opravit na Česká republika, byť je to maličkost. V URL https://www.psp.cz/docs/laws/listina.html není nic, co by naznačovalo, že se jedná o hitorickou verzi dokumentu překonanou jinou verzí.

14) Praví se "(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem". Prvně druhá věta je ve sporu s první. Oprava:"(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena kromě případů stanovených zákonem". Nicméně to vede k zjištění, že tento bod ústavy je téměř bezzubý, zejména proto, že nijak neomezuje zákonodárce.

15) V listině nevidím ani jednu definici slova či víceslovného výrazu, ani přibližnou, ani jiný pokus o osvětlení slova či výrazu. Ale vágních slov je v listině řada, včetně např. "důstojnost" a "čest". Ani dokument neidentifikuje jiný dokument, který by definice či zpřesnění poskytl. Jeden by mohl spekulovat, že se jde do moderního slovníku, ale snad jsou před jazykovými slovníky upřednostňovány odborné publikace z oboru. Ale byla-li listina původně pořízena v angličtině a jsou-li rozdíly v pojímání klíčových pojmů mezi anglofonní a českou odbornou literaturou (např. důstojnost/dignity/Würde), pak (a to se pak týká i jiných jazyků, např. němčiny) listina de fakto říká něco jiného v různých jazycích. Z toho by měla být ona naléhavá potřeba definovat/klarifikovat termíny patrná. Toto mi přijde jako zcela zásadní nedostatek.

16) Praví se "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.": Slovo "lze" zahrnuje i možnost a nikoli povolení. Tedy je v jednom čtení věta zjevně nepravdivá. Ošetřilo by se to následovně:  "Státní moc se smí uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." Tím je jednoznačně užita deontická/povinnostní modalita, aniž by tím nepřiměřeně narostla délka textu. Lokací tohoto druhu defektu je více, např. se píše "Každý může činit, [...]", což lze vylepšit na "Každý smí činit, [...]". Pro doložení: např. SSČ: moct jako první význam praví "že slovesný děj se jeví mluvčímu jako uskutečnitelný vzhledem k [...] e) vhodnosti, záhodnosti: [...]", byť bod e) připouští něco jako povinnostní modalitu (i když jasně povinností též není a já namítám, že i když něco není záhodno, pořád je to uskutečnitelné, tedy působí definice ze SSČ pochybně). Jinými slovy SSČ sloučilo několik významů do jednoho. Oproti tomu SSČ: smět: "1. mít dovoleno něco udělat (často s vypuštěním inf.) [...]"; významů je více.

17) Praví se "(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá." Tento bod je patrně duplicitní bodu z ústavy: "(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá."

Jak jsem uvedl v úvodu, defektů může být v dokumentu (listině) mnohem více, než toto zběžné review odhalilo. Najdu-li k tomu energii, možná provedu důkladnější review.

Z pohledu právních tradic se možná o defekty nejedná. Možná je podle těchto tradic v pořádku nejprve říct něco nepravdivého a pak to opravit. Možná je podle těchto tradic v pořádku říct větu, která tak jak řečena neplatí či není zamýšlena, a pak se ohánět nějakým "duchem", co už to přesně může být. Mě to nepřesvědčuje. Nabízí se řada oprav užívajících jasný, jednoduchý, přímočarý jazyk, které text nijak nepřiměřeně "nenafouknou"; některé jsem uvedl výše.

Bylo by možné, že ona listina je aspirativní dokument, který neusiluje o přesnost nýbrž jen velmi přibližně stanoví, kterým směrem by se věci zhruba měly ubírat. Dobrá. Ale v tom případě není přípustné, aby tento dokument byl inkorporován/začleněn do ústavy odkazem/referencí (je-li tedy).

Terminologická poznámka: review vs. recenze: zvolil jsem review, byť by v českém kontextu možná slušelo recenze. Rozumím tím review takové, jaké znám ze softwarového inženýrství, zvedající číslované, konkrétní, jasně a podrobně formulované připomínky/identifikující vady. Se slovem recenze mám spojeny různé texty, které review v inženýrství nepřipomínají, např. tím, že jsou vágní, obecné, bez číslování vad aj. Možná by to celé šlo přejmenovat ještě na "Připomínky k Listině základních práv a svobod"; proces se česky jmenuje "připomínkování".

Výhrady k defektům (též klíčový výraz "Možné námitky k mému přístupu"):

• Výhrada k defektům: Vágnosti se nelze v zákonech, včetně ústavy, vyhnout. Z toho důvodu jsou stížnosti na vágnost liché. Odpověď: To není tak jednoduché. Ano, jisté vágnosti se vyhnout nelze. Ale vágnost lze jistě často poměrně přímočaře snížit, či když ne přímočaře, tak alespoň s užitím relativně malého počtu slov, jenom je potřeba je nalézt. Je tedy vždy na zvážení, zda je vhodné výhradu směrem k vágnosti ošetřit přidáním slov, frází či vět, či zda už to v daném případě vhodné není. (Tento odstavec je sám vágní, což jaksi ideální není. Nejsem právník. Nemám k tématu vypracované materiály a příklady.)
• Výhrada k defektům: defekty/připomínky výše se zakládají na literalismu/doslovářství. Věty listiny se nesmí vykládat doslova. Odpověď: Výzva k nedoslovnému výkladu zákonů, včetně základního zákona (ústavy), směřuje k poškození principů právního státu, přijde mi, zejména požadavku, že právo má být předvídatelné. Ideálně má být občan schopný posoudit, zda tím či oním činem porušuje zákony (včetně základního zákona) či neporušuje. Sice závazný výklad podá až soud, ale to nezbavuje občana povinnosti učinit si i vlastní výklad zákonů, protože občan má povinnost zákony dodržovat. Občan, který zákonu nerozumí a neví ani, jak se ten zákon má vykládat, protože jsou možné všelijaké nedoslovné výklady, nemůže zákon snadno dodržovat; snad by se musel držet jakoby "bezpečného jádra" či něčeho takového. Podle mě rozumná míra literalismu/doslovářství je ideál a odpovídá prvnímu principu britské statutární interpretace: "plain meaning rule". Ale pak je tam ještě něco jako ošetření absurdity, čili vede-li doslovná interpretace k absurditě, tak se činit nemusí. Jenže to, co jednomu přijde absurdní, druhému nikoli, alespoň z mé zkušenosti. Takže ten druhý protiabsurditní princip, když aplikován příliš často, podle mě vede k značnému poškození principů právního státu. Další záporný důsledek je, že tato výhrada poskytuje výmluvu k téměř všem opravám: vždy můžete tvrdit, že ona oprava je něco, co udělá až výklad/interpretace a že věta se nemusí vykládat doslovně (nebo tak mi to přijde).
• Výhrada k defektům: Nepovedou požadavky (včetně jednoznačnosti) k textu, který bude nepříjemně dlouhý a obtížně srozumitelný? Přece byla evropská navržená ústava dlouhá a nakonec zamítnuta. Odpověď: Nevím. První úpravy, které mě napadají, k nepřiměřené složitosti nevedou. Například místo zákazu zásahu do práva na dobrou pověst lze hovořit o neoprávněnému zásahu do dobré pověsti. Tím se jak připouštím jednoznačnosti nezíská, nicméně alespoň už věta bude realisticky aplikovatelná 

Otázky:

• Nutí Evropská unie Českou republiku přijmout tuto listinu? Je možné, že Listina základních práv Evropské unie obsahuje podobně problematické formulace, které jsou pro Česko závazné? Můj první dojem je, že dokument opravdu obsahuje některé podobné ale i jiné položky, které ve mě budí otázky ohledně vhodnosti. Např. "Lidská důstojnost je nedotknutelná. Musí být respektována a chráněna." nebo "Nikdo nesmí být mučen ani podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu." (Má výhrada byla zejména ohledně "ponižujícímu".) Ale to je na separátní review.
• V jakém stavu je tato listina u jiných evropských zemí? Působí to na mě tak, že tato listina sice není celoevropská, nicméně podobná Listina základních práv Evropské unie ano, a odkaz obsahuje k ukázání jako html či stažení jako pdf překlady do různých jazyků Evropské unie.
• Které jiné evropské země mají tuto listinu či jí podobnou zakotveny v ústavě? Nevím, co mají země v jejich ústavách, ale Listina základních práv Evropské unie je snad závazná od té doby, kdy byla ratifikována Lisabonská smlouva, pro všechny ratifikující země.
• Existují nějaká rozhodnutí ústavního soudu České republiky, kde se tento odkazuje na tuto listinu? Čili opravdu se v praxi zachází s listinou jako s částí ústavy?
• Je někde jinde na internetu kritika této listiny? Gemini zmiňuje Institut V.K. a Mises institut; dlužno vyšetřit. Zatím jsem našel Právo na důstojný život je naprostý nesmysl? Proč nás výrok Václava Klause tak dráždí, autor Petr Janaš, 6. srpna 2026, medium.seznam.cz.
• Který je nejlepší dokument na internetu o této listině, ale seriózní, což wiki v principu není? Je to, s vynechání požadavku serióznosti, nakonec Wikipedie, byť ta v principu není spolehlivá?

Disclaimer: Tímto nenabádám nikoho k porušování ústavy ani zákonů České republiky. Nabádám k tomu, aby se chyby v dokumentu a případně jiných souvisejících dokumentech opravily namísto výmluv, leda by tomu něco bránilo, jako že by nás k podepsání listiny bez postatných změn nutila Evrospká unie (činí tak?). Začít můžeme tím, že tam nezůstane viset "Česká a Slovenská Federativní Republika".

Co lze provést k zjednání nápravy?

• Lze vady v listině opravit, leda by tomu něco bránilo, jako je požadavek Evropské unie.
• Lze inkorporaci/začlenění listiny du ústavy zrušit a všechny rozumné body převzít, případně s úpravou, do ústavy přímo. (Je ostatně nehezké inkorporovat text pouhou referencí.) 

Situace na Slovensku: listina práv, jež patrně vznikla za ČSFR (a tedy před rokem 1993), je patrně v ústavě Slovenka přímo začleněna. Například z ústavy Slovenska: "Každý má právo na zachovanie ľudskej dôstojnosti, osobnej cti, dobrej povesti a na ochranu mena."

Dokumenty, ze kterých listina vycházela: dle české Wikipedie takto: "Listina [v letech 1990-1991] vycházela především z Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (1966), Mezinárodního paktu o ekonomických, sociálních a kulturních právech (1966), Evropské konvence o ochraně práv člověka a základních svobodách (1950), Evropské sociální charty, ale také z československé ústavy z roku 1920 a rakouské ústavní úpravy z roku 1867."

K "nadústavnímu" charakteru: dle české Wikipedie měla tato listina v jisté fázi to, čemu Wikipedie říká "nadústavní" charakter. To vzbuzuje můj podiv. Ústava je to, čemu říká němčina základní zákon (Grundgesetz). A ta myšlenka je, že je to zákon nadřazený všem ostatním, který zároveň nelze změnit prostou většinou, byť změnit ho lze, v Česku 60% většinou nebo tak něco. Je to stabilizační prvek proti nedobrým změnám zákonodárné soustavy. Byla-li by listina nadústavní, potom by byla něco jako základní-základní zákon: listina by byla nadřazena ústavě a ta by zase byla nadřazena ostatním zákonům. Nedokážu teď nahlédnout, proč by někdo chtěl vytvářet základní/nadřazený zákon úrovně dvě; třeba důvody existují či existovaly. Navíc bych si myslel, že základní zákon by měl ošetřovat především meta-záložitosti (zákon o zákonech) coby rámcové mechanismy, tedy např. jakým mechanismem lze změnit zákony, složení sněmoven, mechanismy volby zástupců lidu, aj. Základní zákon by se neměl naklánět napravo či nalevo; to už je věc politické reprezentace a zákonů podřízených. Ale působí to na mě tak, že se ona listina naklání nalevo (a to je defekt zvednutelný výše.) Nicméně je možné, že onen můj postoj, že by se základní zákon neměl nikam naklánět, je spíše pravicový. No to jsou pěkné sebereference a úrovně reference (viz též knihu Gödel, Escher, Bach od Douglase Hofstadtera).

Co brání přímému začlenění listiny do ústavy, což by dokumentovou situaci zpřehlednilo: Možná tomu brání to, co uvádí česká Wikipedie: "Při přechodu z federálního do právního řádu České republiky byla Listina od tohoto ústavního zákona oddělena a nově vyhlášena formou zvláštního usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., přičemž takový postup Předsednictva ČNR v následujícím období posloužil ke zpochybnění normativní povahy Listiny jako takové." Jestliže tedy dodnes někdo zpochybňuje normativní charakter této listiny, tento zpochybňovatel by mohl chtít bránit přímému začlenění do ústavy. Sice je v ústavě jakási inkorporace/začlenění, kterou jsem citoval výše, ale tam se dokonce hovoří o "ústavním pořádku" namísto "ústavy", což do toho vkládá další interpretační pružení. Nevím; je to zajímavé. Nicméně. Je-li pravda, že ústavní soud České republiky tuto listinu opakovaně citoval ve svých rozhodnutích, pak, protože dle mého porozumění každou další citací ji afirmoval/stvrzoval jako závaznou a relevantní, přijde mi nepravděpodobné, že by ji někdo doopravdy mohl účinně zpochybnit, leda snad skrze výměnu ústavních soudců, kteří by pak prohlásili všechny ta předchozí citace jako chybné či pomýlené. Srovnejme Roe v. Wade v U.S.A, kde sice nikoli ústavní ale pro tento účel ekvivalentní soud zrušil předchozí výklad soudu. Nicméně právní rámec U.S.A. je snad více založen na common law, byť jejich ústava je jistě příklad statutory law. Na druhé straně tvrzení, že listina je normativně závazná, pokud by to byl výklad ústavního soudu a kontroverzní věc, by byl aspekt z common law a nikoli statutory law i v České republice, nebo něco takového (připomínám, že nejsem právník). Ať již tomu rozumím správě či méně správně, závazný výklad ústavy dává v České republice onen ústavní soud, nikoli já coby neodborný analytik.

Dobře. Máme tady v České republice zoufale špatnou ústavu, listinu práv a zoufale špatný právní řád? To mi tak vůbec nepřijde. Svobody jsou značné. Novináři smí kritizovat vládu a poslance a také tak často činí. Opozice záhadně nemizí a nekončí ve vězení. Nemám to moc promyšlené, ale přijde mi, že je to tu hodně prima. Jistě, leccos by se ideálně mělo zlepšit. A k tomu by mohl přispět i tento text, pakliže by ho někdo vzal vážně.

Odkazy:

• Listina základních práv a svobod, psp.cz
• Ústava České republiky, psp.cz
• Listina základních práv a svobod, wikisource.org – bez záruky věrného zachycení
• Ústava České republiky, wikisource.org – bez záruky věrného zachycení
• 460/1992 Zb. | Slov-Lex, slov-lex.sk – ústava Slovenska
• Listina základních práv a svobod, cs.wikipedia.org
• Listina základních práv Evropské unie, eur-lex.europa.eu
• Všeobecná deklarace lidských práv, cs.wikisource.org – bez záruky věrného zachycení

Disclaimer ohledně Gemini: užívám pro obohacení myšlenek a námětů; formulace jsou všechny moje. 

Disclaimer o zdrojování z Wikipedie: kdykoli zdrojuji z Wikipedie, činím tak s vědomím, že tato informace je nejistější, než kdybych citoval ze seriózního zdroje.

Připomínky k tomuto textu lze zvedat v komentářovém rozhraní Bloggeru nebo mi někdo může poslat email skrze wiki rozhraní např. z českého Wikislovníku či české Wikipedie (User: Dan Polansky).

Licence: CC-BY-SA 4.0 International; poslední úprava: 19. srpna 2026.